Oba muži, Colin i Simon, utíkali uličkami rozhodně dál a dál. Nikde se příliš nezdržovali, zatímco Eliza se nesla jako královna. Naštěstí se zdálo, že se za nimi nikdo nežene, a to bylo dobré znamení. Měli naději, že všechno vyjde tak, jak má. A když se před nimi začaly rýsovat obrysy přístavu, oba její společníci ještě zrychlili tempo v nadějném očekávání.

To už proběhli jednou z posledních smradlavých uliček a objevili se na prostranství přístavu, ze kterého bylo vidět na všechny hrdě kotvící lodě. Eliza si oddechla, a když se k tomu všemu ještě z různých stran začali, sotva se stihla párkrát nadechnout, objevovat staré známé tváře pirátů, nemohla být šťastnější.

„Kapitáne!" vykřikovali jeden přes druhého, jak se k nim hrnuli, zatímco po ní vrhali starostlivé pohledy.

Simon jim kývl, načež ji opatrně postavil na nohy. „Dokážeš jít, má krásko?" otázal se ještě starostlivě, když ji pevně podpíral.

Ona však jen odhodlaně kývla. Chvíli se ho sice ještě držela, ale pak už sama popošla o kousek dál a snažila se tvářit odvážně. Noha ji však pekelně bolela. Načež se k němu po pár krocích zase otočila a překvapeně se zastavila. Simon před ní klečel v prachu cesty. Rozevřela oči úžasem, a i ostatní piráti vypadali zaskočeně z toho pohledu.

„Prosím, nepočkalo by to až do bezpečí? Na loď?" ozval se jediný očividně proti tomu kouzlu imunní Colin, ale když po něm jeho sestra vrhla ostrým pohledem, tak s rukama zvednutýma vzhůru zmlkl.

Eliza se zhluboka nadechla a zase se pohledem vrátila k Černému rysovi. Ten jemně uchopil její ruce do svých a s očima upřenýma do jejích ji na ně políbil, až se zajíkla. Červeň jí vystoupala do tváří. Srdce jí bušilo jako splašené. Skoro ho musela držet, aby nevyskočilo z hrudi. Vzduch kolem nich zhoustl očekáváním.

„Má milovaná," začal klečící muž vroucně a Eliza zadržela dech, „miluju tě celým svým srdcem a za to, že dokážu milovat, bych ti chtěl poděkovat. Naučil jsem se to jen díky tobě..."

„Vážně bychom měli jít..." zasáhl do toho Colin nejistě.

Tentokrát se však k němu obrátili všichni piráti a udělali: „Pšt."

„... udělala jsi ze mě lepšího člověka, a tak bych se tě chtěl zeptat, Eliz, na jednu otázku," pokračoval Simon dál, aniž by vnímal to, co se děje kolem něj. Vlastně ani Colina neslyšel. Jen se soustředil na svá slova.

Eliza se zhluboka nadechla a pak se otázala téměř neslyšně: „Na jakou?"

„Co líkala?" ozval se vzadu hlas Pierra, ale nikdo ho nevnímal.

Černý rys si pomalu sundal klobouk z hlavy a vyhrkl do naprostého ticha: „Vezmeš si mě, Eliz? Staneš se mou ženou? Život se mnou nebude jednoduchý ani bezpečný..."

To už se mladé dámě po tvářích začaly kutálet slzy dojetí.

„Bože, nechtěl jsem tě rozplakat..." vyhrkl pirát okamžitě rozhozeně a prohrábl si vlasy.

Než však stačil říct něco dalšího, položila mu prst na ústa. „Moje odpověď je přece jasná, můj milovaný. Vezmu si tě vždy a všude. Ukradl jsi mi srdce a bez něj se žít nedá. Miluju tě. Nepotřebuju drahé věci, kočáry, nebo šaty. Potřebuju jenom tebe."

Hned na to byl Simon na nohou a sevřel ji v milujícím sevření. Jako kdyby ji už nikdy nechtěl pustit, zatímco jí do ucha šeptal, jak moc je šťastný.

„Nikdy bych si nemyslela, že mě někdy někdo požádá tak nádherně o ruku," zašeptala mu na oplátku s očima naplněnýma slzami radosti.

„Myslela sis, že si tě nevezmu?"

„Možná, nikdy jsi o svatbě nemluvil," pronesla potichu.

„Je pravda, že než jsem tě potkal, neměl jsem něco takového v úmyslu. Jenže ty jsi všechno změnila," odvětil pravdivě a něžně ji pohladil po jizvě na její tváři. Jeho prsty jako by jí propalovaly cestičku hluboko do srdce.

Dlouho tam stáli a hleděli si upřeně do očí. Mluvili beze slov, jejich city vyprávěly příběh za ně. Zapomněli na všechny okolo, zůstali jen oni dva. Dáma a pirát. Dva světy, které se podle pravidel neměly nikdy střetnout. Natož se prolnout. Jenže se tak stalo.

Teprve, když po nich vrhl netrpělivým zamručením i Rabí, který se do té doby držel v pozadí, se vzdali ostrůvku lásky. Byl čas se dostat na loď a do bezpečí.

