Cody (Neděle, 2.6., 11:52)

    ◼▪◼  

Jakmile Cody uslyšel zaťukání na dveře, málem ke vchodu sprintoval. Netušil, o co jde a proč zněl Lucas v telefonu tak zvláštně. A bál se, že se dozví o něčem, co včera udělal a nebylo to zrovna pěkné.

   Otevřel dveře. Opravdu to Lucas byl, ruce zaražené v kapsách od kalhot a ne zrovna s usměvavým výrazem.

   Cody vydechl. "Já včera něco udělal, že jo."

   Lucas beze slova vešel dovnitř. Cody za ním zavřel dveře, přičemž z něj nespouštěl pohled. Zůstal stát u dveří, zatímco se k němu Lucas bokem otočil. "Vlastně ne," řekl nakonec. "Jen jsi byl upřímný. A musím přiznat, že jsem to tak trochu čekal."

   Cody zmateně nakrčil obočí. "Co se stalo? Já si vážně nic nepamatuju."

   "Jade s Jaysonem v tom klubu byli taky. To si nepamatuješ?" zeptal se Lucas.

   Cody zavrtěl hlavou. V duchu se už začal profackovávat. Jestli tam byl i Jay, docela se bál, co řekne Lucas dál. Možná proto vypadal tak smutně, třeba se stalo něco s Jayem, co si Cody nepamatoval. 

   "Je mi to jasný," povzdechl si Lucas. "Cody... Musíme se rozejít."

   Cody nereagoval tak, jak by očekával. Jen vykulil oči, otevřel párkrát naprázdno pusu a snažil se zformulovat alespoň jediné slovo. Šílel, že nevěděl, co se stalo, ale navenek nedal nic znát. "Proč? Co se včera stalo?" zeptal se.

   "Vím, že jsi byl opilý, ale taky vím, že to, co jsi řekl byla pravda. Když jsme v klubu potkali Jade, hned si někam zmizel. Já a Jayson jsme se tě vydali hledat, ale on tě našel první. Šel jsem na druhou stranu jak on, ale pak jsem si uvědomil, že jsi mi řekl, že jdeš na chvíli ven, tak jsem se otočil a šel ven taky. Když jsem tam přišel, stáli jste s Jayem u zdi a neviděli jste mě."

   Cody zavřel oči. Trochu se bál toho, co přijde dál.

   "Neslyšel jsem všechno, o čem jste se bavili. Ale slyšel jsem, jak jsi říkal, že mě nechceš ranit, i když miluješ Jaye a mě ne."

   Codyho rozbolela hlava ještě víc. "To jsem mu řekl?"

   "Jo," odpověděl tiše Lucas.

   Cody včera rozdával rány. I když Lucasovi opravdu ublížit nechtěl, tohle slyšet ho muselo bolet. A pro Jaysona to taky nemohlo být lehké takhle slyšet. Cody se posadil na nejbližší sedačku a schoval si tvář do dlaní.

   "Panebože," zamumlal si spíše pro sebe, než se na Lucase podíval. "Promiň mi to. Vážně."

   Lucas pokrčil rameny. "Já nejsem naštvaný, Cody. Jak říkám, od toho co jsi se dozvěděl, že se Jay vrací, jsem měl pocit, že tohle půjde do kytek. Já vím, že jsi ho nikdy nepřestal milovat a on tebe."

   Cody mlčel. Nevěděl, co říct, protože měl jednoduše pravdu.

   "Nechci vám v tom bránit. I kdyby se včera nestalo to, co se stalo, jednou bychom to stejně museli ukončit. Ty a Jay jste jako magnet a já chci, abys byl šťastný," řekl Lucas. 

   Cody nasucho polkl. "S tebou jsem taky šťastný-"

   "Třeba jo," přerušil ho Lucas. "A já ti věřím, ale možná když budeme jen kamarádi, bude to lepší. S přáteli taky můžeš být šťastný, mít je rád, ale Jayson je pro tebe ten, co by s tebou měl být romanticky."

   Cody si znovu schoval obličej do dlaní. "Proč si tak hodný. Proč. Teď se cítím neuvěřitelně blbě, že jsem ti tohle udělal."

   "Cody," uchechtl se smutně Lucas. "Já jsem v pohodě, vážně. Sice jsme spolu byli půl roku, ale já už se smířil s tím, že se to stane v den toho hlasového hovoru od Jade. Jen jsem nevěděl kdy."

   Lucas se posadil vedle Codyho. Donutil ho si odkrýt tvář a pak mu jednu ruku položil přes rameno. "A teď zvedni ten svůj zadek a jdi pro Jaye, ať jste konečně oba šťastní."

   Cody nepřestával zpracovávat, co mu tady Lucas říkal. Když měl ještě kocovinu, přišlo mu to skoro jako sen. Místo toho, aby něco řekl, jen chytil Lucasovu tvář do dlaní a dlouze ho políbil. Lucas mu neodporoval. 

   "Ty jsi vážně ten nejhodnější člověk na světě," vydechl Cody, když nechával své čelo opřené o Lucasovo. "Omlouvám se. Nezasloužil sis to slyšet takhle."

   "Neomlouvej se. Můžeme se bavit i dál, ne?"

   Cody pohotově přikývl. "Samozřejmě."

   "Tak dělej, jdi za Jaysonem," popohnal ho Lucas. "Vsadím se, že každý den se modlí za to, abych se s tebou rozešel. Jsi prostě na roztrhání."

   "Nemůžu za ním jít hned teď," namítl Cody. "Doslova před pěti sekundami jsme se ještě líbali."

   "No a? To chceš čekat snad měsíc, dokud se nevzpamatuješ ze srdceryvného rozchodu se mnou? Prosím tě, oba na to čekáte od chvíle, kdy Jayson od tebe odjel. A s tím, co s za poslední dobou prožil, myslím, že bude nejlepší, když s ním budeš co nejdřív."

   Cody beze slova Lucase objal. Měl pocit, že se jeho srdce rozteče z toho, co pro něj právě Lucas udělal. "Co když si bude myslet, že ho beru jen jako náhradu za to, že jsi mě odkopl?" zamumlal mu do ramene.

   "Sakra, Cody," zasmál se Lucas. "Mám za ním snad jít s tebou a všechno mu vysvětlit? Stejně si myslím, že on ví, že jsem to slyšel."

   "Přijde mi to divný, za ním jen tak přijít. Tak narychlo. Trochu jsme se zase odcizili, víš? A taky mám kocovinu," vysvětlil Cody a Lucase pustil.

   "Tak za ním jdi třeba zítra, jestli se cítíš takhle blbě. Ale chci, abys byl šťastný a to jsi jen s Jayem, takže zase moc neváhej. I on tě potřebuje."

   "Děkuju," šeptl spíše Cody. "Ani nevíš, jak si toho vážím. Jak si tebe vážím."

   "Beru to jako dobrý skutek," usmál se Lucas. "Pro tebe cokoliv, Cody."

   Jakmile Lucas zase odešel, Cody se rozvalil na postel. Stále nemohl tomu uvěřit. Že může existovat někdo tak hodný a nevinný jako Lucas. 

   Rozhodl se, že jakmile ho přestane alespoň bolet hlava, zajde za Jaysonem. Sám nevěděl, jak to udělá nebo co mu řekne, ale Lucas měl pravdu. Opravdu šťastný může být jen s ním.

     ◼▪◼    

Vidíte to? Už jen 5 kapitol do konce, asi budu brečet.