Cody (Neděle, 23.12., 18:21)  

◼▪◼

Lucas opravdu napsal. 

   Codyho to nějak nepřekvapilo, přece jen on byl ten, co ho pozval, ale Lucas řekl, že mu napíše. Což ale nečekal dva dny před Vánocemi. 

   Ale nechtěl to odmítnout. Napsal rodičům zprávu, že přijede o den později, a teď už si zapínal kabát. S Lucasem měli sraz v kavárně, kde Jade pracovala. Cody tiše doufal, že alespoň bude Jade mimo práci, ale takové štěstí neměl. Mohl se tedy modlit jen za to, aby byl volný stůl vzadu v kavárně, kam nešlo od pultu vidět.

   Ale to by chtěl opět moc. Když došel do kavárny, Lucas už tam byl a seděl u stolu, odkud měla Jade dokonalý výhled. Taky už se tak na Lucase dívala, div se neposadila na pult. Cody šel nejprve k ní, jelikož si ho Lucas nevšiml.

   "Opovaž se nás sledovat nebo odposlouchávat. A chci, aby naše objednávky vyřizoval někdo jiný, než jsi ty," zamumlal místo pozdravu. Jade si odfrkla.

   "Smůla. Dneska jsem tady jen s Emmou, která je vzadu a dělá inventuru. A navíc nikdo tady neví, jak máš kafe rád."

   Cody zakňučel, což nejspíš chytilo Lucasovu pozornost a vzhlédl od telefonu. Když Codyho uviděl, široce se usmál.

   "Sakra, on je fakt roztomilej," zhodnotila Jade. "Jay je hezčí, ale není tak roztomilej. Budete ten nejroztomilejší pár na světě."

   Cody po ní očima hodil tisíce nožů a se zklamáním se otočil, když žádné nože nevyletěly. Pomalým krokem došel k Lucasovi. Měl na sobě vínovou košili, která perfektně rýsovala jeho postavu, a Cody nasucho polkl. "Ahoj."

   "Ahoj," odpověděl. Cody se posadil se naproti Lucasovi a sundal si kabát. Odložil ho na židli vedle.

   Cody by nervózní. Přece jen na takovém rande ještě nebyl. Jayson ho sice brával ven, ale to bylo až když byli spolu, takže tohle pro něj bylo nové. A navíc - s Lucasem se skoro vyspal. Věděl, jak chutnají jeho rty, cítil je na svém těle, rukama mu prohrabával vlasy, zatímco lapali po dechu s těly nalepenými na sobě. A teď jakoby se nic nestalo.

   "Doufám, že jsi neměl nic v plánu. Omlouvám se, že jsem napsal tak blbě před Vánoci, ale dříve jsem neměl čas. A chtěl jsem tě ještě vidět, než odjedu za rodinou," přiznal Lucas. Z jeho vystupování Cody usoudil, že alespoň on není nervózní.

   "Ne," zalhal Cody. Jen by měl teď sedět ve vlaku směrem do jeho rodného městečka. "V pohodě. Kolik že ti vlastně je?" vypadlo z něj, když přemýšlel nad tím, jak Lucas taky pojede za rodinou.

   "Dvacet čtyři," odpověděl tak rychle, jakoby tu otázku očekával. "Tobě dvacet dva, to už vím taky."

   "Jak?" zeptal se nechápavě.

   "Nejenom že to máš na svém profilu," zasmál se, "ale ta servírka, Jade, se mnou prohodila pár slov, jelikož jsem přišel docela brzo. Takže za mnou přišla a řekla mi o tobě snad všechno v deseti sekundách. Vážně, tak rychle jsem nikoho mluvit dlouho neslyšel."

   Cody se na židli otočil a podíval se za sebe. Jakmile si to Jade uvědomila, začala horlivě umývat perfektně se lesknoucí pánvičku na lívance a nenápadně si pískat. 

   Cody si povzdechl. "Jo, to zní jako ona. Už sis objednal?"

   "Ne. Čekal jsem na tebe."

   Cody se znovu otočil a mávl na Jade. Šlo vidět, jak protočila očima a něco si zamumlala. "Co na mě máváš jak na nějakou servírku?" zeptala se otráveně, když přišla. Na Lucase se ovšem široce usmála.

   "Taky že jsi," odvětil.

   S Lucasem si oba objednali. Cody chtěl tu kávu co vždy a jahodový cheesecake (přičemž se mu sevřelo srdce, když si vzpomněl na Jayův vtípek, že by takhle pojmenoval své dítě) a Lucas si objednal Red Velvet dort a kávu taky s tolika požadavky, že to Jade ani nestíhala zapisovat. Pořád jich měl ale méně jak Cody.

   "Tak to jsem zvědavá, jak tohle naúčtuju," zamumlala si pro sebe, když odcházela. 

   Cody přesměroval svoji pozornost zpátky na Lucase. "Co ti všechno o mně řekla?" zeptal se.

