Jayson (Středa, 1.11., 14:52)

  ◼▪◼  

Jayson silně zabušil na Codyho dveře a hned vešel dovnitř. Raději ani nekomentoval ten fakt, že byl Cody tak opilý, že si ani nezamknul. Jestli ho teď najde živého a (vzhledem ke kocovině) relativně zdravého válet se v posteli, jen ho napomene, aby si zamykal.

Kupodivu byl ale Cody na nohách, stál u plotny a usilovně se snažil něco uvařit. Jay potáhl nosem. "Jsi si jistý, že to má takhle vonět?"

Cody odstoupil od plotny. "Já nevím. Je to divný?"

"Hodně divný," připustil Jayson. "Beztak jsi použil zkažené vajíčko. Vidíš? Kdybys spal u mě, máš to i s opožděnou snídaní do postele, která by ti neublížila na zdraví."

Cody se zamračil. "Jako já vím, že u sebe nespíme každý den, ale pravděpodobně jsem tě odmítl... proč přesně?"

"Údajně jsi se měl jít připravit na kurz plavání, protože neumíš plavat. A když jsem ti nabídl, že teda můžu jí já za tebou, řekl jsi, že už máš stejně v posteli Kapitána Ameriku a že bychom se tam už nevlezli. A zabouchl jsi mi před nosem."

   Cody zavřel oči a pomalu vydechl. "Tak mě bolí hlava, že to ani není možný."

   Jayson se uchechtl, ale nic neřekl. Místo toho Codyho odstrčil od plotny a převzal vaření. Nadzvedl si pánvičku k nosu, ale hned ji zase oddálil, když ucítil ten smrad. "To vážně necítíš, jak moc špatný to je?" zeptal se Codyho.

   Ten se zbořil na stoličku. "Dneska fakt ne. Mimochodem, nevíš, kde skončila půlka mého kostýmu? Nemůžu najít košili a falešnou pistoli, ale musím to vrátit."

   Jay měl co dělat, aby nevybuchl smíchy, když vypínal plotnu a odkládal pánvičku bokem. Pak se otočil s úšklebkem na Codyho. "Myslíš tu košili, kterou jsi omotal jednomu týpkovi kolem krku, když ti ji pochválil, a ty jsi mu teoreticky udělal striptýz? Myslím, že ji má ten týpek. Pravděpodobně i s pistolí."

   Cody se najednou jakoby probudil. Narovnal se na stoličce a otevřel pusu. Slova vyšla ale až o několik sekund později. "Jayi, já... Omlouvám se. Sakra, já si vážně nic nepamatuju. Omlouvám-"

   "V pohodě, já ti nic nevyčítám," zastavil ho Jay se smíchem. Přešel tak, že stál naproti Codymu, i když mezi nimi byla kuchyňská linka. "Jen že jsi nikdy takhle nepil, vždy, když někam jdeme, pití se spíše vyhýbáš. Až na vyjímky. Hodně vzácné vyjímky. A to jen když se něco děje."

   Cody ztuhl a podezíravě se na Jaye podíval. Jayson chtěl, aby to pokud možno vypadlo z něj samo. I když ho Cody určitě už prokoukl.

   "Mluvil jsem včera moc?" zeptal se opatrně Cody. Jay zavrtěl hlavou.

   "Právě že ne. Říkal jsi, že mi musíš něco říct a že to nebude pěkné, ale že to nebudeme řešit v tu chvíli, abychom si užili večer. A jelikož jsi se tak zřídil, asi to vážně něco bude."

   Jay obešel kuchyňskou linku, aby se mohl posadit vedle Codyho. Natočil si ho k sobě, protože viděl, jak už jeho nálada klesá. Sklonil hlavu, skousl si ret a začal si hrát s prsty, což nebylo dobré znamení.

   "Co to je?" pobídl ho Jay. "Pokud se se mnou nemáš v plánu rozejít, myslím, že nic až tak strašnýho to nebude. Jen chci vědět, kvůli čemu jsi riskoval pumpování žaludku."

   Očividně musel říct něco špatně, jelikož se Cody odvrátil a otočil se na stoličce k němu zády. Jay uviděl, jak se zatřásl a hned ho pohltila vlna strachu. "Cody, co se sakra děje?"

   "Víš, co je ironie?" Cody se napůl otočil zpátky, ale stále mu neviděl do obličeje. "Ty tady o tom vtipkuješ, ale já se s tebou možná vážně budu muset rozejít."

   Jay měl pocit, jakoby se mu začernilo před očima, ale pak si uvědomil, že pořád vidí stejně. I slyší. Pořád stejně dobře. "Cože? Proč?"

   Cody se otočil k Jayovi celým tělem. Oči měl vlhké, ale nebrečel. "Včera, jak víš, mi volal táta-"

   "Počkej," přerušil ho Jayson. "Hlavně mi tady neříkej, že se se mnou chceš rozejít, protože ti volal táta beztak kvůli tomu, že se mu nelíbí tvůj vztah s babičkou nebo tak."

   Cody zavrtěl hlavou. "Kéž by. To bych neřešil. Ale Jerry se bude stěhovat do New Yorku, jelikož tam dostal dobrou práci. A aby měli s Tiffany střechu nad hlavou, rodiče jim tam chtějí koupit byt, ale aby na něj měli, musí prodat ten můj. A já se musím vrátit zase domů, kde mě všichni nenávidí."

