Cody (Pátek, 10.8., 17:47)

◼▪◼

Cody byl snad z Jayova návratu z Toronta ještě nervóznější, než když čekal na jeho telefonát ohledně výsledků. Nedokázal si představit, jak to bude probíhat, protože oba věděli, že je mezi nimi konec. Nebo aspoň za měsíc a kousek, až se bude muset Jayson přestěhovat, bude.

   A tak měl Cody co dělat, aby se nerozbrečel, už když vykoukl z okna a uviděl Jaysona vystupovat z taxi. I on nevypadal zrovna vesele. Jakmile za sebou zabouchl dveře auta, zůstal stát na místě a za chvíli se kouknul směrem k balkonu. Cody o krok ustoupil, aby ho neviděl. Po pár sekundách zírání se dal Jay do chůze.

   Cody se od okna úplně odvrátil, došel ke dveřím a pootevřel je, aby se Jayson nemusel ještě otravovat s klíči.

   Jakmile vešel, odložil si tašky, zavřel za sebou dveře a až pak se na Codyho podíval. Na Codyho a jeho nečitelný výraz. Jay si skousl spodní ret. "Řekni mi, prosím tě, že spolu budeme do poslední minuty a že se se mnou nerozejdeš hned teď. Dokud se neodstěhuju."

     Cody si strčil ruce do kapes, jelikož nevěděl, co s rukama. Vlastně ani nevěděl, co sám se sebou, nebo co by měl alespoň teď říct. Takže jen dlouhou chvíli skenoval podlahu. "As i jo?" řekl nakonec nejistě.

   Jayson si povzdechl. A než si toho Cody stihl nějak všimnout, už byl Jay u něj a držel ho v objetí. "Promiň," zašeptal. "Promiň mi to."

   "Neomlouvej se," odpověděl Cody s hlavou na Jayově rameni. "Máš se radovat. Dostal jsi práci snů. Můžeš pomoct mámě."

   "Není to zrovna výhra, když je to několik stovek kilometrů od člověka, kterého miluju, víš?"

   Cody nasucho polkl a snažil se udržet slzy. Ale jakmile tohle Jayson řekl, ucítil, jak mu první slza stekla po tváři. Ještě když si uvědomil, že za necelé dva měsíce už ho nebude moct držet tak jako teď.

   Chtěl toho Jayovi tak moc říct. Nejraději by mu řekl, jak ho miluje a jak ho už považoval za někoho, s kým by mohl být do konce života. Protože ono to opravdu vypadalo, že je nic nerozdělí, ale přece jen se něco našlo a Cody si tak tato slova nechával pro sebe, protože se bál, že by se Jay pak cítil ještě hůř, až bude odjíždět.

   Ucítil, jak Jayson přesunul jednu ruku do jeho vlasů. Cody zavřel oči a snažil se zadržovat dech, ale marně, protože ten se čím dál více zrychloval. Až si toho i Jay všiml.

   "Cody?" řekl opatrně a jemně od sebe Codyho odtáhl. Ten se snažil především nenavazovat oční kontakt, když si utíral tváře.

   "Jsem v pohodě," zamumlal. Jayson zavrtěl hlavou.

   "Nejsi. Kvůli mně nejsi. Sakra, jak ti můžu takhle ubližovat, já..." Jayson zoufale práskl rukama. "Ty si to nezasloužíš, Cody. Tímhle sis nikdy neměl projít, vždyť jsi ten nejcitlivější člověk na světě. Já ti nikdy nechtěl takhle ublížit."

   Cody naprázdno otevřel pusu, když uviděl, jak i Jayovo oko opustila první slza. V tu chvíli si uvědomil, že je to vážně špatné. Že je to realita. Že se dříve nebo později rozejdou, což měl už teď pocit, že prostě nezvládne.

   "Já vím, že bys to neudělal, kdybys nemusel. Děláš to pro mámu," špitl Cody. Nevěděl co dál říct, jelikož nebyl takový řečník jak Jayson.

   "To mě neomlouvá," zavrtěl hlavou Jay. "Sám jsi mi řekl, jak ses bál vztahů, jak nedáváš druhé šance. Odmítal jsi mě kvůli strachu, že se ti něco takového se mnou stane. A já se vždycky snažil být strašně opatrný, protože vím, jak jsi citlivý, a snažil jsem se pro tebe tím nejlepším přítelem, protože já přísahám, že někoho tak úžasného, jako jsi ty, jsem nikdy nepoznal a nejspíš už nepoznám. A i tak to všechno teď rozbíjím."

