Cody (Sobota, 23.9., 18:59)

◼▪◼

   "Nemůžu uvěřit, že jsme opravdu tady," zamumlal Cody směrem k Jayovi. "Neříkal jsi, že naše první rande bude romantické?"

   Jay se k němu otočil. "A není? Co víc si přát, než sledovat dvanáctileté děti hrát pohádku?"

   Cody se rozhlédl kolem sebe. Všude byli jen lidé přibližně o patnáct let starší, kteří s radostí přišli sledovat své ratolesti. A pak tu byli oni - Jay, Jade a on sám, protože Jayson něco zase slíbil a zapomněl na to.

   "Kdyby rodiče Jade mohli přijít, nebyli bychom tady. Ale Jadeina sestra už je tak smutná a mě miluje, tak tu musím být alespoň já," zašeptal k němu Jayson.

   "Je to jen půlhodiny, Cody. To přežiješ. Pak si můžete dělat, co chcete, ale přece byste mě v tom nenechali samotnou," sykla k němu v rychlosti Jade, jelikož se světla v sále začala zhasínat a opona roztahovat. Všichni pomalu utichli, takže se Cody musel natáhnout přes Jaye, aby se k Jade dostal dostatečně blízko.

   "Vždyť já tvoji sestru ani nepoznám."

   Jayson odstrčil Codyho, aby se přes něj tak nenatahoval a ukázal k pódiu. "Je vypravěčka. Bude první, koho uvidíš."

   Do pár sekund se na pódiu objevila menší verze Jade s dvěma culíky kolem hlavy. Jade se tiše zasmála a tiše zatleskala a Jayson se usmál, jen Cody nevěděl, co má dělat. Nikdy Becky osobně nepotkal, ani před touto hrou, takže nemohl sdílet s nimi to nadšení.

   Ze začátku chvíli poslouchal, z čehož pochytil, že pohádka, kterou se chystají hrát, je o Sněhurce a sedmi trpaslících, což bylo ale také jediné, co ještě vnímal. I když malá Becky byla jako vypravěčka vážně roztomilá, za chvíli jen seděl a tupě zíral před sebe.

   Měli to štěstí, že měli pro sebe celý balkónek, takže kdyby Cody nebyl tak hrdý, nejspíš by si lehl za sedačky na podlahu a spal by. Ale přišlo mu, že vůči Jayovi a Jade to nebylo fér.

   Ucítil na sobě něčí pohled a hned mu bylo jasné, kdo to je, tak se alespoň snažil dělat, že dává pozor. I tak to ale nejspíš nepomohlo, protože mu Jay jemně přejel rukou po koleni.

   "Vydrž to. Pak mám pro tebe překvapení, protože vím, že tohle není zrovna ideální rande. Sice miluju Jadeinu sestru, ale tohle mě taky moc nebere," uchechtl se Jay.

   Cody k němu natočil hlavu. "Vážně?"

   Jayson se uchechtl. "Když sedíš hned vedle mě? A máš na sobě bílou košili se sakem, kravatou a úzkými kalhotami? Jako by to vůbec bylo možný, prosím tě."

   "Já vím, co mám na sobě," podotkl Cody.

   "Hele," sykla na ně Jade. "Dělejte si, co chcete, ale ztište se."

   Jayson se na ni otočil. "Mám hlavu plnou dvojsmyslů, ale kdybych to všechno řekl v místnosti plné dětí, šel bych do pekla, i kdyby mě neslyšeli."

   Cody zadržoval smích, jinak by asi vybouchl, protože způsob, jakým se Jade na Jaye podívala, byl vážně komický. Tiše jim záviděl jejich vztah, protože mu přišlo, že takový neměl nikdy ani s Tiffany. A od té doby, co začala chodit s Jerrym už vůbec ne.

   Jayson přesunul pozornost zpátky ke Codymu. Nic neřekl, jen se usmál, na tváři se mu vytvořily ďolíčky a kolem oči se mu objevily vrásky, které tam měl vždy, když se smál. Codymu bylo jasné, že to Jay dělá z toho samého důvodu, jako to dělal vždycky, protože podle jeho slov ho Cody líbá málo, zatímco on ho každou chvíli, až mu to přijde blbé. Tohle byl způsob, jakým si o polibky říkal. Neprůstřelný oční kontakt a dokonalý úsměv.

   Cody se v křesle natáhl k jeho rtům a začal ho pomalu líbat. V pozadí slyšeli jen Jadeino povzdechnutí s nějakým zamumláním ve stylu, aby si našli alespoň prázdnou místnost, ale ani jeden jí nechtěli věnovat pozornost. Na to byl Cody moc zaujatý Jaysonem a jeho rty, které útočily doslova na jeho srdce.

   "Cody..." vzdychl Jay, ale ten ho ignoroval a líbal ho dál. 

   "Jako vážně," ozvala se znovu Jade. "Ne, že bych vám to nepřála, ale nechcete si to nechat na později? Krasoň zrovna probouzí Sněhurku, už bude konec."

