Jayson (Neděle, 2.6., 19:24)

◼▪◼

Jayson se chystal do sprchy, když někdo začal netrpělivě ťukat. Měl sice na sobě jen kraťasy, ale i tak se neobtěžoval s hledáním trika a šel otevřít. Předpokládal, že to bude Jade jako vždy.

   Jenže když otevřel dveře, nestála tam dívka, kterou očekával. Vlastně tam stál kluk, kterého by očekával ze všech nejmíň.

   "Cody?" vyslovil Jay zmateně. Opravdu tam stál, v džínách a černém triku, až si Jayson říkal, jestli mu není vedro.

   "Můžu dál?" zeptal se tiše. Je nervózní, uvědomil si Jay.

   "Ty vždycky," odpověděl nenuceně. Hned si v hlavě zanadával za to, že by takhle mluvit neměl.

   Cody bez dalšího slova prošel kolem Jaye do bytu. Šlo vidět, že má z místa, kde spolu bydleli, smíšené pocity, jak se rozhlížel. 

   "Jak ti je po včerejšku?" zeptal se Codyho, aby konverzace nestála. Cody odtrhl pohled od Jayova konferenčního stolku, kde se válel foťák od něj a pár fotek.

   "Nic si nepamatuju. Lucas mi to musel ve stručnosti převyprávět," přiznal Cody.

   Kdyby Jayson řekl, že ho to nerozesmutnilo, lhal by. Věděl, že nebyla možnost, aby si Cody pamatoval, co mu řekl, ale i tak v to tiše doufal. A třeba doufal že je Cody tady kvůli tomu, ale zase byl vedle.

   "Hlava mě přestala bolet teprve před chvílí, asi bych měl poděkovat práškům," pokračoval. "Ale už je mi líp. Proto jsem tady."

   Jay překvapeně vzhlédl. "Proč?"

   "Lucas mě včera slyšel, když jsem byl opilý," řekl jednoduše.

   Jayson zavřel oči. Úplně viděl, jak mu teď Cody řekne něco ve stylu, že aby mohl žít s Lucasem v klidu dál, musí na sebe opravdu zapomenout a třeba se ignorovat, když se někde náhodou potkají, Jay sám nevěděl. Jen to očekával. Nebo možná ho Cody přišel zabít, aby na něj zapomněl, to byla druhá možnost.

   Jenže Cody řekl něco, co nečekal. "Rozešli jsme se."

   Jay otevřel oči a překvapeně se na Codyho podíval. Jak tam stál uprostřed jeho bytu, připadal mu menší a zranitelnější jak obvykle. A Jayson padal. Nebo alespoň měl pocit, že padá.

   "T-to je mi líto," řekl tím nejvíce nejistým hlasem, který u sebe kdy slyšel.

   Cody se usmál. "Já vím, že není."

   "Kdy jste se rozešli?" ignoroval jeho poznámku. 

   "Ráno."

   "A sem jsi přišel, protože máš zlomené srdce a chceš utěšit nebo...?" zeptal se nejistě Jay. "Jestli chceš, mám docela dost zmrzliny a pořád jsme se nepodívali na Než jsem tě poznala, jestli si pamatuješ."

   Sám nevěděl, jestli narážka na den, kdy spolu poprvé spali, byl ten nejlepší nápad. Ale taky nevěděl, jak Codyho jeho rozchod s Lucasem rozhodil nebo ne. 

   "Ne, všechno je v pohodě. S Lucasem jsme v pohodě. Vlastně bych tady nestál, kdyby nebylo jeho," vysvětlil a o jeden krok se přiblížil.

   Jaysonovi začala docházet jeho slova. A modlil se, aby byl jeho pocit správný. 

   "Rozešel se se mnou, protože chce, abych byl šťastný. A veř tomu nebo ne, ale abys byl i ty šťastný," řekl, když došel k Jaysonovi. Jayovi málem vyskočilo srdce z hrudi, když se podíval Codymu do očí. 

   Doteď působil sebevědomě, ale jakmile se k Jayovi přiblížil, Jay uviděl, jak znejistěl. Zasmál se. "Vážně ti mám věřit, že se s tebou rozešel, abych byl já šťastný? To by mi musel koupit kamion oříškové čokolády, abych byl šťastný."

   "Oříšková čokoláda? Vážně?" zeptal se Cody. "Tak já jdu zase domů," řekl uraženě a obešel Jaye ke dveřím. To ho ale Jayson stihl chytit za zápěstí a otočil ho zpátky.

   "Tady jsi doma," zastavil ho Jayson slovy. A přísahal by na svůj život, že nikdy neviděl krásnější úsměv než ten, který se objevil na Codyho tváři, když to vyslovil.