A tak se Eliza znovu ocitla v milující náruči, načež se společně s piráty, Colinem a Vivi vrhli na osvobozování jejich plavidla. Naštěstí na lodi moc stráží ponecháno nebylo, protože se předpokládala brzká poprava majitelů, takže nikdo nečekal žádné problémy. A tak proběhl jen krátký intenzivní boj, do kterého se piráti vrhli s veškerým svým nadšením.

Jakmile byla loď znovu jejich, s nadšeným jásotem ji odvázali od mola a obepluli přístav, aby zakotvili na méně nápadném místě, kde by je nikdo nehledal. Teprve tehdy ze všech začal padat adrenalin a napětí, že se může všechno pokazit. Eliza se opřela o zábradlí, ale nestihla si tu chvíli ani pořádně vychutnat, protože k ní došel Rabí a k jejímu šoku ji objal. Žena mu objetí zmateně vrátila, a přitom přes jeho rameno vrhla nechápavý pohled na rozesmátého Simona.

„Má paní, zachránila jste nám všem život," zamumlal kněz vděčně. Odkašlal si a trochu zrudl. „Chci vám za to moc poděkovat. Jste neuvěřitelná. To, co se vám tam povedlo, bylo něco!"

Eliza se dojatě začervenala, ale když viděla, jak se její pirát směje ještě víc, založila si ruce na hrudi a vrhla po něm pohledem, než pronesla škádlivě: „Rabí má pravdu. Zachránila jsem vás. Což mě vede k zamyšlení, že vůbec nechápu, Simone, jak jsi mohl tolik let přežít jako pirát. Protože co tě znám, tak tě neustále tahám z nějakého průšvihu."

Její milý se na ni zakřenil. „Přežil jsem, protože mě nerozptylovala okouzlující dáma jako nyní," vysvětlil jí, jak to vlastně je.

„Nevymlouvej se na mě, můj pane," poškádlila ho s úsměvem.

„Máš snad jiné vysvětlení? Předtím jsem neudělal jedinou chybičku a nyní..." dál se ovšem nedostal, protože ho přerušil nadšený výkřik Rabího, že by měli zvolit nového kapitána. Rázem se po něm Černý rys ohnal, ale jeho přítel samozřejmě bez problémů unikl do bezpečné vzdálenosti a vymlouval se na ochranu boží.

Ti dva se ještě chvíli prokovali a honili, než se pirát vrátil k Elize, zvedl ji do náručí a odnesl do kajuty, aby mohla odpočívat. Jakmile se uvelebila na posteli, položila si dlaň na břicho, protože se jí zmocnila další nevolnost. Teď ne, pomyslela si úpěnlivě. Neměla však šanci pocit zastavit, proto se vrhla přes postel a zvracela. Okamžitě na sobě ucítila ruce Černého ryse, když jí něžně nadzvednul vlasy a jemně hladil po zádech.

„Je ti hůř, Eliz? Mám sehnat léčitelku?" otázal se, když mu pak už spočívala v náručí.

To už ale mladá dáma zavrtěla hlavou a opatrně se nadzvedla, aby se mu zadívala do očí. Načež zamumlala: „Musím ti něco říct."

Muž překvapeně zamrkal a pozvedl obočí na znamení, že čeká. Hnědovláska se zhluboka nadechla. Vždyť ani ona sama ještě nestihla tu novinku vstřebat. Nezvykla si na myšlenku, že bude mít děťátko. A co když on ani děti nechce? V hlavě se jí honily ty nejhorší možné představy.

Znovu se nadechla a jemně vzala jeho ruce do svých. Simon na ni hleděl s očima zářícíma láskou a čekal. Proto mu vzala pravou ruku a opatrně ji vedla, až ji položila na dosud ploché bříško. Muži přes tvář přeletěl nechápavý výraz.

„Já... ehm... jsem těhotná," dodala proto, aby vše bylo vyřčeno a on konečně pochopil. Přičemž ho skrze sklopené řasy napjatě pozorovala.

Po jejích slovech Simon prudce odtáhl ruku a zíral na ni, jako kdyby jí náhle narostly nejméně tři hlavy. „Ty... jsi... těhotná?!" vyhrkl naprosto ohromeně.

Eliza nejistě kývla hlavou. „Čekám naše dítě," dodala ještě jednou pro nechápavé.

„Já vím, co to znamená," odsekl jí.

„No, nevypadáš tak," popíchla ho už lehce naštvaná. Vůbec nevypadal tak, jak doufala. Jen na ni hleděl. Jako kdyby ji a dítě ani nechtěl. Do očí se jí nahrnuly slzy zoufalství.

Najednou se ozvalo zaklepání a dovnitř bez čekání nahlédl Rabí. „Kapitáne ..." začal mluvit, ale dál se nedostal.

„Vypadni! Hned!" zařval na něj rozzuřeně Simon, až se kněz s vyvalenýma očima beze slova otočil a vyběhl ven.