   Jako na povel se Cody od Jaye odtrhl a otřel si rty. Jayson seděl zaražený v sedačce, košili pokrčenou od Codyho ruk a vlasy mu trčely na všechny strany, taktéž díky Codymu. V tu chvíli nemohl uvěřit, že někdo takový, jako je Jayson, může s ním chodit.

   Nepromluvili ani slovo do konce představení, jen se na sebe potutelně usmívali. Hned, jak pohádka skončila, dali se oba na útěk a Jade s malou Becky nechali za sebou, aby mohli být co nejdřív doma.

◼▪◼

Jayson zastavil Codyho před dveřmi svého bytu. Tiše si odkašlal, propletl si s Codym prsty a už otevřel pusu, že promluví, když ho Cody přerušil.

   "Neměli jsme na Jade s Becky počkat? Nebylo blbý, jak jsme se tak rychle vypařili?"

   Jay vydechl všechen nabraný vzduch. "V pohodě. Jade s tím počítala."

   "Vážně?"

   "Vážně," potvrdil Jay. "Ale teď je Sněhurka minulostí, takže se prosím pěkně vrať do přítomnosti, protože jsem něco nachystal."

   "A mají se jak dostat domů? Vždyť je to docela daleko, má Jade vůbec auto? Neměl jsi je taky brát?" vyptával se dál Cody. Nedělal to naschvál, ale vážně trochu pochyboval o tom, jak se vypařili.

   "Jade má auto," odpověděl netrpělivě Jayson. "A stejně jedou k rodičům."

   Cody přikývl a skousl si ret. "Jasně. Asi už jsem v klidu, dobrý."

   Jay se spokojeně usmál a Codymu se zase málem podlomila kolena.

   Zdálo se mu, že posledních pár dní je z Jaye třikrát více mimo jak normálně. Pokaždé, když se usmál, oslovil ho nějakou roztomilou přezdívkou nebo se ho dotkl, na Codyho to mělo účinek, jako by do něj pustili elektrický proud a on najednou nemohl dýchat. Netušil, co s ním dělá ani jak si to má vyložit.

   Takže když teď před ním stál Jayson v saku a bílé košili, myslel si, že na místě umře. Nebo se alespoň rozteče.

   Jayson jednou rukou pustil Codyho a položil ji na kliku. "Je to strašný klišé. Ale to rande bývají."

   Otevřel dveře. Nad velkými okny, nad televizí i kolem kuchyňské linky byla pověšená světýlka, která osvětlovala místnost tak "intimně", jak by řekl Cody. Na konferenčním stolku stála lahev vína, dvě sklenice a něco, co vypadalo jako ovoce v čokoládě. Bylo to jednoduché, ale při tom strašně krásné.

   Cody nasucho polkl, než se odvážil otevřít pusu, ale i tak z něj nic nevycházelo. Podíval se na Jaye, zpátky na světýlka a znovu na Jaye. "Proč mi to připomnělo Padesát odstínů šedi, i když jsem to v životě neviděl ani nečetl?"

   Jayson vybouchl smíchy. "To bude to slabé osvětlení. Ale tak jestli chceš, může se to do Padesáti odstínů šedi zvrtnout."

   Cody ho téměř neslyšel, jen přešel k sedačce a vzal do ruky jednu špejli, na které byla napíchnutá jahoda v čokoládě. "Tak jestli takhle vypadají vztahy, měl jsem se přestat bát už mnohem dříve a někoho si najít."

   "Hej, to zase ne," zastavil ho Jay. "Pak bychom nebyli spolu. A nechci nic říkat, ale žádný jiný kluk není tak úžasný jako já."

   Cody se uchechtl. "Samozřejmě že není." Strčil si jahodu do pusy a špejli odložil zpátky na talíř.

   Po celém těle cítil husí kůži a srdce mu bylo jako o závod. Jayson stál pár metrů od něj, slabá světla si hrála s jeho stíny na tváři, a s potěšením sledoval, jak se Cody rozplývá. To ale nevěděl, že jahoda není to, z čeho je tak mimo.

   "Mám stáhnutých několik nechutně sladkých romanťáren, u kterých už na začátku budeš vědět, jak to skončí. Můžeš si vybrat," pobídl ho Jay a přešel blíž k televizi, kde měl položený ovladač. "Mám tady zápisník jedné lásky, Navždy spolu, Než jsem tě poznala, což bych nedoporučoval, protože u toho brečím jak malé dítě, ale aspoň tohle není tak klišé, dále pak-"

   "To chci," vyhrkl Cody. "Chci tě vidět brečet." Zlomyslně se usmál, až byl i Jay jeho výrazem překvapený.

   "Proč? Proč jsi tak krutý?" zeptal se, ale i tak stiskl tlačítko Přehrát. "Ale ty budeš brečet taky. Uvidíš."

   "Ještě to stopni, prosím," poprosil ho Cody a Jay se ušklíbl.

   "Potřebuješ vyprázdnit Codyho juniora?"

   "To zní strašně," zašklebil se Cody a Jayovi až v tu chvíli došel dvojsmysl jeho slov, a tak se hlasitě rozesmál, přičemž film stopl. "Ale ne, nechci vyprázdnit... to."

