Jayson (Čtvrtek, 28.6., 7:55)

  ◼▪◼  

Jay stiskl spoušť foťáku. Hned, jak se fotka uložila, udělal ještě další tři fotky a uchechtl se pro sebe.

   "Já tě vidím," zamumlal Cody, oči stále zavřené. Jayson bezeslova udělal další fotku. "A hned jak se probudím, tě asi zabiju."

   "Ale prosím tě," zasmál se Jayson. "Vždyť spíš, ani nevíš, co dělám."

   "Nejsem ale hluchý," vysvětlil Cody a promnul si oči. Jayson si už myslel, že vstává, ale Cody se ještě více zavrtal do peřiny a otočil se k němu zády. "Bože, že já ti ten foťák dával, vždyť musíš mít galerii plnou toho, jak spím."

   Jay měl co dělat, aby jeho šeptání vůbec rozuměl. Podíval se na foťáku do galerie, projel pár fotek z posledních dnů a pokrčil rameny. "To není pravda," zavrtěl hlavou. "Mám tady ještě jak vaříš nebo jak se sprchuješ."

   Cody na posteli vystřelil do sedu, jako by se právě probudil z noční můry. "Co že máš?!"

   "Konečně jsi vzhůru!" zaradoval se Jayson. Když uviděl ale Codyho pohled, ještě ho ujistil, že žádnou takovou fotku nemá. "Což neznamená, že to nemusíme napravit," dodal.

   Cody sebou praštil zpátky do postele a přetáhl si peřinu přes hlavu. "Ani náhodou. Dneska nic nedělám."

   Jayson se postavil na nohy a odložil foťák na noční stolek u Codyho půlky postele. Bez varování skočil za ním do postele a obkročmo si na něj sedl. Cody zděšeně odkryl svůj obličej, až se Jayson musel pousmát nad tím, jak měl tvář opuchlou od spánku.

   Jay si to říkal každou chvíli. Měl toho nejroztomilejšího kluka na světě.

   "Bože, co blbneš?" zeptal se Jaysona.

   "Dneska," odpověděl Jay, "budeš muset něco dělat. Protože strávíme celej den spolu."

   "Takže jako každý den?" uchechtl se Cody.

   "Ne. Každý den se jen válíme, muchlujeme se, jíme a nic neděláme. Dneska půjdeme mezi lidi, užijeme si to spolu a muchlovat se budeme stejně, abychom se mohli smát těm znechuceným pohledům cizích lidí. Uděláme pár fotek, abych neměl galerii plnou tvého ksichtu-"

   "Kdo ti za to asi může."

   "-a prostě si uděláme po sto padesáti letech nádherné rande."

   Cody mlaskl. "Slezeš ze mě? Asi přestávám cítit rozkrok."

   Jay nakrčil obočí. "Přestáváš? Já ho cítím docela dobře. A tím nemyslím ten svůj."

   Cody začal Jaye mlátit všude, kam jeho ruce došáhly. Jayson se začal smát jako šílený nad Codyho roztomilostí, jak ho Jay blokoval, aby se vůbec mohl nějak více pohnout, takže rány dostávaly jenom Jayova stehna. Zbytek svého těla stíhal bránit. Po chvíli Cody celý udýchaný přestal a práskl rukama podél těla. Jay se usmál a sklonil se k němu. "Ty jo, jsi více zadýchaný jak po sexu."

   "Můžeš někdy z pusy vypustit něco, co není perverzní?" zeptal se Cody a vypadalo to, že to myslí opravdu vážně a očekává odpověď. Aspoň se ale usmíval.

   Když už byl Jay takový kousek od jeho rtů, překonal ty poslední centimetry a políbil ho. Ruce mu zapletl do vlasů a trochu se zhoupl v bocích, aby ho podráždil. "Vždyť mě znáš," usmál se, když rozpojil jejich rty. "A neříkej, že to na mně nemiluješ. Naprosto jsem tě zkazil."

   Cody spokojeně vydechl, ale nic neříkal. Jen pokrčil rameny. Jay ale věděl, že má pravdu a tak nepotřeboval jeho odpověď slyšet. Znal Codyho už rok a viděl, jak se změnil. Z kluka, který se bál odporovat své rodině a neexistoval svět, kde by vyslovil slovo sex bez toho, aby se začervenal, se stal muž, co se nestyděl za to, jaký je, přestěhoval se za ním, i když riskoval vztah s jeho rodinou, a dokonce se i zapojoval do Jayových perverzních vtipů. Zkazil ho neuvěřitelným způsobem. Nebo možná taky právě naopak.

   "Tak jdeme," rozhodl Jayson a slezl z postele. "Mám naplánovaný velice náročný den."

   Cody podrážděně zabručel, ale i tak odhodil deku. Jay přešel do kuchyně, kde zatím, než se Cody oblékl a připravil, nachystal lehkou snídani.

  ◼▪◼  

Jayson (Pátek, 29.6., 01:56)

   "Jayi?"

   "Hm?"

   "Já tě strašně moc miluju. Fakt jako moc tě miluju. Ani nevíš, jak moc tě miluju. Jsi ten nejúžasnější člověk na světě a já tě prostě miluju moc moc moc."

   Jayson se uchechtl. "Otevírá se takhle tvoje romantická stránka pokaždé, když jsi opilý?"

   Cody si odfrkl a škitl. Seděl Jayovi na zádech, protože kdyby měl jít po svých, nedošli by domů do zítřka. "Jak to, že nejsi opilý? Proč jsem jen já opilý?"

