Jayson (Středa, 12.12., 18:28)

◼▪◼

"A jak se má máma, Jayi?"

Jayson se pro sebe usmál. Po dvou měsících v práci už byl schopný mámě zaplatit pobyt v lázních, kde se o ní starají. To také přetlumočil Jade to telefonu. "Volal jsem jí včera. Jsou tam s tátou dva týdny a je nadšená."

"To jsem ráda. Musí ti to dělat radost," odpověděla Jade klidným hlasem.

Jayson se podíval na hodinky a vykoukl z okna. Měl ještě čas. "Ani nevíš jakou." V hlavě se mu objevila myšlenka na Codyho, ale rychle ji zahnal. "Začínám mít pocit, že se to vyplatilo, když vím, že je máma šťastná a zdravá. I když za to chtějí nekřesťanský peníze."

"Ale ty ty nekřesťanský peníze máš, ne?" zeptala se. Jayson si dokonale dokázal představit její úšklebek.

"Jo. Ale o tom bych se raději nebavil," zasmál se. Slyšel, jak si Jade odfrkla.

"A o čem se chceš teda bavit?"

Jayson opět zkontroloval hodinky, i když ubyla jen minuta. Odlepil se od okna a začal se procházet po bytě. "Já nevím. Ale za chvíli stejně budu muset končit."

"Jo? Vždyť je půl sedmé, to většinou jenom telefonujeme, protože nemáš co dělat. Děje se něco významného?"

Jay pobaveně vydechl. "Ty mi čteš myšlenky nebo co?"

"Takže děje?! Máš nějakou důležitou pracovní schůzku s nějakým boháčem? Nebo jdeš na večírek plný boháčů? Mrkni se, jestli tam nebude nějakej pro mě, můžeš nás pak seznámit," chrlila Jade.

"Skoro," přiznal Jayson. Přemýšlel, jestli je dobrý nápad to Jade říkat. Ale když už to načal, zasloužila si to vědět. "Mám konečně rande," řekl prostě.

Na druhé straně telefonátu bylo ticho. Jaye hned napadlo, jestli náhodou v místnosti s Jade není Cody, protože by to nebylo poprvé, co by se tak stalo, jak mu Jade prozradila. Někdy Cody seděl vedle Jade a poslouchal jejich rozhovor, což Jaye dost překvapilo.

"Vážně?" ozvala se po chvíli nejistě. "Teď?"

Jaye tón jejího hlasu trochu znepokojil. "Myslíš, že je to brzo?"

Zasmála se. Váżně se zasmála. "Brzo? U tebe? Právě naopak. Já myslela, že s někým budeš už tak po týdnu."

"Hele, já Codyho fakt miloval. Miluju. I teď mi to pořád přijde, jako bych to dělat neměl."

Jadin smích pokračoval. "Kdyby měl takový svědomí i Cody, ale ten-" Sekla se uprostřed věty. Pak už slyšel od ní jen tiché hups.

Jayson kupodivu nijak nezareagoval, jen si skousl ret. "Cody někoho má?"

"Ne," vyhrkla. "Sakra, neměla bych ti nic říkat."

"Je to v pohodě," ujistil ji Jay. "Jsem v pohodě. A chci to vědět. Prosím," dodal.

Jade si povzdechla. "Nikoho nemá. Ale hned tu noc, co ti řekl, že byste se neměli dál bavit, šel do klubu. A já samozřejmě s ním." Jayson zavřel oči. "Vykousl se tam s nějakým Lucasem. Já šla domů, nemohla jsem se na to dívat. Ale na druhý den ráno mi stepoval před dveřmi. Nevyspal se s ním, protože se bál. Prý si uvědomil, že to nejsi ty a utekl. Bojí se. A jako nejsem s ním neustále, ale myslím, že už se to stalo víckrát. Jednou ještě minimálně."

Jayson si frustrovaně mnul čelo. Dlouhou chvíli neodpovídal, jak mu hlava běžela na plné obrátky

Cody se snažil na něj zapomenout. Ale pokaždé, když to mělo zajít dál, nedokázal to.

"S takovou se ale nikam neposune," vydechl Jay.

"Snaží se. To se musí uznat," namítla Jade. "Ale ode mě to nevíš."

"Samozřejmě. Protože na světe je tolik lidí, komu to Cody říká a kdo se baví zároveň se mnou," podotkl Jayson. "Ale děkuju, že si mi to řekla."

"Nevím, za co mi děkuješ, ale nemáš zač. Já se jdu zahrabat sto metrů pod zem, protože tohle mělo zůstat jen mezi mnou a Codym. A Tiff. Ta to prý ví taky. Takže kdyžtak ti to vykecala ona, jo?"

