Cody (Sobota, 4.11., 15:27)

◼▪◼

Cody Jayovu nabídku zpracovával celé tři dny. Většinou jen seděl u sebe na sedačce, zíral na bílou zeď a jeho myšlenky se rozdělovaly na dva tábory, kdy jeden se zastával toho, aby se přestěhoval k Jayovi za cenu, že jeho rodina s ním už možná nepromluví, a druhý se přikláněl k tomu Jaye opustit.

   Bylo to padesát na padesát. A Cody si v tu chvíli nejvíce přál, aby svůj život mohl předat někomu, kdo rozhodne za něj.

   Od toho dne, co mu to Jayson nabídl, se o tom ani jeden nezmínili. Jay ho nechával se rozhodnout plně samostatně a netlačil na něj ani s odpovědí. Přece jen na to měl Cody dva měsíce, než se bude muset případně vystěhovat.

   Nejraději by zavolal Tiffany. Ale přišlo mu, jako by snad žila na Marsu a vzdálila se mu neuvěřitelným způsobem. A navíc byla určitě členkou táboru opustit Jaye a vrátit se k homofobní rodině.

   Takže než si to stihl Cody pořádně uvědomit, stál před dveřmi Jade a ťukal. Silně, bez přestání a naléhavě.

   Jade rozrazila dveře za pár sekund. "Sakra, Jayi-"

   Vyděšeně se podívala na Codyho, jehož ruka stále byla ve vzduchu připravena klepat. "Cody?"

   Nasucho polkl. "Potřebuju s tebou o něčem mluvit. A určitě víš o čem."

   Jade ustoupila, aby mohl Cody vejít. Pomalu za ním zavřela, jelikož se očividně snažila přijít na to, o čem Cody mluví. "Vážně to vím?"

   "Jay. A jeho nabídka, abych se k němu nastěhoval. Určitě za tebou s tím šel hned, jak-"

   "Cože?!" vyjekla Jade překvapením. "Co že ti nabídl?!"

   Cody se zastavil uprostřed chůze a otočil se na Jade, která u dveří nejspíš zamrzla. Vyjeveně na něj koukala s pusou dokořán. "Počkej. Jsou to už tři dny, co mi to nabídl, a on za tebou ještě nebyl? Takže vážně nic nevíš?"

   Jade rázným krokem došla až ke Codymua založila si ruce na prsou. "To teda ne. Takže hodně rychle začni mluvit."

   Cody se posadil a v rychlosti jí převyprávěl celý telefonát od táty, kdy jen Jade zvolala, že už konečně ví, proč se tak opil, zmínil se o ranní kocovině a o tom, jak mu Jay naznačil, že ví, že se něco děje a skončil Jayovou nabídkou. Jade za celou dobu nepřerušila oční kontakt, což Codyho znervózňovalo třikrát více, než už byl.

   "Takže chápu to dobře, že ty nevíš, co máš dělat, tak jsi přišel za mnou?" ujistila se Jade a Cody tiše přikývl. Zahleděl se na své ponožky, aby se na Jade nemusel dívat. "Já... nevím. Opravdu je to na tobě."

   Cody si povzdechl, ale Jade naštěstí ještě pokračovala. "Stojí ti ale tvoje rodina po tom všem za to? Jestli se chceš k nim vrátit a trpět tvoji babičku, když už jsi dospělý a můžeš si dělat, co chceš?"

   "I přes to všechno je to pořád moje rodina. Ale zase mě neláká ta představa, že bych měl babičku tak blízko. A když si vyberu Jaye, bude mě nenávidět už úplně a to já nechci. Protože pak se k ní přidá i máma a já se bojím, že později i táta."

   Jade si povzdechla a položila ruku Codymu na stehno. "Jaye zničí, jestli odejdeš. Nechci tě tím nějak přesvědčovat, ale znám ho už pár let a nikdy nebyl takový. Od chvíle, kdy ses mu objevil u dveří, byl přesvědčený, že tě chce. Přestal flirtovat s každým na potkání, odmítal ostatní kluky, ještě když jste nebyli ani spolu, a hlavně celkově to, jaký je s tebou - nikdy jsem ho takovýho neviděla. Musí být do tebe zamilovaný až po uši."

   "Řekl jsem mu, že ho miluju," vypadlo z Codyho. "Po tom, co mi to nabídl. A zpátky mi řekl, že jestli mě moje rodině přestane mít ráda, bude mě za ně milovat i třikrát víc, protože prý už miluje."

   Cody ucítil, jak se Jade zachvěla, a tak přestal skenovat své ponožky a podíval se na ni. Několikrát otevřela pusu na prázdno, než dokázala zformulovat větu. "Wow," vydechla. "Co jsi to s Jayem udělal. Jestli ti řekl tohle, tak doslova umře, až odjedeš. Možná to ještě nevíš, ale když dojde na určité věci, Jayson je citlivý. Hodně citlivý."

   "Já vím. Teda asi. Od toho dne mi přijde opatrnější. Myslím, že se vážně bojí, že se odstěhuju."

