Jayson (Neděle, 9.7., 10:43)

◼▪◼

Kdyby Jay počítal ten pátek, kdy v nekřesťanskou hodinu čekal na Codyho a mluvil s ním, byly by tomu dva dny, co se mu neodvážil ani podívat do očí.

Ale aby si zvedl sebevědomí, říkal si, že v pátek s ním mluvil. A tak ho nemusí počítat.

Tu hodinu po půlnoci bral asi tak, že doufal, že bude Cody opilý. To mu nevadilo s ním mluvit. Teď se ale bál, že opravdu řekne něco blbě, protože když přišlo na formální věci, Jayson většinou býval myslí v říši jednorožců. I když to, že si s ním nepromluvil hned v pátek, jak byli domluvení, bylo asi mnohem horší.

Jayson se probudil s šílenou bolestí za krkem, což bral jako znamení toho, že ho Bůh trestá za jeho nerozhodnost. Proto si uvařil jednou tak velké kafe jako normálně, oblékl si dokonce i tričko a za chvíli stál před jeho dveřmi. Lepší o dva dny později než vůbec, ne?

Zaťukal na dveře a kousl se do spodního rtu. Nikdy nebyl z nikoho tak nervózní.

Cody otevřel s neutrálním výrazem. Jay tedy nemohl poznat, jestli jejich dnešní rozhovor skončí smrtí nebo radostí.

"Přinesl sis vlastní kafe?" zeptal se Cody. "Já tady kafe mám."

Jay sklonil pohled ke svému šálku. "Potřeboval jsem extra velké. Nemohl jsem přece plýtvat tvými zásobami."

Cody ustoupil o krok dozadu a naplno otevřel dveře. Nechal Jaye projít dovnitř. "Takže to jsi dělal ty dva dny? Dělal sis extra velké kávy? Protože pokud si to dobře pamatuju, a tak opilý jsem vážně nebyl, měli jsme si promluvit už v pátek."

Kupodivu nezněl ani nevypadal naštvaně. Pořád se tvářil naprosto bez emocí.

"Omlouvám se," vypustil ze sebe Jay. Tolik se poslední dobou omlouval. Když byl včera u Jade, přestal jeho omluvy počítat u šesté. "Ale přišel jsem. To je hlavní, ne?"

Cody kývl hlavou na křesílko. "Tady si sednout můžeš. To z mikroplyši není, díval jsem se." Díval se kvůli mně, problesklo Jayovi hlavou, ale beze slova se posadil. Cody pokračoval: "A nemusíš se omlouvat, vždyť ses omlouval už v pátek. Vlastně tak nějak nevím, o čem chceš vlastně mluvit."

Jayson už málem ze sebe vyklopil, že to není jediný, ale zastavil se. "Musíš mě nenávidět."

Cody se jemně uchechtl. "Mám tak milion důvodů tě nemít rád, máš pravdu."

"Například?" Jay zvedl hlavu.

"Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička," pokrčil rameny.

Měl co dělat, aby se nerozesmál. "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Cody po něm vrhl vražedný pohled a protočil očima. "Chtěl jsem to odlehčit, ale chceš pravdu? Chceš stále připomínat, jak jsi mi lhal o těch klíčích? Teď bych se už ani nedivil, kdyby sis vymyslel i tu alergii."

Jayson se znovu kousl do spodního rtu. Zase řekl něco blbě. Proto se postavil a posadil se na tu vražednou sedačku. Cody zděšeně vytřeštil oči. "Stačí tak deset minut na té sedačce a vyskáče vyrážka, aby sis nemyslel, že jsem na sebe mazal třeba to aloe, co máš na okně, protože na to jsem alergický taky."

Cody několikrát otevřel a zase zavřel pusu. Nejspíš nevěděl, co říct první. Jay se na něj usmíval. "Proboha, sedni si zpátky, tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem jenom, aby ses cítil trochu hůř, než bych ti řekl, že tě vlastně nemám nerad."

Jayovi v hlavě začaly bouchat ohňostroje, až se mu zdálo, že mu vybuchla celá hlava. "Říkáš to tak nějak krkolomně."

"Taky netvrdím, že tě mám nějak rád," zamumlal si Cody. "Ale buď rád," řekl hlasitěji, "protože vážně bych tě nemusel mít rád. Na začátku to totiž tak bylo."

Jayson se zazubil. "Takže mě máš rád, teď jsi to řekl."

"Cože?"

"Řekl jsi vážně bych tě nemusel mít rád, což znamená, že mě teda máš rád."

"Poslouchal jsi tu větu předtím?"

"Budu dělat, že ne," odpověděl Jay. "Protože tak si alespoň můžu myslet, že mě máš rád."

Cody si povzdechl. "Zní to trochu zoufale, ale víš co? Já jdu raději znovu pro tu mastičku."

"Takže mi to zase namažeš?" Jayovi se samou radostí rozsvítily oči.

"Ne, to už zvládneš sám," zavolal na něj Cody z kuchyně. Za minutu byl zpátky s tou samou mastičkou, kterou mu před pár dny natíral záda. Hodil ji po Jayovi. "Děláš si to naschvál sám, takže si to i natřeš sám."

Jayson mastičku chytil a vzdal to. Sedl si zpátky do křesílka a podíval se na své ruce, které začínaly červenat. Vyrážka ještě nenaskočila, ani to nezačalo svědit, ale i přes to mastičku otevřel a ruce si natřel.

"Takže všechno je mezi námi v pohodě?" zeptal se, když Codymu mast vracel. Ten s váháním přikývl.

"Ale nemám tě rád."

"Máš."

"Ne."

Cody měl za zády překřížené prsty a zevnitř si skousl ret. Jay si těchto gest všiml, když přišel na to, že nechodí s Tiffany. Dělal je, když mu nadále tvrdil, že s ní chodí. "Lžeš. To se pozná." Hlavou kývl k jeho rukám.

Nikdy neviděl zmatenější pohled než ten, který se objevil na Codyho obličeji. Nejspíš si myslel, že je nenápadný. "J-já n-ne.."

"To je v pohodě," zastavil ho Jay. Vzal si své kafe a zamířil ke dveřím. "Naprosto tě chápu. Dík za pokec."

I když vcházel s velkou nervozitu, teď si připadal jako vítěz.

◼▪◼