   "Nemluv tak," zastavil ho Cody. Než řekl něco dalšího, posadil na sedačku vedle něj. Jay si po chvíli sedl kousek od něj taky. "Neházej to všechno na sebe, když já vím, do čeho jsem šel. A nelituju toho. Nemohl jsi vědět, že se něco takového stane."

    Možná se to Codymu jen zdálo, ale nejspíš Jayson nepatrně přikývl. Trochu se nad tím pousmál. 

   Jay otočil hlavu, a tak se dívali navzájem do očí. První mlčky, což Codyho tiše zabíjelo, když viděl Jayovy skleněné oči, ale pak Jayson chytil Codyho ruku a promluvil: "Já tě tak moc nechci opustit..."

   Cody nevěděl co říct. Na to ani nebylo co říct, protože to byla prostě jen realita. A tak jen vylezl celým tělem na sedačku, překonal ten prostor mezi nimi a Jaysona pomalu, ale intenzivně políbil. "Máme spolu ještě něco přes měsíc. Takže buď  budeme jen truchlit a nic s tím nedělat, abychom se do sebe náhodou ještě více nezamilovali, nebo naopak si to užijeme, abychom na sebe měli ještě více vzpomínek."

   "...Nad kterými budeme truchlit pak," doplnil Jayson.

   "Jo."

   "Fajn, to se mi líbí."

   Cody se usmál. Nebylo to úplně upřímné, protože uvnitř byl zdrcený, ale nechtěl, aby taková ponurá nálada moc dlouho pokračovala. Jak řekl před pár sekundami, chtěl vzpomínky. Co nejvíce těch dobrých a co nejméně těch smutných.

   Cody na Jaysona nalehl a co nejvíce se k němu přitulil. Z jeho ruky si udělal tulícího plyšáka. A Jayson se uchechtl. 

   "Co je?" zeptal se Cody.

   "Jak můžeš být tak roztomilý?"

   "V čem? Jen jsem si lehl. Na tebe. Protože jsi můj kluk. Už jen na měsíc. Bohužel," zamumlal Cody. Jay ho plácl po paži, ale smál se.

   "Hej, to není-"

   "Mám otázku," přerušil ho Cody.

   "Bude mě ranit?"

   "Jo. Pravděpodobně," přiznal Cody. Jay nakrčil obočí a jeho úsměv zmizel. Pokývl hlavou, ať mluví. "Až budeš v Torontu a já tam nebudu, tak... Víš co, jakože jestli-"

   "Ptáš se, jestli někoho budu mít? Proč se na to ptáš, Cody?" vydechl Jayson.

   Cody začal dělat malá kolečka na Jayově stehně. "Jo, na to se ptám," potvrdil.

   "Nevím, co bude v Torontu. Ale můžu tě ujistit, že jestli by někdy hrozilo, že bych někoho měl, bude to hodně těžký. Nebudeš to ty, a tím pádem s tebou budu všechny pravděpodobně srovnávat, takže-"

   "A proto se právě ptám," zastavil ho Cody. "To právě nesmíš dělat. Slib mi to. Někoho si najdeš, abys nebyl sám, a budeš šťastný."

   Jay se uchechtl. Ale takovým tím bolestivým způsobem. "To bys chtěl po mně moc. Já nebudu šťastný. Nebo nikdy ne tak, jak jsem byl doteď. Ale ty bys mi mohl slíbit to samý."

   Cody si odfrkl. "Jsi ten jediný kluk, kterého jsem kdy k sobě tak pustil. Pravděpodobně se budu zase všech stranit."

   "Jestli," začal Jay, ale odmlčel se. Nejspíš zvažoval slova. "Jestli se stane, že nějakým způsobem o tu práci přijdu nebo tak, nezůstanu v Torontu. Tady je můj domov, takže se vrátím. Tím ale nechci nic říkat, protože ty si někoho najdeš, jinak ti vytvořím profil na Grindru a někoho ti najdu. A to nechceš."

   "Jade mi třeba pomůže," pousmál se Cody.

   Nálada už byla mnohem lepší. Ale Cody věděl, že to tak nebude pořád. A nervózně odpočítával dny, do doby, kdy se nejspíš psychicky zhroutí, protože už si dokázal představit, jak poslední dny před stěhováním budou vypadat. A ani trochu se na to netěšil.

  ◼▪◼