Cody (Úterý, 10.7., 19:28)

◼▪◼  

Hned, jak se na televizi objevila reklama, Cody ucítil Jayovy rty na své tváři. Trochu se zašklebil a snažil se Jaysona od sebe trochu odtáhnout, ale ten se jen tak nedal. 

   "Já jsem na tebe fakt tak pyšnej," promluvil Jay mezi malými polibky, kterými ho obdarovával.

   "Víš," začal Cody a natáhl ruce, aby se od Jaye oddělil. "Není zrovna zábavné se takhle sledovat pořád v televizi. Vždyť to sledujeme každý druhý den a ani to není tak zajímavý."

   Jade, která seděla v křesle, se protáhla. "Takže zítra má pršet? Tak to asi zruším rande, vezmu si raději kilo zmrzliny a zahrabu se k filmu. V mokru se mi chodit nechce."

   "Sám nevím, "podotkl Cody, "jestli bych sám sobě věřil. Někdy říkám kraviny, ale prostě mluvím jen o tom, co mám napsaný, abych nedělal problémy."

   Jay si odfrkl, odrazil se od sedačky a stoupl si. "Třeba minulý týden, kdy mělo podle tvého televizního já pršet a já kvůli tomu nešel běhat, co? Samozřejmě že nepršelo."

   "Já ti říkal, že pršet nebude. Celý odpoledne. Ale ty jsi prostě musel za mnou neustále běhat s foťákem a dokumentovat vše, co dělám."

   Jade vydala nějaký zvuk, který Cody nedokázal identifikovat, a tak se na ni podíval. "Bože můj, vy jste tak roztomilí," zakňučela. 

   "Cody je tady ten roztomilej. Já jsem ten sexy," zvolal Jay od kuchyňské linky, kam se stihl přesunout, aby si nalil vodu. Cody si odfrkl s úmyslem něco říct, ale to se Jade už hlasitě smála a zvedla prst, aby všem naznačila, že se chystá něco říct.

   "S tím prvním bych souhlasila. Cody je roztomilej. A nechápu, jak to s tebou může vydržet, já tě mám plný zuby po pěti minutách."

   "Nebavte se o mně, jako bych tady nebyl," namítl Cody, ale jeho poznámka zmizela s větrem.

   "Cody mě miluje," bránil se Jay.

   "No to je právě to, co nechápu," opáčila Jade.

   Cody si hlasitě povzdechl a zvrátil hlavu dozadu. Jeho pohled tak spadl na bílý strop. "Ano, miluju tě, Jayi, ale ano, někdy ho mám plný zuby už po pěti minutách," přiznal se. Jade se znovu uchechtla.

   "Takže já tady lezu všem na nervy, jo? To je pěkný vědět," utrousil Jayson, vrátil se zpátky k televizi se sklenicí v ruce, ale tentokrát si sedl do druhého křesla, ne za Codym na sedačku. 

   Cody se zamračil, když uviděl Jaye tak daleko. "Hej."

   "Co hej?" opáčil bez toho, aby se na něj vůbec podíval. Jade je oba sledovala s neutrálním výrazem, ale Cody viděl, jak se snaží neusmívat se.

   "Víš, že to tak nemyslím. Jinak bych už dávno byl zpátky u rodičů, kdybys mě štval. Určitě tě ale raky někdy otravuju, neříkej že ne, protož-"

   Jay se na Codyho podíval se zvedlým obočím. "Ty mně? To určitě. Na to tě až moc zbožňuju."

   Cody stejně nikdy nedokázal pochopit, co Jayson  na něm od začátku viděl. Vždycky si připadal jako normální kluk, o kterého neměli kluci zájem (ani žádná holka se nesnažila, když už), a tak ho dost překvapilo, když s ním někdo jako Jay začal flirtovat. Asi musel být vážně roztomilý. A možná měl Jayson na roztomilé věci nějakou úchylku.