Jay se usmál. A v tu chvíli periferně uviděl, jak venku na ulici zastavilo velké černé auto se ztmavenými skly. Hned mu bylo jasné, kdo právě přijel. "Jasně. Ale teď už musím. Ryan je tady."

"Ryan? To je pěkný jméno! Je i on pěkný?" vyzvídala. Klasická Jade.

"Je. Blonďák, tmavý oči. Bohatej. Akorát tvůj typ," škádlil ji. Jade si odfrkla.

"Až na to, že by si o holku pravděpodobně ani kolo neopřel. Užij si to ale. Zasloužíš si to," popřála mu. Jayson se vděčně usmál. Jade byla ta nejlepší kamarádka na světě.

"Děkuju," řekl upřímně. "Zavolám ti zítra, jak to šlo."

"Samozřejmě, že zavoláš," odpověděla sebejistě.

Jayson hovor ukončil přímo když se jeho bytem rozezněl zvonek. Naposledy se zkontroloval v zrcadle a upravil si límeček košile. S myšlenkami na Codyho opustil byt.

◼▪◼

Cody (Čtvrtek, 13.12., 10:34)

Cody vešel do kavárny, kde Jade momentálně pracovala. Střídala práce jako ponožky, ale v tomto podniku už držela přes měsíc, za což jí obdivoval. Většinou měla v tuhle dobu už třetí práci.

Došel k pultu a sedlu si na vysokou stoličku. Za pokladnou stál o něco starší kluk a malá blondýna, ale ani jeden si Codyho nevšímali. Věděli, že čeká na Jade.

Jade se po pár sekundách vynořila ze skladu s novými kelímky. Když Codyho uviděla, zářivě se usmála. "Jako vždy?" zeptala se. Přikývl.

Zatímco mu Jade chystala kafe se v ším možným, co si tady Cody navymýšlel za ten měsíc, aby bylo nejlepší, otočil se na židličce o sto osmdesát stupňů, aby se trochu porozhlédl. A honem rychle se zase otočil zpátky.

Ovšem pozdě. "Cody?"

Kdyby toho člověka neuviděl třed třemi setinami, podle hlasu by ho nepoznal. Na to byl moc opilý. Ale Cody ho viděl, takže věděl, že je to Lucas.

A bohužel došel až k němu.

Lucas byl pěkný a Codymu se líbil. Ale ten trapas, kdy mu utekl z postele, si moc dobře pamatoval.

Lucas na něj koukal velkýma očima. "Lucas," řekl po chvíli. "Nevím, jestli si pamatuješ moje jméno."

"Pamatuju," zamumlal Cody a vyslal pár naléhavých pohledů k Jade. Ta najednou ale měla spoustu práce se psaním jména na Codyho kelímek. Viděl, jak schválně zdržuje.

"Dlouho jsme se neviděli," podotkl. "A naše rozloučení taky nebylo zrovna nejlepší."

Cody sykl. "Jo. Za to se omlouvám. Znáš to, byl jsem po rozchodu těsně."

Lucas se uchechtl. "Až moc dobře," potvrdil. "Taky jsem v tom klubu byl, abych se z jednoho vzpamatoval."

Cody se pootočil na židličce jeho směrem. "Vážně?"

"Jo. Bylo to srdceryvný? Ne. Prostě mě podvedl a oznámil mi, že si našel jinou. Holku."

Cody zaskřípal zuby. "To nepotěší."

Lucas pokrčil rameny. "Už je to asi dobrý," pousmál se. V tu chvíli naštěstí zavolali jeho jméno a malá blondýna už k němu natahovala ruku se středně velkým kelímkem. "Tak asi jindy," prohodil směrem ke Codymu a už si vykročil pro kávu, když ho Cody ještě zastavil.

"Lucasi?"

"Hm?" otočil se.

"Co kdybychom někdy zašli na omluvnou kávu za to, jak jsem minule utekl? Platím," vychrlil ze sebe Cody, aniž by přemýšlel. Skoro sám nedokázal uvěřit svým uším, že se ho právě zeptal.

"Dobře." Zvedl jeden koutek úst a Cody si pomyslel, že je vážně pěkný. "Napíšu ti."

Cody přikývl. Lucas si převzal svou kávu a s úšklebkem na tváři opustil kavárnu. Hned na to se u něj objevila Jade s jeho kelímkem a jménem, kolem kterého stihla nakreslit snad celou zoo, jak se snažila nenápadně odposlouchávat.

"Tos neudělal," řekla nevěřícně. "Jsi ty vůbec Cody? Cody by byl na tohle moc stydlivý."

"Cody se musí konečně změnit," odpověděl se slabým úsměvem. Uvědomil si, že si opět nevědomky hraje s tím prstenem. A tak si ho sundal a schoval do kapsy.

◼▪◼