Cody (Neděle, 14.10., 15:30)

◼▪◼

Přesně dvacet dní po Jayově odjezdu se Cody rozhodl, že byl čas na videohovor. I když vypadal jak tlustá brambora, protože celé dny nevylézal z bytu a jen jedl. Kdyby ho teď Jayson viděl, možná by ještě zvážil, jak moc ho miluje.

   Miloval.

   O to tady taky šlo. Pro videohovor se nerozhodl jen proto, že by mu Jay chyběl a on ho chtěl vidět. Pořád si totiž myslel, že když ho uvidí, to, jak se usmívá, způsob, kterým si prohrabává vlasy nebo to, jak si skousává ret, když poslouchá Codyho mluvit, že mu to pořád ublíží. Jako vždy, když spolu jen mluvili a on slyšel jeho hlas.

   Cody si sedl na sedačku a na stole otevřel notebook. Za pět minut byl čas, na kterým se s Jayem dohodli po tom, co přestal šílet nad faktem, že chce Cody videohovor.

   Codymu se zdálo zábavné, jak se s rozchodem oba vypořádávali úplně jinak. Jayson musel každý den fungovat na profesionální úrovni, jinak byl v Torontu sám a podle jeho slov trávil všechen čas cvičením a během, aby myslel na něco jiného. A když už nedělal ani to, snažil se Codymu volat. A být s ním ve spojení, což kolikrát nedělo dobře ani jemu, jak mu chyběl.

   Cody se zase ráno probudil, šel na přednášky, vrátil se, jedl a každý druhý den šel do práce. A tiše doufal, že si v práci nevšimnou, jak ztloustl.

   Minutu před domluveným časem se mu modře rozzářila obrazovka se Skypem a objevil se na ní vysmátý obličej Jaysona. Chvíli váhal, než hovor přijmul.

   Jakmile se kamery vzpamatovaly a vše se dalo do pořádku, Cody uviděl po dvaceti dnech Jaysona. A narozdíl od něj Jayson vypadal dokonale. A neměl dvě brady.

   Codymu poskočilo srdce.

   "Ahoj," pozdravil Jaye, který se k tomu očividně neměl. S úsměvem si Codyho prohlížel.

   "Ahoj, Cody," řekl po chvíli. "Už jsem si myslel, že tě nikdy neuvidím, hele."

   Cody se pokusil pousmát, ale v hlavě mu běhaly myšlenky, jak ještě nedávno mohl být Jayovi na blízku, mohl se ho dotýkat, mohl ho líbat. Teď ho mohl jenom vidět.

   "Jo, to já taky," přiznal.

   Jayson přivřel oči a přiblížil se ke kameře. "Ty máš úplný tvářičky!" vyjekl. "Bože, ty jsi snad ještě roztomilejší."

   Cody si skousl ret a jeho slabý úsměv zmizel. Hned na to i Jayovi.

   "Cody, děje se něco?"

   Povzdechl si. "Jo. Už dvacet dní se něco děje. A teď, když tě vidím, si to uvědomuju ještě víc. Že mi prostě strašně chybíš."

   Jay dramaticky polkl, než odpověděl. "Ty mně taky, to přece víš."

   "Jo, vím. Právě že vím. A myslím na tebe fakt skoro pořád, ještě když mi pak zavoláš a skoro děláme jako by se nic nestalo, ale ono se stalo a já to takhle asi nezvládám."

   Jayson se zamračil. "O čem to mluvíš?"

   "Nemůžeš mi říkat, jak jsem roztomilý, Jayi. Už nejsme spolu. Ani jak většinou ukončuješ hovory s tím, že mě miluješ. Já pak... nevím, co mám dělat," snažil se vysvětlit Cody. Viděl, jak se Jayova tvář postupně propadá do smutku.

   "Já vím," šeptl. 

   "Nevím, jestli je tohle, jak to děláme, nejlepší," odpověděl tiše Cody. "Pak se mi zdá, že se z toho nikdy nedostanu. A pro tebe to taky není určitě nejlepší."

   Jayson rychle zvedl hlavu a podíval se na Codyho s nakrčeným obočím. "Jako není, ale co tím chceš říct?" 

   "Přemýšlel jsem," začal Cody. "Opravdu hodně. A na tenhle videohovor jsem souhlasil, protože takhle to nemůže jít dál, Jayi. Protože takhle nám to přijde jako bychom pořád byli spolu a ty jsi odjel na chvíli na pracovní cestu. A já pokaždé, když mi jenom zavoláš... Mám pocit, že se nemůžu posunout dál a topím se pořád na tom samém místě. Jestli mám zase správně fungovat, musíme s tím přestat. S celým." 