   Dny byly stále stejné. Ráno ho Jay objal a políbil, aby dostal svou denní dávku Codyho, nasnídali se spolu, trávili celý den spolu (pokud nešli na přednášky) a byli prostě spolu jako vždy. Cody si ale všímal Jayových 'nenápadných' pohledů, jako by se snažil si ho co nejvíce zapamatovat, dokud neodjede.

   "Jestli se rozhodneš odstěhovat, já to s ním tady nějak zvládnu. S tím si nedělej starosti. Takže se vážně rozhodni sám a jak uznáš za vhodné," ujistila ho Jade. 

   S tím si nedělej starosti. Cody by si dělal velké starosti, protože nerad ubližoval lidem. Proto v hloubi duše měl pořád potřebu to s babičkou urovnat. "Já mu vážně nechci ublížit, ale jsou to rodiče, babička, Tiff a Jerry proti jednomu člověku a..." Zavrtěl hlavou a na několik sekund se odmlčel. Jade tiše čekala, až bude pokračovat. "Nejspíš už vím. A první rozhodnutí je vždy nejlepší, ne? Takže se budu držet toho, co mě před třemi dny napadlo jako první a půjdu mu to říct dřív, než si to zase rozmyslím." 

   Postavil se na nohy a Jade k němu ustaraně vzhlédla. "Teď vážně nemám tušení, jak ses teda rozhodl."

   "To jsme dva," odpověděl Cody, i když to nedávalo smysl. Věděl, jak se rozhodl. A přesvědčoval se, že tak to bude nejlepší.

   Vyběhl z Jadeina bytu, schody bral po dvou a doufal, že se nerozbrečí při myšlence, k čemu se právě odsoudí. Popadl kliku Jayových dveří, ale k jeho překvapení měl zamčeno, takže to skončilo Codyho čelním nárazem do silného dřeva. Ozvala se taková rána, že Jay měl do pár sekund otevřeno.

   "Co blbneš?" uchechtl se, když uviděl tiše klejícího Codyho. 

   Protřepal si bolavou ruku, naposledy sykl a bez varování se vrhl Jaysonovi kolem krku. Ten překvapením málem neudržel rovnováhu, ale nakonec to ustál. Když Cody cítil Jayovu nahou kůži pod rukama, neudržel slzy a tiše začal brečet.

   "Co se děje, Cody?" zeptal se Jay, když nejspíš ucítil Codyho slzy na rameni. Cody cítil, jak se Jayovi zrychlil tlukot srdce a odvodil si, co si asi právě musí myslet.

   "Vážně se nenávidím za to, že tohle dělám," začal Cody a odlepil se od Jaye. Jay na něj koukal s vytřeštěnýma očima a strachem. "Ale byl jsem u Jade a docela dobře jsme si popovídali. A nenávidím se, že takhle riskuju a dávám do sázky vztah s celou mojí rodinou, jelikož je mám fakt rád, ale já nechci odsud pryč. Takže jim jednoduše oznámím, že tu zůstávám s tebou,a klidně ať mě nenávidí. Teda ne klidně, ale budu doufat, že to bude v pohodě."

   "Panebože," vydechl Jay a pravou ruku si položil na srdce. "Vážně jsi to musel takhle obkecávat? A proč brečíš? Málem jsem dostal infarkt, že mi tu oznamuješ, že odjíždíš."

   "Brečím, protože mám strach, jak budou reagovat," pokrčil rameny Cody a zavrtěl hlavou. "Protože se vážně bojím, že mě odepíšou. A strašně mě štve, že tě nemají rádi."

   Jayson se usmál a Cody na zlomek vteřiny zahlédl, jak se Jayovi zaleskly oči. Jako by se mu chtělo brečet, což u něj Cody ještě nikdy neviděl. Než se ho na to ale stihl zeptat nebo se na něj lépe podívat, držel ho už Jay v objetí a líbal ho tak vášnivě, jako by se opravdu loučili. Cody se v tu chvíli i přes ten strach, který mu svíral žaludek, cítil neuvěřitelně šťastně. Stoprocentně věděl, že se rozhodl zůstat s člověkem, který ho miluje a ne s rodinou, u které si nebyl jistý.

   Na chvíli se odtáhl. "Ale věci si k tobě předělám až v lednu, jo? Pak budu mít třeba pocit, že to není tak rychlý."

   Jay se znovu uchechtl, ale tentokrát to vyznělo spíše jako vzlyk. "Kdy jen budeš chtít. Ale ne, že do té doby změníš názor. Protože já se fakt bál, že se odstěhuješ, takže jsem málem ani nespal a jen tě ve spánku sledoval, abych si tě pamatoval. Ale to je až moc romarťárny, takže hezky změníme téma."

   Jayson zpátky spojil jejich rty a hned začal Codymu sundávat košili. Zacouval o pár kroků dozadu, dokud nenarazil do sedačky a otočil se s Codym tak, aby byl Cody pod ním. Cody za chvíli ucítil Jayovy prsty na tváři, jak mu utírají slzy mezi tím, kdy ho líbal na krku, až Cody několikrát slastně vzdychl.

   Věděl, že s vybral správně.

  ◼▪◼