Jayson (Sobota, 28.4., 20:58)

◼▪◼

Celou cestu k Jayovu rodnému městu jeli v tichosti. Cody byl zavrtaný v sedačce spolujezdce, natočený k němu zády a čelem k oknu. Oči měl vlhké ještě dobrou půl hodinu po výjezdu z jejich domu.

   Jakmile se Cody s Tiffany vrátili, ať už byli kdekoliv, Jayson se snažil s Codym promluvit o samotě, ale pořád je někdo rušil. Nikdy si snad nepřipadal tak zoufalý jako v ten moment, kdy věděl, že Codymu ublížil a nemohl to vysvětlit.

   Dokud mu Cody neřekl, ať toho nechá. Že momentálně nemá náladu řešit nic dalšího, když je pohřeb babičky. Proto to Jay nevytahoval ani v autě.

   "Nikdo momentálně není doma," oznámil Codymu Jayson, když už se blížili k cíli. Návštěvu jeho rodiny chtěli udělat jako překvapení, takže se Jay ani nedivil, když mu máma před hodinou po telefonu řekla, že dům je do zítřka prázdný. "Volal jsem mámě chvíli před odjezdem, jelikož jsem nevěděl, že pojdeme tak pozdě, tak aby nešli třeba spát. Jeli ale navštívit nemocnou tetu, tak se vrátí zítra ráno."

   "Hm," vydal ze sebe Cody. Nic víc. Jayson se to snažil nebrat osobně a sváděl to na Codyho ospalost, jelikož to vypadalo, že každou chvíli padne únavou.

   Když ale dojeli, Cody se probral. Než vylezl z auta, narovnal se na sedačce a začal očima skenovat dům, kde Jay vyrůstal. Nejspíš to Cody totiž nečekal.

   "Vy máte koně?" zeptal se překvapeně. Jay vypnul motor a podíval se směrem, kde se díval Cody.

   "Jo, dva. Hezcí, ne?" 

    Cody neodpověděl, jen vše sledoval s otevřenou pusou. Jayson nevěděl, co ho až na ty koně tak překvapilo. Jayův dům vypadal možná jako farma, ale tak tomu nebylo. Kromě koňů a psa tady žádná zvířata nebyla. Teda pokud si rodiče nebo jeden z jeho sourozenců nepořídili další.

   Jay vystoupil a došel ke kufru auta, odkud vytáhl tašky s jejich věcmi. Když uslyšel, jak Codyho dveře bouchly také, zamkl auto a vydali se k domu.

    Byli oba zase ticho. Jayson by rád mluvil, ale cítil tu divnou atmosféru mezi nimi a bylo mu jasné, že by to skončilo opět u pouhých 'hm' jako odpověď.  V tichosti dovedl Codyho do patra, kde se zastavil před jedněmi dveřmi.

   "Chceš..." začal Jay, ale nedopověděl větu. Nechtěl ten zbytek vyslovit, i když mu to bylo jasné. Ještě když Cody přikývl.

   "Promiň. Jsem unavený, už půjdu spát," zamumlal k Jaysonovi. Jay se ale smířil už s tím, že Cody určitě bude chtít spát sám. Protože začal rvačku na pohřbu jeho babičky a řekl něco, čeho litoval doteď.

   Jay otevřel dveře pokoje, který býval většinou prázdný. Hodil jeho tašku na postel. "Na konci chodby je koupelna. Já budu hned v tom pokoji naproti tomuto, kdybys něco potřeboval."

   Cody přikývl, ale ani se na Jaye nepodíval. Stál k němu převážně zády.

   Jay si povzdechl. V tu chvíli se rozhodl, že je mu jedno, že o tom Cody nechtěl mluvit dneska. "Vím, že to nechceš teď řešit, ale já jinak neusnu. Ani nevíš, jak je mi líto, že jsem řekl to, co jsem řekl. Nebo že jsem na Jerryho zaútočil. Já jen nemohl dál poslouchat to, co říkal."

   Cody malinko pootočil hlavu směrem k němu. "Co říkal?"

   Jayson zavrtěl hlavou.

   "Co říkal?" zopakoval Cody. 

Jay udělal pár kroků dozadu, aby se mohl opřít o zeď. "Začal to on. Ze začátku to nebylo tak strašný, ale přiznám se, že jsem ho asi trochu vyprovokoval, jelikož jsem si z něj taky utahoval, jakmile začal mít věci proti mně."

   Cody si skousl spodní ret a otočil se k Jaysonovi celým tělem. Jay pokrčoval: "To, proč jsem ho praštil, bylo, že začal na mě křičet, jak nejsem pro tebe dostatečně dobrý, že tě zná a že ty bys nikdy někoho jako já milovat nemohl a že jsem ti pravděpodobně zblbl jen hlavu."

   Cody mlčel, jen se díval Jayovi do očí. Ten vydechl ze sebe všechen nashromážděný vzduch. "A já se někdy vážně bojím, že to tak možná je. Protože se mezi námi všechno stalo tak rychle."