   Jayovi jeho slova docházela pomalu a postupně. Jerry. New York. Byt. Codyho návrat domů. Což znamenalo, že nebude jeho soused. Znamenalo  to, že jeho přítel bude dvě hodiny cesty odsud. Denní dávka Codyho by nebyla denní dávka Codyho, protože by nebyl žádný Cody. A vztah na dálku nepřicházel v úvahu, protože Cody neměl tyhle věci rád a Jay by tu abstinenci nejspíš nevydržel.

   "J-jak jako?" vykoktal Jay. "Přece ti nemůžou takhle řídit život? Ten být už je koupený a je tvůj, ne?"

   "Táty. A mamka s babičkou ho přemluvily, že jinak to nejde."

   "Takže budeš každý den dvě hodiny dojíždět? Co je tohle za kravinu?" Jay cítil, jak v něm sílil vztek na Codyho rodinu, ale nechtěl to na sobě dávat znát.

   "Vlakem je cesta kratší. Asi hodinu i čtvrt," odpověděl Cody, jako by to snad nějak zlepšilo situaci. Jay ale začínal šílet.

   "Tak co kdybyste ten byt prodali a zůstal bys jen v podnájmu? Našel by sis práci a platil nájem?" navrhl Jay. Chtěl vidět, jak Cody bude reagovat na tuto možnost, i když se mu v hlavě rýsovala úplně nová myšlenka.

   "Nevím, jestli bych práci se školou zvládal. A kdybych si našel něco jen na třikrát do týdne, pochybuju, že si vydělám tolik, abych zaplatil nájem. Prostě to nejde, Jayi."

   Jay v jeho očích viděl lítost, otevřel pusu, ale Cody jo ještě předběhl. "Říkal jsem tátovi, že odsud nechci. Že tu mám tebe a tak. Ale když jsem mu před chvílí volal, řekl mi, že jeden jeho známý by ten byt chtěl a jelikož Jerry nastupuje v únoru, chtělo by to mít ten být už v lednu nejpozději prodaný. To jsou dva měsíce. Zasraný dva měsíce, než to všechno půjde někam." Codymu stekla slza po tváři. Jaye bolelo ho tak vidět, takže mu slzu setřel a trochu se pousmál.

   "Nic nikam nepůjde," zašeptal Jayson. "Posunu svoje jedno jediný triko ve skříni na stranu, aby sis tam mohl dát věci a můžeš se nastěhovat ke mně."

   Jay pod dlaněmi cítil, jak se Cody napnul a zamrzl. Vyjeveně se na Jaysona podíval, než začal vrtět hlavou. "Cože? N-ne. To nepřichází v úvahu. Vždyť spolu nejsme ani půl roku. Co když se něco ještě podělá? Je to moc brzo."

   "Spíš u mě každou druhou noc. Snídáš u mě každé ráno. Celý den trávíme v jednom bytě, ať už v tvém nebo v mém. Jaká bude změna? Že budeme mít sex častěji?" uchechtl se Jayson a zahřálo jo u srdce, když se Cody jeho poznámce pousmál.

   "To mi naši ale nikdy nedovolí," přiznal Cody. "Zabijou mě, jen se jich zeptám."

   "Je to tvůj život. A jsi dospělý. Musíš se rozhodnout sám, ne se jich ptát. Takže buď homofóbní babča, která ti neustále bude dýchat za krk urážky, nebo jeden neustále polonahej blb, který ti taky bude neustále dýchat za krk, ale v dobrým slova smyslu."

   Cody se rozesmál, i když jen na chvíli. "Popřemýšlím o tom," slíbil. "Ale jestli se rozhodnu nastěhovat k tobě, nejspíš se už nikdy nebudu moct doma ukázat. Jinak by mě ukamenovali, a o to právě jde."

   Jay si stoupl a tak, jak Cody seděl, ho objal. Vtiskl mu malý polibek do vlasů a když Cody zvedl hlavu, sklonil se ještě jednou, aby ho políbil na rty. "Nebudu tě nějak přemlouvat. Jen ti budu narušovat sny a pořád dokola ti opakovat, abys zůstal se mnou."

   "Dneska jsem tátovi řekl do telefonu něco, co nedokázal pochopit," pokračoval Cody, vyvléknul se z Jayova sevření a postavil se těsně k němu.

   "Co?" zeptal se Jayson.

   "Že tě miluju. Protože je to fakt pravda. A panebože, nechci odsud ani za milion, ale pořád je tady má rodina, která mě asi odepíše, jestli si vyberu tebe."

   Jayovi se v břiše rozletěly tisíce motýlků, když Cody vyslovil ta první slova. "Jestli tě odepíšou, tak to není správná rodina. A já tě klidně budu milovat místo nich. I třikrát víc, protože to se momentálně děje. A vůbec se ti tady nesnažím nic naznačovat a nějak tě přemlouvat."

   "Děkuju, Jayi," objal ho Cody. "To, co mi nabízíš, je velká věc. A velká oběť. Protože nezapomínej na mé figurky štěňat v obýváku. Ty taky bychom museli někam dát."

   Jay na to nic neřekl, jen si Codyho přitiskl blíž k sobě. Aby pravdu řekl, poprvé v životě neměl absolutní tušení. Tušení, jak se Cody rozhodne, protože věděl, jaký vztah s rodinou i přes to všechno má a co všechno dává do sázky, když ho žádá o takovou věc.

  ◼▪◼  

Jen to chci tak zmínit. Protože neumím děkovat. ALE MR PŘESÁHLO VČERA 100K PŘEČTENÍ A JÁ NECHÁPU, CO SE VÁM NA TOM TAK LÍBÍ, ALE DĚKUJU STRAŠNĚ MOC!

(a omlouvám se za případné chyby, ale prokrastinuju od učení, proto tato kapitola, a už fakt musím jít na to)