   Jay si skousl ret jako vždycky a uhnul pohledem v polovině Codyho slov. Dlouhou chvíli neodpovídal, vlastně se ani nehnul. "Úplně se vším?" zeptal se po chvíli, pohled pořád mimo Codyho.

   "Úplně." 

   Jay si povzdechl a nastala další dlouhá chvíle ticha. Pak zvedl pohled, podíval se na Codyho a odpověděl: "Pokud si myslíš, že to pro tebe bude nejlepší, budu to respektovat. Ale prosím, promysli si to ještě."

   "Já to promýšlel. Fakt hodně. Ale je prostě pro mě strašný, když s tebou mluvím a jsi několik stovek kilometrů od tebe. Kdybychom byli jen kamarádi, bylo by to v pohodě. Ale my byli něco víc, něco mnohem víc." Cody si všiml, jak si Jayson hraje s prstýnkem s jejich jmény. "Musím na tebe zapomenout," vydechl Cody. 

   Jayson několikrát nasucho polkl. Seděl v dokonale osvícené místnosti, a tak Cody i přes kamery viděl každý jeho pohyb naprosto přesně. I pohyby jeho tváře, ve které viděl smutek.

   "Taky jsem vlastně nad tím přemýšlel a tohle mě taky napadlo. Ale myslel jsem si, že bych to možná ani nezvládl. S tebou nemluvit. Ale pokud to tak chceš, já se přizpůsobím. Možná to bude lepší pro nás pro oba, co já vím," pokrčil Jay rameny. 

  Codymu spadl kámen ze srdce, protože se bál, že Jay na to nebude chtít přistoupit a že by Cody na něj musel být pak hnusnější. To ale pořád neznamenalo, že se pořád necítil blbě. 

   "Děkuju, Jayi," zašeptal tiše. Jayson přikývl.

   Hovor Cody ukončil po několika dalších minutách plných divných otázek prokládaných trapným tichem. A tak naposledy mluvil s Jaysonem.

  ◼▪◼  

Cody (Pondělí, 15.10., 2:41)  

   "Cody, počkej!"

   Uslyšel Jadein hlas jen z dálky. Hlava se mu motala jak nikdy. Sice si řekl, že se kvůli rozchodu s Jayem opíjet nebude, ale dneska už to vážně potřeboval.

   "Cody!" Ucítil její ruku na své. Otočila si ho k sobě a snažila se přeřvat hudbu v klubu. "Nevíš, co děláš. Budeš toho litovat!"

   Cody počkal, až se jeho pohled trochu uklidní a přestane sebou kymácet. "Potřebuju na něj zapomenout," vysvětlil Jade a znovu se začal prodírat davem. Jade jakoby chvíli váhala, jestli má jít za ním, ale nakonec pokračovala.

   "Cody, ne. Prosím," snažila se ho přemluvit.

   Střízlivý Cody by to nikdy neměl v plánu udělat. Ale tenhle Cody měl v sobě tolik alkoholu, kolik nikdy najednou neměl. A tak možná to byl příšerný nápad, ale to se mu v tu chvíli nezdálo.

   Když se dostal na kraj parketu, navázal oční kontakt s klukem, který s Codym flirtoval hned, jak vešli do klubu. To ale v sobě Cody neměl ještě nic a tak ho mrzutě odstrčil.

   Usmál se. A rychle se otočil na Jade, která jen vrtěla hlavou. "Možná zavři oči. Tohle nebudeš chtít asi vidět," řekl jí jednoduše.

   Sešel z pódia a sebevědomě došel ke klukovi, který se opíral o zeď se skleničkou v ruce a pohupoval se do rytmu. Nemluvil, nepřemýšlel, prostě ho začal líbat.

   Brunet byl nejprve překvapený, ale Codyho rty se sebejistě pohybovaly dál, a tak se přizpůsobil. Poslepu odložil skleničku na stůl vedle něj, aby mohl Codyho lépe chytit a přitiskl si ho k sobě.

   Cody chytil jeho triko a donutil ho tak se více sklonit, jelikož byl vyšší jak on. Byl to pro Codyho nezvyk, jelikož Jayson byl snad až na dva centimetry stejně vysoký jako on.

   "Wow, co tak zhurta?" zeptal se brunet, když oddělil jejich rty.

   Cody nasucho polkl. "Neptej se."

   Pokrčil rameny. "Jak chceš. Lucas."

   Cody se pousmál, až se na něj Lucas nechápavě podíval. "Cody," řekl krátce a přitáhl si ho zpátky k sobě. Ještě předtím se ale rychle otočil na Jade, která už za ním nestála, ale prodírala se davem k východu.

  ◼▪◼