   "Na ten krátký čas? Docela dost," uchechtl se. "Jak se jmenuješ, kolik ti je, kde ses narodil, vyjmenovala mi členy tvé rodiny, co studuješ, kde pracuješ a..." odmlčel se. Cody přivřel oči. "Zbytek mluvila o Jaysonovi. Ne nijak moc, ale řekla mi, za jakých podmínek jste se rozešli. Je mi to líto, Cody. Já svého ex zrovna nemusím teď kvůli tomu, co mi udělal. Ale ty musíš Jaysona pořád milovat, když jste spolu byli do poslední chvíle a rozešli jste se v dobrém."

   Cody jen přikývl. Navíc se nezmohl, jelikož jeho mysl zaplnily plány, jak Jade zavraždí. "To si s tebou povídala asi více jak deset sekund."

   "No dobře, možná deset minut. Byl jsem tady fakt brzo a Jade odešla, jakmile tě uviděla venku. Doufám, že ti nevadí, že i to řekla. Myslím, že si něčeho šlohla, než šla do práce," řekl a vypadalo to, že to myslí fakt upřímně. Na tváři mu pohrával slabý úsměv.

   "Ničeho si nešlohla, věř mi. Ale je to v pohodě. Stejně by ses všechny tyhle věci pravděpodobně za dnešek dozvěděl. Alespoň nám ušetřila trochu času."

   "Tak to bych ti měl asi říct i něco o sobě," usoudil Lucas. 

   Jade jim za chvíli přinesla kávy a dortíky. A Lucas se dal do vyprávění.

  ◼▪◼  

Tu noc byl úplněk. Měsíc svítil jak nejvíce mohl, když šel Cody Lucase doprovodit domů. Zjistil, že to má jen malou zacházku na cestě do svého bytu. 

   Zjistil, že Lucas je úžasný člověk. Ať už vyprávěl o jeho rozchodu nebo o tom, jak jako malý zapálil gauč, všechno říkal se stejným humorem a tak se Cody nepřestával téměř smát. Nehledě na to, že snad poprvé zapomněl na Jaysona.

   V kavárně zůstali i po zavírací době (za což se bude muset Cody Jade nějak odvděčit) a dali si i víno. Vlastně vypili spolu dvě lahve.

   Cody zrovna vyprávěl příhodu, jak 'oznámil' odině, že je gay, a když už byl skoro u konce a mluvil o tom, jak zalezl do pokoje, Lucas ho přerušil.

   "Co kdybychom si tady chvíli sedli na lavičku?" Kývl hlavou na lavičku kousek od fontány na náměstí. "Třeba pozorovali měsíc a povídali si? Nechci ještě úplně domů."

   Cody si uvědomil, že nechce taky. Do osamoceného bytu, když mohl trávit čas s  někým mu sympatickým. A i když byla venku zima, přikývl.

   Posadili se na lavičku pod stromem, na které nebylo tolik sněhu. I tak se k sobě museli trochu přimáčknout, aby Codyho kabát nebyl celý mokrý od sněhu. Zvedl pohled k Lucasovi.

   "Dnešek se mi líbil," prohodil do prázdna. Lucas, který se díval na úplněk, se k němu otočil.

   "Jo? Takže by byla šance na druhé kolo?"

   "Jo. To si piš, že jo," odpověděl Cody pohotově.

   Lucas se usmál a otočil hlavu zpátky k měsíci. Cody začal pohledem skenovat ďolíček na jeho tváři, který ale za chvíli zmizel, jak si Lucas schoval rty pod šálu.

   Cody zavřel oči. Ale tak si akorát vzpomněl na tu noc v klubu, kdy se líbali, až skoro nemohli nabrat dech, a zase je otevřel. Lucas se na něj díval.

   "Jsi už unavený?" zeptal se.

   "Ne, v pohodě. Jen jsem si na něco vzpomněl," řekl popravdě. Lucas se uchechtl.

   "Podle tvého malého úsměvu soudím, že to muselo být něco pěknýho."

   Cody si skousl spodní ret. "Taky že bylo," řekl. Natočil se více k Lucasovi, až ucítil pod sebou trochu sněhu. Bylo mu  to v tu chvíli jedno a řekl si, že trochu mokrá zadnice za tohle bude stát.

   Vytáhl ruce z kapes a jednu ruku položil Lucasovi na tvář. Pomalu si ho přitáhl k sobě a spojil jejich rty.

   S překvapením Cody zjistil, že jeho rty nebyly takové, jaké si je pamatoval. Necítil žádný alkohol, dokonce ani to víno, co měli, a jeho rty byly mnohem měkčí jak minule.

   A jako vždy se mu v hlavě vyrojila vzpomínka na Jaysona. Lucas nelíbal tak dobře jako Jay, ale na to teď Cody myslet nechtěl. Možná to byla jen otázka času, až si jejich rty na sebe zvyknou a budou do sebe lépe zapadat.

   Cody si uvědomil, že chce, aby se to stalo.

  ◼▪◼  

Menší info: Million Reasons by mělo mít osmdesát kapitol, což dělá ještě jedenáct kapitol do konce. Tak snad mi to vyjde, heh.