Cody (Čtvrtek, 6.7., 19:24)

◼▪◼

Cody si zrovna vzal telefon ze stolu, připravený odejít, když si Jayson před dveřmi začal zpívat písničku z Pokémona. V tu chvíli se zastavil a začal vážně přemýšlet, že vyskočí balkónem.

   Celý den přemýšlel, že to zruší, protože Jay se od jeho dveří nehnul ani na krok a tím pádem Codymu nevycházel jeho plán - nepotkat Jaye alespoň tři dny. Nakonec se ale rozhodl, že kvůli němu nebude měnit plány. Ukáže mu, že se bavit umí.

   Když otevřel dveře, Jayson vyskočil na nohy. Nejprve vypadal překvapeně, asi nečekal, že se Cody vůbec někdy objeví, ale když uviděl Codyho oblečení, zamračil se. "Ty někam jdeš?"

   Cody vyšel, jako by Jaye neviděl, a tím pádem do něj strčil. Otočil se, aby zamkl. "Jo," odpověděl prostě.

   "Tak počkej, dojdu si pro triko," zasmál se Jay. Cody si ani nevšiml, že ho zase nemá na sobě. "Měl jsi mi říct dřív-"

   Cody se prudce otočil a stanul pár centimetrů od Jaysona. Na tváři měl zamračený a naštvaný výraz, ale on si toho zřejmě nevšiml. "Ne. Jdu sám. Tedy s Tiffany. Nech mě prostě konečně být, sakra."

   V této pozici, kdy by se mezi ně nevešlo ani dítě, Cody zblízka viděl, jak to Jaye ranilo. Skrčil obočí, ustoupil o krok dozadu a rukama Codymu naznačil cestu. "Prosím. Můžeš jít."

   Cody několikrát naprázdno otevřel pusu, ale nic z něj nevycházelo. Najednou litoval toho, jakým způsobem to řekl, jelikož to šlo říct i lépe. Z Jayova obličeje nemohl nic vyčíst, rukama stále ukazoval směrem k výtahu a neusmíval se. Jayson se neusmíval, on se vždy usmíval.

   "No jdi," pobídl ho. "Nic ti v tom nebrání."

   Cody stál ale na místě. A když se Jay otočil, aby zmizel u sebe v bytě, natáhl se a zastavil ho chycením paže. Trochu překvapený se Jay pootočil zpátky. 

   "Omlouvám se," vyklopil ze sebe. Hned jeho paži pustil a Jay se nevědomky toho místa, kde ho Cody chytil, dotkl. "Nechtěl jsem to říct... takhle."

   "Takže jsi mě chtěl poslat do prdele slušněji? Myslím, že to by už nešlo, takhle jsi to řekl ještě docela v pohodě," odpověděl Jayson. Cody vážně netušil, jak to má brát. "Třeba to neraní mé křehké city," pokračoval, "ale to se ty nedozvíš, protože já tě nechám být, přece."

   Cody nikdy pořádně nechápal, co k němu Jayson cítí nebo necítí. Jestli to flirtování a hrátky myslí vážně nebo ne. A proto tohle nejspíš nečekal. Proto čekal jen další drzou poznámku a jeho veliký úsměv. To, že by se Jay urazil, ho nenapadlo ani ve snu.

   Jayson zabouchl dveře svého bytu a nezbylo po něm nic. Jen shrnutý koberec na místě, kde Jayson od rána seděl. Kde seděl kvůli němu. Protože se chtěl jen udobřit.

   Codyho nálada klesla na bod mrazu, ale rozhodl se, že to zatím nechá být. Musel se vzpamatovat a Jay nejspíše vychladnout. V tuhle chvíli by mu řekl jen další blbosti.

   Strčil ruce hluboko do kapes svých kalhot a s hlavou plnou myšlenek se vydal k výtahu.

  ◼▪◼