Jimin

Ještě stále stojím na dešti. Co to jako bylo? Dešťové kapky mi už dávno promáčely všechno oblečení. Cítím horkost ve tvářích a mám motýlky v břiše jen při pomyšlení na toho černovlasého cizince. Jungkook...

,,Jimine?!" Uslyším hlas svého přítele. Jediná osoba, která mi rozumí. Víceméně. Většinou lidé nechápou to, jak se někdo jako já mohl seznámit s někým jako je on. No ono je to docela prosté. Po mém, lehce nevydařeném, coming outu, jsem nevěděl co se životem. A pak jsem ho potkal, kluka mých snů, pravděpodobně lásku mého života, ale...

,,Proč tu stojíš na dešti," zeptá se. ,,Ale nic, já jen... Nic," povzdechnu si. ,,Tak pojď dovnitř." Je hodný, mám ho rád, ale... nemiluju ho. A to je ten problém. Abyste mě pochopily o lásce jsem nikdy nepřemýšlel. Neměl jsem na to odvahu. Důvodem nebyla jenom má orientace, ale taky moje rodina. Nikdy se s tím nebyli schopní smířit. Ale to je jiný příběh.

Takže kdyby mi tenkrát někdo řekl, že budu mít vážný vztah, asi bych se mu vysmál. Pravda ale je, že lásku jsem si představoval jinak. Trvalo dlouhou dobu než jsem se s ním sblížil. To by nebyl zas takový problém, ale poslední dobou se mi zdá že se od sebe spíš odcizujeme. Jako by mezi námi vznikala jakási propast. Už nějaký čas se s ním nedokážu dohodnout. Když si zpívám, křičí ať přestanu, že mu to trhá uši. Když se někde zpozdím, v práci nebo u kamarádů a přijdu pozdě domů, je naštvaný a nemluví. Naposledy se mnou kvůli tomu nepromluvil skoro týden. Ubližuje mi, když to dělá. Možná to neví. Touhle myšlenkou se utěšuju u skoro pět let. A v neposlední řadě je tu ta hádka. Stalo se to asi před třemi lety, na naše výročí. Našel jsem ho v posteli s cizím chlapcem. Bylo to...  ani nevím jak to popsat. Tehdy mi řekl, že to byl jen úlet a že už se to nebude opakovat. A já mu uvěřil. Dodnes vlastně nevím proč.

Nadechnu se. Otočím se směrem ke vchodu a pomalu se rozejdu.

**********

Když o deset minut později vejdu do našeho bytu, Hang Su u tam je. Ale... je zvláštní. ,,Su?" Nic neříká. Jen dál stojí u okna. ,,Nechtěl jsem to řešit venku, ale musím se tě na něco zeptat." ,,Tak se ptej," usměju se. ,,Miluješ mě?" Zarazím se čekal jsem ledacos, ale tohle. Nebudu vám lhát, docela mě to zaskočilo. ,,Cože," zeptám se. Mohl jsem jen špatně slyšet. ,,Miluješ mě?" Položí stejnou otázku. Teď jsem si jistý.

,,Su, mám tě rád..." ,,Na to jsem se neptal," skočí mi do řeči. Je podrážděný.

,,Hang Su moc dobře víš, že tě mám rád, ale..." ,,Ale?" Zvýší hlas. Proč tak vyvádí? ,,Vyřešíme to ráno, ano. Jsem unavený." Usměju se, jenže on se z nějakého nepochopitelného důvodu naštve ještě víc.

,,Z toho kluka co jsi s ním venku mluvil?!" ,,O čem to mluvíš," teď už křičím i já. ,,Máš někoho jiného. Už jsi snad zapomněl na to jak jsi se před pěti lety cítil, když jsem tě našel. Můžeš být rád, že mě máš, protože kdyby jsi mě neměl tak v životě nic nedokážeš. Nemáš nikoho a nikomu na tobě nezáleží." Zarazí se. Hledí na mě a já na něj. Tak tohle si o mně myslí.

,,Já...já už musím jít, zítra brzy vstávám takže." Chci odejít. Musím pryč. Do očí se mi tlačí slzy. Musím odsud vypadnout.

Když v tom mě propadne za loket, otočí mě a přitlačí ke zdi. Nakloní se ke mně a bez varování mě začne líbat.  Vždycky se mi to líbilo, ale dnes...dnes už nemůžu. Ublížil mi. Zranil mě. Už nemůžu. Nejsem šťastný.

Po chvíli mi sjede od rtů ke krku. Bráním se a snažm se ho odstrčit, ale je moc silný. Najednou vsaje do pusy tu jemnou kůži těsně pod mým uchem. A já, i přesto jak moc chci pryč, tichounce zasténám.

,,Líbí se ti to, viď," zavrní mi do ucha skousne mi ušní lalůček. Sáhne mi pod triko. Ne! Už toho bylo dost. Seberu ještě ten poslední zbytek sil a odstrčím ho od sebe. Potom takřka rychlostí blesku vběhnu do naší ložnice. Zamknu se. Už neudržím slzy. Sedím tam a brečím jak malé dítě. Takhle jsem strávil u nespočet nocí. A vždycky to bylo kvůli němu.

Nejsem šťastný. Za dveřmi slyším Sueho hlas. Prosí mě abych otevřel, abych mu dal ještě jednu šanci. Nejsem šťastný. ,,Prosím, Minie..." Už, už chci vstát když v tom zaslechnu pípnutí mobilu. Můj není, nechal jsem ho položený na botníku. Je Sueho. Nikdy jsem nebyl ten typ přítele, který tomu druhému kontroluje zprávy, ale dnes toho mám dost. Popotáhnu a otřu si oči. Potom vezmu do ruky jeho mobil.