   "Takže to zkusíme znovu? Prosím?"

   Bylo jasné, že Cody odpověď na svou otázku stoprocentně ví. I tak ale přišlo Jayovi roztomilé, jak se ještě ujišťoval, jako by snad tady byla možnost, že by to Jay nechtěl.

   Jayson se ušklíbl. Což bylo znamení pro Codyho, že ho může políbit, a taky tak udělal. Po několika měsících tak konečně mohl cítit Codyho hebké rty, které mu tolik chyběly. Mohl rukama projíždět jeho vlasy a tisknout ho k sobě, až skoro nemohl dýchat. 

   Měl pocit, že motýlci v jeho břiše šíleli mnohem více, než když se líbali kdykoliv jindy. Ale Cody byl prostě člověk, kterému patřilo Jayovo srdce od začátku jejich vztahu, a tak se ani nedivil. Miloval ho.

   Cody zastavil ruce na Jayových obnažených prsních svalech a se skousnutím rtu přerušil jejich polibek. Jen z jeho dýchání Jay poznal, jak taky vnitřně šílí.

   "Promiň, že jsem s tebou nebyl, když jsi to potřeboval. Když ti zemřela máma a Ryan se zachoval tak, jak se zachoval," vydechl Cody. Jay mu neviděl do očí, jelikož měl hlavu skloněnou. 

   "Byl jsi se mnou. Na tom pohřbu jsi mi neuvěřitelně pomohl," řekl mu tiše Jayson. Cody se ovšem nehýbal, a tak mu Jay jednou rukou zvedl hlavu.

   Uviděl jeho skleněné oči a taky první slzu, která jeho oko opustila. Jayson nepatrně zazmatkoval, jelikož se lekl, že si to Cody opravdu vyčítá. "Cody-"

   "Jsem v pohodě," nenechal ho domluvit. "Jen jsem si vzpomněl na pár věcí. A nemůžu uvěřit, že jsem tady konečně s tebou."

   Jayson ho se smíchem objal (nebo spíše přimáčkl) a chvíli tak zůstali, zatímco si uvědomoval, co tohle znamenalo. Znamenalo to, že zase bude moct usínat vedle Codyho, fotit si jak spí brzy ráno a třeba se konečně zase vrátí on sám a zase bude mít chuť do života.

   Jakmile ho Jay pustil, Cody se rozhlédl. Možná si říkal, jak to má Jay ještě nezabydlené, protože mu stále zbývalo pár krabic, ale nic nahlas neřekl. Jay už chtěl poznamenat něco ve stylu, že by se měl Cody nastěhovat zpátky, aby to tady nebylo tak prázdné, ale zastavil se. Možná to bylo ještě brzo, i když spolu už předtím bydleli. I když si byli jistí, že je od sebe nic neoddělí.

   "Tentokrát, jestli dostaneš pracovní nabídku někde milion kilometrů odsud, jdu s tebou. Školu už mám konečně hotovou a je mi jedno, jestli budu pípat někde za pokladnou," řekl Cody, zatímco se díval na stůl na Jayovy fotky. Pomalu se k nim přemístil.

   Když se od Jaye vzdaloval, všiml si stříbrného prstenu na jeho ruce. Měl ho zpátky.

   "Tahle slova si budu pamatovat, hele," zasmál se Jay.   

   Cody vzal pár fotek do ruk. Jayson věděl, že je tam několik fotek i jeho, ale neřešil to. Byl připravený se Codymu přiznat, že bez něj byl jen troska, která brečela nad fotkami.

   Cody se ale jen na fotky usmíval a když je odložil, otočil se zpátky k Jayovi. "Vadilo by ti, kdybych zůstal přes noc?" zeptal se nejistě. Jayson uviděl, že poslední fotka, co Cody viděl, byla jedna z těch, na kterých spal. 

   "Ani trochu," odpověděl pohotově. "Ani nevíš, jak blbě se spí v té posteli, když je z půlky prázdná a já nemám koho objímat."

   Cody nakrčil obočí. "Vážně si myslíš, že to nevím? Po tom, co si odjel, jsem musel objímat možná tak krabici kapesníků, která byla neustále prázdná."

   Jay se pousmál. "Takže už jsme v pohodě? Můžeme být jako dřív?"

   "Jo. Jako dřív." 

   Jayson se málem štěstím rozpadl na kousky.

  ◼▪◼  

Bouchněte šampaňské, já tenhle příběh i přes vaše vyhrožování přežila a teď už mě do konce snad nebudete mít chuť zabít! :'D

Už jste šťastní? Už můžu v klidu spát? :')