   Nikdo z nich dlouho nepromluvil. Tentokrát to byl Jay, co hluboko uvnitř cítil slzy, protože ublížil Codymu a ten teď ani neodpovídal, když se mu Jayson svěřil s jedním z jeho strachů.

   Odlepil se od zdi. Jelikož to vypadalo, že Cody opravdu nic neřekne, vydal se ke dveřím. Když chytil za kliku a otevřel, ještě se pootočil. "Jak říkám, kdybys něco potřeboval, budu-"

   "Jerry neměl pravdu, nejsem tebou jen zblblý," přerušil ho Cody. "Nezná mě tak, jak si myslí, takže ho neber vážně."

   Jay se pousmál. Trochu ho to uklidnilo, ale i tak se cítil zvláštně. "Dobrou, Cody."

   "Dobrou."

  ◼  

   Hned jak Jay opustil Codyho pokoj, šel spát taky, jelikož nevěděl, co jiného by mohl dělat. Vstoupit po roce do svého pokoje bylo nostalgické a usoudil, že za rodinou by měl jezdit více, i když to jsou skoro čtyři hodiny cesty.

   Rozhlédl se kolem. Jeho pokoj nebyl jak Codyho, plný malých postaviček a plakátů, jeho pokoj byl jako by se do něj zrovna někdo nastěhoval. Neměl žádnou výzdobu, až na malou duhovou vlajku pověšenou na skříni.

   Už tomu ale byly dvě hodiny, co odešel z pokoje naproti. A on pořád nemohl usnout, jelikož jeho hlava byla plná myšlenek o Codym a o zítřku, jelikož si nemohl představit, jak bude probíhat seznamování s jeho rodinou, když to mají mezi sebou takto.

   Nakonec Jay usoudil, že nemá cenu se o spánek pokoušet, a tak si vzal sluchátka a telefon. Brouzdil po internetu, pouštěl si videa, která ani nevěděl, kde vzal, nebo jeho oblíbené písničky a doufal, že ho něco z toho uspí. Odnaučil se spát bez Codyho, jelikož byl něco jako jeho spací plyšák, bez kterého nemohl usnout.

   Bylo skoro dvanáct, když se Jay uchechtl nad jedním videem a najednou ho cizí ruka chytila za rameno. Jayson se bleskově otočil, strhl si sluchátka připraven bojovat, ale byl to jen Cody. Jay se podepřel lokty. "Jsi v pohodě?" zeptal se Codyho.

   "Skoro. Pokouším se usnout, ale jen co zavřu oči, mám noční můry. Zjistil jsem, že už nedokážu spát bez tebe," zamumlal ospale jako odpověď. Jayson se musel pousmát, jelikož před chvílí myslel na to samé.

   Jayova postel nebyla nijak velká, i ta v Codyho pokoji byla větší, ale i tak se posunul co nejvíce ke kraji. Jay by se dvakrát do jeho postele nevlezl, ale Cody z jeho drobnou postavou by mohl.

   "Já věděl, že zase nedokážeš být uražený dlouho," podotkl Jay. 

   Cody se posadil na konec postele, doplazil se do Jayovy mírně otevřené náruče, přičemž svoje ruce obmotal kolem jeho pasu a hlavu položil milimetry od Jayovy. "Pořád jsem naštvaný. Ale méně, protože vím, co ti Jerry řekl. I tak jsi ale nemusel začít rvačku a říct to, co jsi řekl pak, protože to mě bolelo víc než Jerryho v tu chvíli jeho rozkrok."

   Jayson se uchechtl, ale hned znovu nasadil vážný obličej. "Já vím a omlouvám se. Ale víš, že bych něco takového za normálních okolností neřekl, protože tě miluju, že?"

   Cody si povzdechl. "Jsi strašnej, uvědomuješ si to? Na tebe nejde být naštvaný."

   "Buď na mě naštvaný. Zasloužím si to," ohradil se Jayson.

   "Budu na tebe naštvaný, až se vrátíme domů, jelikož by bylo blbý poznat tvé rodiče, když jsme rozhádání."

   Jay se podíval zpříma do Codyho očí. Lampy  z venku si hrály na jeho tváři se stíny, a Jay v tu chvíli nemohl uvěřit, jak může existovat někdo tak krásný. Cody nepotřeboval být sexy, on byl prostě krásný.

   A než si to Jay uvědomil, natahoval se po Codyho rtech, což to samé v tu chvíli udělal i Cody, takže se jejich rty setkaly v půlce cesty.

   Když později usínali v objetí, Jayson přemýšlel, jestli se někdy dokáží s Codym vážně pohádat, jelikož zatím každá malá krize končila do pár hodin stejně jako teď. I přes to ale doufal, že k žádné velké hádce nikdy nedojde.

  ◼▪◼  

Pls, ať dojde k nějaké velké hádce.

:')