Otevřu mu zprávy. Píše mu jeho nejlepší kamarád.
F:Tak co ta tvoje kurva?
Je to pocit jakoby vám někdo vrazil trn do srdce. Nemůžu dýchat, nemůžu nic. Jen tam tak stojím a zírám.

Milují tě... V hlavě mi stále zní jeho přiznání. 

Jimin flashback

Ten den bylo krásně. Slunce svítilo a po nebi plulo jen pár obláčků. V práci jsem skončil dřív a teď jsem byl na cestě domů. Po ulici prakticky hopkám a přitom si pískám písničku. Jsem šťastný, skutečně šťastný. Už dva roky mám skvělého přítele a zrovna dneska slavíme naše už druhé výročí.

Po cestě jsem se ještě stavil v obchodu. Mám v plánu Hang Sua překvapit. Určitě se mu to bude líbit. Zvesela si poskočím. Už sebe těším. Těch posledních pár metrů k našemu vchodu prakticky doběhnu a schody k našemu bytu pak beru po dvou. Celý natěšený odemikám dveře když v tom se zarazím. Přede dveřmi stojí dva páry bot. Jedny z nich patří mému příteli, ale ty druhé nepoznám.

Pomalu otevřu dveře. Uvnitř panuje ticho. Zvláštní. Projdu chodbou směrem do kuchyně, abych odložil nákup. Zrovna uklízím jídlo do ledničky, když v tom se bytem rozezní hlasitý výkřik, nebo...spíš sten. Sten?! Z půlky zmatený a z půlky naštvaný k zbláznění, rozrazím dveře do ložnice. A to co zpatřím mi sebere dech. Uvidím Sueho jak píchá s jiným chlapcem, kterého neznám. I když ono možná líp. Mladík má přes oči uvázaný šátek a na rukou pouta. Oba jsou nazí, také si dokážu celkem reálně představit co tu prováděli. A nehorázně mě to naštve.

,,Ty hajzle, jak si mi to mohl udělat a ještě na naše výročí." Brečím a zároveň řvu na Sueho. Ten se, ale k mému překvapení vůbec neomluvá, vlastně nedělá vůbec nic, jen na mě kouká. Potom se mu na obličeji objeví úšklebek. Dělá se mi z něj špatně. Konečně pustí toho chlapce, který okamžitě zmizí, potom se znovu podívá na mě. Zvedne se a mě dojde, že je ještě stále nahý. Přiblíží se ke mně. Páchne po alkoholu. Už jsem to nevydržel. Rozbrečel jsem se. Vzlykal jsem, ale s ním to ani nehlo.

,,Ani se nedivím, že brečíš ty teplej sráči. Nic jiného bych od tebe ani nečekal. Od první chvíle, co jsem tě potkal jen bulíš. Nediv se, že jsem tohle udělal, víš chtěl jsem ti to říct už dávno, ale myslím že teď je na to ta správná chvíle." Celý se zapotácí a pak, když konečně zase najde rovnováhu, pokračuje. ,,Jsi jen moje kurva, Jimine," zasměje se a já se rozbrečím snad ještě víc. ,,Copak, kurvičko, nelíbí se ti to snad?" ,,Proč tohle říkáš, " pípnu mezi vzlyky. ,,Protože je to pravda, ty kurvo, myslel sis snad, že jsi něco víc," směje se a já vzlykám. ,,Nejsi nic, jsi jen moje kurva a hodíš se jen na šukání, nic víc." Tohle už nevydržím. Popadnu své boty a vystřelím z bytu. Vyběhnu z paneláku, ale za zády ještě uslyším jeho křik. Ta slova mě úplně zlomí.

,,Stejně nikoho nemáš. Beze mě nic nejsi, všichni tě odkopnou, stejně jako tvoji zkurvení rodiče."

Flashback end

Tenkrát to byla katastrofa. Po tom všem jsem šel k Taemu. Pamatují si to jako by to bylo včera. Byl jsem zavřený v Taeho ložnici, Su přišel, plakal a bušil mi na dveře, ani nevím jak dlouho. Bůch ví proč jsem mu tenkrát otevřel, ale udělal jsem to.

Miluju tě!! vykřikl. Miluju tě, Minie, věř mi, už to nikdy neudělám, prosím odpusť. Já mu odpustil. A teď tu stojím. Slzy se mi kutálejí po tvářích a ramena se nekontrolovatelně třesou.

Pak se ale jako lustnutím prstu vzpamatuju a začnu zuřivě lustrovat jejich konverzací. Na razím ještě na pár dost ošklivých věcí, ale jedna z nich mě zraní asi nejvíc. Je z toho dne, kdy se to stalo.

S: Tak dneska to bylo nejvíc. Jimin udělal strašnou scénu.
F: Proč??
S: Pche, našel mě s Min Sokem v posteli a strašně vyváděl.
F: A co jsi teda udělal?
S: Řekl jsem mu, že ho miluju a takový ty bláboly.
F: Myslel něco z toho vážně?
S: Ne proč taky, za pár let ho stejně odkopnu jako starý boty...:)

Nejsem šťastný.

Vysvětlivka:
F- kamarád (jméno není podatatné)
S- Hang Su

Jinak doufám, že se kapitolka líbí😘