,,Budou tam slídit a je to nápadné," zavrtěla jsem hlavou nad Mikaelovo nápadem.

,,Poslali tímhle směrem tyhle dva, zas tolik jich není a nebudou chtít budit pozornost. Navíc jsem do toho hrobu sám zahučel, je připravený."

,,Jo a zítra do něj budou někoho chtít pohřbít."

,,No a?"

,,Tak jim tam ty dvě mrtvoly navíc budou drobet překážet, nemyslíš?" poťukala jsem si prstem na čelo.

,,Ani si jich nevšimnou, uvidíš. Vem s sebou ten věnec," hodil bradou k adventnímu věnci, s jehož výrobou jsem strávila neuvěřitelné dvě hodiny. Akorát jsem v neděli zapomněla zapálit první svíčku.

Chtěla jsem protestovat, ale když jsem viděla mrtvolu neznámého muže plandající Mikaelovi přes rameno, rozmyslela jsem si to. Jeden věnec obalený voňavým jehličím, červenou mašlí, muchomůrkami a jablíčky nebyla zas taková oběť. Rychle jsem z něj vytáhla svíčky. To už by mohlo být nápadné, mrtví advent neslaví. Asi.

Příhodně přichystané u hřbitovní zdi leželo další tělo. Mikael, obě přehodil přes zeď jakoby nevážila víc, než zdechlina menší srnky. Mrštně vyskočil na drolící se cihly a zmizel ve tmě. Ohlédla jsem se po zahradě a domku, z jehož obýváku se linulo měkké vábivé světlo. Mohla bych se tvářit, že nic z toho se nestalo, Mikael ani mrtvoly v černém neexistují. Nebýt krvavých kapek a loužiček a kousíčků tkáně odpadlých z muže na podlahu v obýváku. I odsud je šlo vidět.