To už mu Eliza vytrhla ruku a zadívala se na zem. „Však já se o nás postarám sama," zamumlala tiše. Nechtěla se na něj dívat. Nemohla. Ochranitelsky si položila ruku na břicho.

„Eliz," promluvil muž chraptivě, ale ona ho rychle přerušila.

„Já to chápu, jsi pirát..."

„Sakra, poslouchej mě!" vykřikl vzápětí, až žena zvedla oči a v nich se rozhořel vztek.

„Já tě nehodlám poslouchat!" zakřičela zpátky.

On na její slova však nedbal. Hbitě si ji přitáhl k sobě i přesto, že se mu bránila a zaskučel, když ho nešetrně uhodila do brady. Nevzdal se však. A tak se mu ji povedlo přidržet na místě. Provrtávala ho vražedným pohledem. Nedbal na to. Jemně jí zvedl bradu a pak pronesl na vysvětlení: „Jsem v šoku. Nemyslel jsem si, že bys mohla být... těhotná."

„Ale jsem," odvětila Eliza prostě a přestala se bránit.

Pirát pomalu přikývl a zmateně si prohrábl vlasy. „Ano, já vím. Nechtěl jsem tě rozrušit, jen... to prostě bylo něco. Já..." mluvil nejistě a vrhal na ni jeden pohled za druhým. „Já... můžu si sáhnout?" dodal vzápětí s dojemně toužícím pohledem.

Elize se při těch slovech sevřelo srdce dojetím a do tváře se jí vrátila barva. On je chtěl. Ji i děťátko. Láska ji rozzářila od hlavy až k patě. Její srdce plesalo radostí. Avšak nedala to na sobě znát a jen mlčky přikývla.

„Panebože, tolik tě miluju. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že získám tohle všechno. Tebe a naše dítě," zamumlal s rukou skoro nábožně položenou na jejím břichu po minutě naprostého ticha.

Po těch slovech se mu vrhla do náručí. Nechala se obejmout ochranitelskými pažemi a užívala si ten pocit bezpečí. Přesto jeho sevření vzápětí povolilo.

„Neublížím mu?" zeptal se nejistě.

Eliza se však jen tiše zasmála. „Neublížíš, Simone. Ještě je moc malinké," vysvětlila s láskyplným úsměvem a přivinula se k němu ještě blíž. Chvíli tak byla, než si uvědomila, co řekl a otázala se: „A vůbec, jak můžeš vědět, že to bude kluk?"

Věnoval jí uličnický úsměv, než odvětil: „Protože nic jiného to být nemůže."

„A co třeba... já nevím... holčička? Tu bys nechtěl?" provokovala ho dál.

„Samozřejmě, že bych ji chtěl. Hlavní je, aby bylo dítě v pořádku. Ale i tak si myslím, že nejdřív přijde kluk a pak budeme mít holčičku," vysvětlil jí.

„Já chci první holčičku," namítla vesele.

Simon se uchechtl a políbil ji do vlasů. „I kdyby to byla holčička, budu ji milovat stejně jako kluka. Hlavně, když vás budu mít u sebe," prohodil vážným tónem a následně spojil jejich ústa v milujícím polibku, zatímco jeho ruka dál spočívala na zatím nevypouklém břiše.

****

Eliza stála na palubě lodi a vítr jí vál kolem uší a rozhazoval volně rozpuštěné vlasy kolem její hlavy. Na sobě měla jednoduché bílé šaty, které sice nebyly podle poslední módy, ale pro ni měly cenu zlata. Jemně pootočila hlavu na stranu a setkala se s milujícím pohledem Černého rysa. Opravdu se to dělo. Tenhle charismatický pirát, který jí ukradl srdce, si ji bral.

Nemusela se ani otáčet a věděla, že za ní stojí Colin a září radostí. Už když ji vedl k improvizovanému oltáři, řekl jí to pohnutým hlasem a popřál hodně štěstí. Skoro se rozplakala, když v další chvíli její ruku předal Simonovi a přátelskými slovy ho varoval, že jestli ji neudělá šťastnou, tak si ho najde.

„Má paní?" probral ji z jejích myšlenek náhle vážný hlas Rabího. Nejistě k němu zvedla zrak. Měl na sobě asi to nejlepší, co na sobě kdy měl. Kněžské roucho to však nebylo. Ale aspoň to nebyly kalhoty s dírami. A jeho tvář byla naplněna vážností. Pryč byl uličnický úsměv a jeho oblíbené průpovídky.

„Ano," vyhrkla nejistě, protože si nebyla jistá, co prošvihla. Ovšem, když jí odpověděl úsměvem, bylo jí jasné, že odpověděla správně.

Černý rys pronesl své ano s vážným pohledem upřeným do jejích očí a následně je dojatý Rabí vyzval k novomanželskému políbení. V tu chvíli ji její milý jemně objal, přivinul k sobě a lehce jako dotek motýlích křídel políbil.

Když se od ní odtáhl, nevinně se otázala: „A to je všechno?"

Načež mu nedala šanci odpovědět, když si stoupla na špičky a rozpoutala pořádný polibek za smíchu přihlížejících. Byla nekonečně šťastná.