   "Věř mi," zasmál se Jay, "že jsem taky opilej. Jen to nejde tak poznat. Musel bys mi dát toho mnohem víc, abych začal tancovat po stolech jak ty."

   "Nebolí tě ruce, jak mě táhneš? Mě by už bolely ruce."

   Jayson si už dříve všiml, že když se Cody hodně opije, má milion otázek a rád opakuje slova. A zní jak malý kluk, což ale Jayovi přišlo neuvěřitelně roztomilé.

   Dneska s Codym toho prožili hodně. Jayson vlastně neměl specifický plán, i když tvrdil opak, takže jejich den probíhal docela spontánně. Nejprve šli parkem na brzký oběd, pak do nákupního centra a do místního lunaparku. Nakonec skončili v klubu, což vysvětlovalo Codyho stav.

   "Ani nevíš, jak lehkej vlastně jsi," odpověděl Jayson. "A je jasný, že tebe by bolely ruce, ale já tvoji váhu tahám dvakrát týdně v posilovně."

   Cody ho při další otázce trochu poplival. "Tolik?"

   "...Tolik zas možná ne. Ale hodně."

   Jay s Codym trochu poskočil, jelikož začal sklouzávat, což vyvolalo u Codyho nepříjemné reakce v podobě zvláštních zvuků. Jayson ho okamžitě pustil na zem a Cody se naklonil nad trávník, ale naštěstí z něj nic nevylétlo.

   Přešel k němu a položil mu ruku na záda. "Bože můj. Já si vážně přijdu jako tvoje máma."

   Cody se zakuckal. "Jsem v pohodě."

   "Jo?" uchechtl se Jay. "Takže jdeme dál?" Na jeho přikývnutí se k němu Jay více přitulil s úmyslem, že si hodí alespoň jeho ruku přes rameno, aby mu alespoň nějak pomohl. "Už jen pár metrů, tak se snaž nevyzvracet, prosím tě. Tohle triko je nový, nerad, aby to schytalo, mám jich málo."

   "Vyšleč si triko," zakňučel pohotově Cody. "Prosím. Chci, aby ses svlékl."

   Kdyby neměl Jay tak dobrou toleranci alkoholu, nejspíš by se na tuto Codyho prosbu už svlékal, protože něco takového neříkal často. Teď byl ale Jayson ve fázi, kdy jeho tělo opouštělo alkohol, a tak byl v náladě, kdy se choval snad nejvíce seriózně, jak jen kdy uměl. Protože tak to prostě měl. Asi proto, aby se mohl postarat o opilce jako Cody.

   "Až doma, jo? Klidně ti udělám celou show."

   Cody zatnul pěst a spokojeně zasyčel. Tiše něco zamumlal, ale Jay se pro jistotu neptal, co říkal. Teď byl jeho jediný cíl dostat Codyho domů bez toho, aby se někde pozvracel.

   Když došli do bytu, Jay hodil Codyho na postel. Ten se kupodivu ale zase posadil, hlasitě mlaskl a koukl přes rozcuchané vlasy na Jaye. "Už bude ta show?"

   "Počkej," zasmál se Jay. "Celý den jsem neměl mobil u sebe. Třeba jde někomu o život." S těmito slovy odešel z ložnice ke kuchyňské lince, kde ležel jeho telefon. Když ho vzal do ruky, okamžitě si všiml tří nepřijatých hovorů.

   První dva byly od bratra, což usoudil, že nebude nic tak důležitého. Když si ale přečetl jméno druhého hovoru, málem se rozkašlal z překvapení.

   Mr. Flynn

   Jay se podíval na datum. Měl ještě měsíc na to, aby mu zavolal, jestli se o to místo v Torontu pokusí, tak proč mu volal teď? Jayson ovšem nikdy úplně nevymazal tu možnost, že to zkusí, protože alespoň ta zkušenost z pohovoru mohla být dobrá. Pak se ale bál, že by ho to lákalo vzít, kdyby ho opravdu přijali. A to Codymu nechtěl udělat, ještě teď, když se třikrát týdně mohl dívat na svého přítele v televizi, jak hlásí počasí. Byl na něj neuvěřitelně pyšný.

   Jayson tupě zíral na ten nepřijatý hovor a přemýšlel, jestli mu má zítra zavolat zpátky. Třeba se to týkalo něčeho jinýho, ale to bylo nepravděpodobné. 

   Musel stát a zírat do telefonu v kuchyni už dlouho, jelikož najednou ucítil Codyho rty zezadu na krku a jeho ruce kolem něj. "Už?"

   Jay se v jeho náruči otočil. "Jo. Jasně."

   Cody zavřel oči a usmál se. "Víš, že dnešek byl boží? Musíme takhle spolu trávit více dní. Já chci být s tebou. Furt, furt, furt."

   Jayson se trochu falešně usmál, jelikož měl v hlavě to Toronto. "Žádný problém. Můžeme spolu být dvacet čtyři hodin denně. Můžeš se mnou chodit i na záchod."

   Cody se zamračil. "To si nechám asi ujít, ale díky za nabídku. Jen jsem ti tím chtěl říct, jak moc tě miluju. Což jsem dneska musel říct tak stokrát už. To ten alkohol."

   "Jenom devadesát devětkrát. Ale já tě miluju víc."

   "Ani náhodou!" urazil se Cody. "Já ti to dneska řekl tolikrát, že je jasný, že já tě miluju víc."

   Jay se uchechtl. Věděl, že tohle bude ještě na dlouho.

  ◼▪◼