   Cody přešel k Jayovi, vzal mu ovladač z ruky a položil ho na stůl. Beze slova chytil Jaysona za sako, přitlačil ho ke zdi za ním a políbil ho takovým způsobem, že se tlukot jeho už tak rychlého srdce ještě ztrojnásobil. Jay položil jednu ruku na místo, kde měl Cody srdce, jelikož to při líbaní dělal často. Prý se mu líbilo cítit, jak z něj Cody šílí.

   Cody se na chvíli odtáhl. "Tohle celý je úžasný."

   "Já vím," přitakal Jayson a tentokrát on vzal Codyho za sako, aby ho donutil se obrátit. Codyho záda narazila na chladnou stěnu, až se tiše zasmál. Jay měl jednu ruku stále na Codyho srdci, takže Cody byl ke stěně přišpendlený.

   "Tvoje srdce úplně šílí," zašeptal Jayson.

   "Ne. Fakt? Ty blesku," odpověděl Cody. Jay se usmál. A jelikož Cody opravdu šílel, přitáhl si ho zpátky k  sobě.

   Vždycky se bál, že až se někdy bude s někým líbat, nebude to umět. Přišlo mu šílené, jak se ve filmech perou jazyky, jako by věděli další pohyb toho druhého, i když to bylo nemožné. A i když byl Jay první kluk, kterého líbal až tak moc, jeho nulové zkušenosti tu nebyly poznat.

   Cody uprostřed války jazyků začal stahovat Jayovi sako z ramen. Když sI Jay uvědomil, o co se snaží, odtrhl se, sako si sundal, a pak z Codyho strhl i to jeho. Pak se hladově vrátil ke Codymu, akorát tentokrát k jeho krku.

   Cody slastně zavřel oči a skousl si ret tak silně, až ho to zabolelo. Vydechl ze sebe všechen vzduch. A promluvil: "Chci to."

   Jay se sekl uprostřed pohybu. "Cože?"

   Cody otevřel oči a podíval se na Jaysona. "Chci to. Jsem připravený," oznámil mu sebejistě. Jayson se narovnal a podíval se na Codyho s tak neutrálním výrazem, až ho to překvapilo.

   "Jsi si jistý?" zeptal se Jay. Cody bez váhání přikývl. Srdce mu sice bilo jak splašené, ale nevěděl, jestli je to vzrušením nebo nervozitou. Přikláněl se ale k první možnosti.

   Jayson se zamyslel, přičemž si nejspíš nevědomky otřel rukou rty. Pak se mu na tváři konečně zase objevil úsměv. "Takže film necháváme na jindy?"

   "Jo," vyhrkl Cody. "Brečet můžeme jindy."

   Jay se nejprve podíval na strop, jako by snad děkoval Bohu, než vypnul televizi. Pak vzal Codyho za ruku, odvedl ho do ložnice a přímo k posteli. "Tohle je postel," řekl Jay a Cody se na něj nechápavě podíval. "Na té se sex většinou odehrává, víš? A-"

   Cody praštil Jaye do ramene. "Nedělej ze mě debila!"

   Jay se zasmál. "Za pokus to stálo."

   Bez dalších slov strčil do Codyho, aby si lehl. S heknutím dopadl na záda a tiše sledoval, jak si Jayson nad ním rozepíná košili. V tu chvíli nevěděl, jestli si ji má rozepínat i on, ale místo toho si raději jen skopl boty.

   Polonahý Jayson se rukama zapřel kolem Codyho hlavy a sklonil se k němu pro polibek. "Není to nějaké jen spontánní rozhodnutí, že? Opravdu to chceš? Chci, aby sis byl jistý."

   "Chci tě," potvrdil Cody, i když to vůbec neplánoval říct takhle. Jayson se uchechtl a obkročmo se na Codyho posadil. Cody trochu znervózněl, protože teď musel Jay cítit, jak je tvrdý, ale očividně tomu nijak nevěnoval pozornost a začal Codymu rozepínat košili. 

   Cody nespouštěl oči z Jayova obličeje. Hledal alespoň jediný důvod, proč by tohle teď neměli dělat, ale nemohl žádný najít. Měl milion důvodů Jaysona zbožňovat a ani jeden proč by neměl.

   Jay Codymu sundal košili a přejel mu po břiše až k opasku kalhot, kde ruku zastavil. Cody cítil tolik různých pocitů, že nevěděl, jak se v nich má vyznat. Nebyl ale čas, aby se je snažil pochopit, a tak nechal svoje tělo cítit to, co cítilo. Nechal se unést tím pocitem, že ho někdo chce a že ten někdo mu právě stahuje kalhoty a líbá ho všude možně.

   Byl nervózní. Ale když se znovu začal líbat s Jayem rty na rty, zapomínal na to, protože věděl, co chce.

  ◼▪◼  

ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE VÁM VŠEM! :D 

Tohle je jednou tak delší kapitola jak normálně, takže to berte jako vánoční dárek ode mně, protože po tom jste určitě všichni tajně toužili, že? :))

btw. takovéhle scény, které se tady odehrávaly, já psát prostě neumím