   Cody na to nic neříkal. Jen si byl téměř jistý, že když se teď na Jaye díval, musel mít místo očí srdíčka. 

   "Co budeme dneska dělat?" přerušila ticho Jade. Cody zavrtěl hlavou a odtrhl pohled od Jaysona, aby se vzpamatoval. Pokrčil rameny.

   "Nevím. Ale když je venku tak hezky, mohli bychom-"

   Nemohl ani doříct větu, jelikož se bytem roznesly tóny Jayova vyzvánění. Ten si vyčerpaně oddechl, odložil sklenici a začal se šourat ke kuchyňské lince, kde měl telefon. "Táta," zamumlal, než hovor přijal.

   Codyho to nijak nepřekvapilo. Od toho, co se Jay dozvěděl, že má jeho máma problémy se srdcem, volal si s ní nebo s tátou každý den. A i když to byly teprve dva měsíce od toho, co jeho máma zkolabovala, byl u ní už třikrát, což byl většinou jeho počet návštěv za celý rok, jak sám říkal.

   Za poslední měsíce se s mámou sblížil neuvěřitelným způsobem. Jako by věděli, ať už Jay nebo jeho máma, že se něco stane.

   Jayson radostně tátu pozdravil, to Cody poznal i bez toho, aby se na něj díval. Pak se dlouho nic neozývalo, ale nepodíval se na Jaye. Podíval se na Jade, která na něj viděla a vypadala ustaraně.

   Cody se na sedačce otočil, aby na Jaye viděl. Stál bez hnutí, převážně zády k nim. Nikdo nic neříkal, Jade s Codym čekali, jestli se opravdu něco děje, nebo se jim to jen zdá.

   Když ale uslyšeli Jayův tichý šepot, oba se postavili na nohy.

   "Ne... To mi neříkej."

   Cody se vydal k Jayovi jako první, Jade mu byla ale v patách. Obešel ho taky, aby stál čelem k němu, ale ten nijak nezareagoval na to, že přišel. Propaloval pohledem zem, stále telefon u ucha.

   "Je to vážné?" zeptal se Jay táty. Codymu hned došlo, čeho se hovor asi týká.

   Střelil pohledem k Jade, která si nervózně skousávala ret. Když uviděla, že se na ni Cody dívá, nepatrně přikývla. Taky jí došlo, o čem je tady řeč.

   Cody došel až úplně k Jaysonovi, ale víc zatím nedělal. Jen doufal, že uslyší něco z telefonátu, ten byl ovšem moc tichý. 

   "Jo, jasně. Jo. Přijedu za vámi, jo? Dobrý. Budu se snažit hned zítra... Jo. Děkuju za zavolání. Zatím."

   Jay tipl hovor a odložil telefon zpátky na linku. 

   "Jayi?" zeptala se tiše Jade. Cody ho jen sledoval a čekal, až k němu zvedne pohled, což se taky následně stalo.

   "Máma měla infarkt. Ráno. Přežila, ale je na přístrojích a zatím se neprobouzí," oznámil prostě, bez emocí. A Cody moc dobře už věděl, co to znamenalo.

   Bez dalších slov objal Jaysona. Po chvíli ucítil kolem sebe i ruce Jade, která ho objala z druhé strany.

   "Bude to dobrý," snažil se ho Cody povzbudit. "Přežila, to je hlavní. Ona už se probudí."

   Jay neodpovídal, Cody jen cítil, jak ho pevněji objal. Z toho mohl Cody usoudit, že asi nebrečí, ale tím si taky jistý nebyl. A jestli nebrečel teď, určitě to na něj dopadne ještě více, až půjdou spát a on bude 'v klidu' přemýšlet, protože tak to bylo i minule.

   Cody si v tu chvíli uvědomil ještě jednu věc. A to tu, že zítra nebude moct s Jaysonem za rodiči jet, protože má opět natáčení. A ani trochu se mu to nelíbilo, protože věděl, že by tam pro Jaye měl být.

  ◼▪◼