Yoongi

Sedím na barové židličce, která je zastrčená až úplně vzadu a schovaná ve stínu. Za okny prší. Je to zvláštní, jakoby se počasí rozhodlo kopírovat mou náladu. Pochmurná, bez barev a života. Smutná. Jsou to už dva roky. Dva posraný roky od chvíle co máma umřela. pořád to bolí a mám strach, že to ani nikdy bolet nepřestane. 

,, Co to bude?" Z přemýšlení mě vytrhne neznámý hlas. Zvednu hlavu a zaostřím na kluka stojícího přede mnou. Je vysoký, vyšší než já. Růžové, vybledlé kadeře mu neuspořádaně trčí do všech stran a spadají do hnědých očí, ze kterých přímo sálá optimismus a naděje. Je krásný...... pomyslím si. 

,, Ehm, co to bude?" Zeptá se znovu, trochu nervózně, a mě dojde, že na něj už tak půl minuty zírám. ,, Dvojitou whiskey," objednám si a znovu sklopím oči k barovému pultu. ,,Neměl by jste tolik pít," ozve se najednou. ,,Pche,"odfrknu si, ,,co vy o tom víte. Třeba jsem tu dnes poprvé." ,,Nejste," odpoví klidně, ,,a vím to, protože mi to, ta druhá co tu pracuje, řekla. Chodíte sem pravidelně každý večer a každý večer se tu opijete do němoty."

Ach, Jennie, jakoby nestačilo, že mi neustále kecá do života, ještě to bude roztrubovat kdejakejm hejhulákům. A je mi jedno jak moc jsou hezcí. 

,,Nevíte o mě nic, o mém životě, mých problémech a myslím, že vás to nemusí zajímat. Takže, budu si pít jak moc chci, budu si dělat co kurva chci a vy se můžete jít s těma svýma radama bodnout," vyprsknu. Nic neříká. Jen se dál věnuje svým skleničkám. Zvednu se. Kašlu na to, to si radši nějakej ten alkohol koupím v samobsluze. ,,Kam jdete?" Uslyším ještě za sebou jeho hlas. ,,To vás nemusí zajímat." Odseknu a zabouchnu za sebou vchodové dveře.

Hobi

Je přesně takový jak mi Jennie vyprávěla. Sprostý, neurvalý a nevychovaný. Co si myslí? Zakroutím nad nim hlavou a začnu se soustředit na utírání skleniček s úmyslem na to přestat myslet. Ale z nějakého, mě dosud neznámého důvodu, ho nemůžu dostat z hlavy. Jeho stříbrné vlasy, jeho světle hnědé oči, jeho rty........ Aissh, Hobi, co to vyvádíš?

Ozve se zvonek u dveří a já potřesu hlavou a podívám se tím směrem, s nadějí že se vrátil. Ale místo malého bělovláska do místnosti vstoupí vysoká blondýnka. Jennie, přišla se se mnou vystřídat. ,,Jsi tu nějak brzy," řeknu se smíchem v hlase. ,,Ále, já jsem tady jako vždycky, jen ty jsi zapomněl na čas. V jakých představách ses to toulal." V těch o stříbrnovlasém podivínovi, který každý večer vysedává až úplně vzadu v baru. Ale to samozřejmě neřeknu. ,,V žádných, jen jsem prostě zapomněl na čas." Usmála se a rozhlédla se kolem. A najednou se zarazila. ,,Počkat on tu Yoongi není." Nemusela nic vysvětlovat. Věděl jsem přesně o kom je řeč. Yoongi...... ,,Ne, ale myslím že si stejně ten alkohol koupil někde jinde," řekl jsem. Posmutněla. Nevím co mezi nimi je, ale jasně cítím jak v místnosti klesla nálada na bod mrazu.

,,Je jako můj bratr," řekne najednou, ,,vyrůstali jsme spolu, hráli si spolu a učily se spolu." Ach, takže je o rok starší než já. ,,Jenže pak," pokračovala, ,,se něco stalo a on se úplně změnil. Už předtím byl hodně uzavřený, ale po té události se to zhoršilo. Skoro se mnou nepromluvil a začal hodně pít." Zarazila se. V očích se jí zaleskli slzy. ,,Co se stalo?" Zeptal jsem se, i když jsem předem věděl, že odpověď nedostanu. ,,Já........totiž, to ti nemůžu říct. Je to až příliš osobní." Znovu se zarazí a já vidím, že se jí oči zase naplnily slzami. Dojdu k ní a obejmu ji. ,,To bude dobrý," šeptám jí do vlasů, i když oba víme, že tohle jen tak nepřejde. Stalo se jim něco hrozného a ničí mě ta představa, že nevím co.  

*********

O hodinu později sedím ve svém bytě a koukám z okna. Prší. Už, už se chci odvrátit, že půjdu spát, když v tom si všimnu postavy dole v ulici. Postavy se stříbrnými vlasy. Yoongi? Ale co ten tam dělá. Je silně dezorientovaný a motá se. Je opilí?  

Rychle, že pomalu ani nevím jak, seběhnu schody a vyběhnu ven na ulici. Rozhlédnu se kolem. Spatřím ho o kousek dál zhrouceného v kaluži. Klečí na kolenou a zvrací. Tohle není dobré....... pomyslím a rozeběhnu se k němu.

Yoongi

Je mi hrozně špatně. Asi jsem toho vypil až moc.