/4.8. 1993/
„Tak jak to teda uděláme?"zeptala jsem se. Taťkův úsměv se ještě prohloubil a otočil se na mě.

„Koukej, je to jednoduchý. Hlavní je, abychom na veřejnosti nemluvili o Siriusovi jako o člověku, ale jako o Blešákovi nebo Tichošlápkovi. Nikdy nevíte, kdy jde náhodou kolem nějaký kouzelník. Napadlo mě, rozvěsit po okolí plakáty Hledá se pes, se Siriusovou fotkou. Pokud tam napíšeme, že ten pes se jmenuje Tichošlápek, a že pokud ho najdou, mají zazvonit na naší adresu, Sirius určitě zazvoní. Pak bude stačit, abyste nám přinesli krysáka, my ho dáme Ministerstvu a Siri si bude moct vesele pobíhat po světě bez rizika, že ho zase zavřou,"vysvětloval táta s obrovským nadšením a mamka nad jeho plánem jenom zakoulela očima.

„Jamesi, to je sice hezký, ale zaprvé, jaká si myslíš, že je pravděpodobnost, že se nachází někde tady? Ta pravděpodobnost je strašně malá, Jamesi. Tichošlápek může být kdekoliv. A navíc, kdyby tu přece jenom někde byl, Sirius si určitě nebude všímat plakátů. Za druhé, pokud by si ho přeci přečetl, bude si určitě myslet, že je to past, nemyslíš?"

Táta chtěl něco namítnout, ale než to stihnul, kývla jsem na Harryho a potom ke dveřím na chodbu a tiše jsme se vytratili. Vyšli jsme po schodech nahoru a vešli do mého pokoje, který se mnou aktuálně sdílel Harry.

„Myslíš, že něco vymyslí?"zeptal se mě, když jsme se posadili ke mně na postel.

„Určitě, ale nás k tomu nepotřebují. Navíc, chtěla jsem ti něco ukázat,"usmála jsem se a natáhla se pod polštář pro mamčin deník.

„Co to je?"zeptal se a vzal mi deník, aby si ho mohl lépe prohlédnout.

„Deník Lily Evansové,"odpověděla jsem.

„To je naše máma,"vydechl, „kde si to vzala?"

„Na půdě,"odpověděla jsem a pokrčila rameny.

Tak jsme tam tak seděli, Harry začtený do deníku a já zahloubaná do svých myšlenek.

***

„Mami, co jste teda vymysleli?"zeptal se Harry.
Zrovna jsme dojedli oběd a jen tak seděli u jídelního stolu.

„Vlastně nic. Normálně pojedete do Bradavic. Pokud uvidíte velkého černého psa, co vypadá jako smrtonoš, okamžitě nám pošlete sovu,"řekla mamka.

„A ještě něco, s mamkou jsme se domluvili, že to, že žijeme budeme prozatím držet v tajnosti. Jsi z mudlovské rodiny a o kouzlech skoro nic nevíš,"dodal taťka.

„Proč?!"zeptala jsem se. V hlavě mi vířilo spoustu myšlenek. Proč musíme hrát tohle divadlo? Proč se prostě nemůžu ukázat jako sestra Harryho Pottera?

„Co mám teda dělat, když potkám Harryho? Dělat že ho neznám? Promiň tati, ale tohle nejde! Já nemůžu dělat, že můj nově objevený bratr není můj bratr!"začala jsem ječet a prudce se zvedla ze židle, která se málem převrátila.

„Klid, klid, uklidni se. Rok to vydržíš, neboj. Nechceme se skrývat věčně. Někdy to vyplacení na povrch, ale zatím jsme prostě mrtví, rozumíš?"začala mě uklidňovat mamka, ale moc to nepomáhalo. Naopak. Její klidný tón mě rozčiloval a já neměla daleko k tomu, abych do něčeho praštila.

„Vzpomeň si na to, jak jsi nenápadně vylila na školníka modrou barvu. Vzpomeň si, jak jsme to spolu předešlý den společně dopodrobna vymýšleli ten mechanický systém a jak jsme se nasmáli, když jsi mi to odpoledne vyprávěla,"ujal se uklidňování taťka a mně se na tváři vytvořil široký úsměv. Zato mamka vypadala, že chce tátu zabít.

Já se začala pomalu uklidňovat. Sedla jsem si-pořád ještě usměvavá-na židli.

„Tohle mi ještě vysvětlíš,"zamumlala směrem k tátovi výhružně mamka a otočila se na mě:
„My dvě si taky promluvíme, mladá dámo."

„Tak to je průšvih,"zašeptala jsem směrem k Harrymu, „vždycky, když mi řekne mladá dámo, je to velkej průšvih." Harry se na mě soucitně podíval a věnoval pozornost taťkovi, který se rozhodl pokračovat.

„Je tu ale trošku složitější věc. V Bradavicích si myslí, že je Amy z mudlovské rodiny. Tudíž za námi profesorka McGonnagalová přijde.

Jakmile dám signál, poběžíte nahoru do Amy pokoje a počkáte, až dám druhý signál. Až ho uslyšíte, strašně hlasitě se tam pohádáte, ty, Amy, přidupeš dolů a začneš nadávat, že tě Harry strašně prudí, a že se těšíš, až bude mít nahoře svůj pokoj, protože ti pak nebude neustále brát věci. Hned po tobě se do kuchyně přiřítí Harry a začne křičet, že to není pravda. A ještě něco. Celé tohle divadlo sehrajete před Brumbálem, tak se snažte, ať je to dost věrohodný, protože jinak to Brumbál pozná,"představil nám táta svůj velkolepý plán a já a Harry jsme vyprskli smíchy.

„Je tohle nutný?"zeptala se mamka.
„Jo, je,"odpověděl taťka, „ale notak Lily, dokážeš si představit, jak se budou oba tvářit? Prosím, prosím, kalhoty nosím,"dodal taťka, když viděl, jak se mamka mračí. Když ještě připojil psí oči, mamka jednoduše roztála.

„No dobře, ale mě do toho netahej. Je to tvůj plán a já s tím nemám nic společného."

————————————–

Ahoj!

Máme tu devátou kapitolu a já bych chtěl moc, moc, moc poděkovat za 200 přečtení!

Moc děkuji všem, co dají hvězdičku a třeba nějaký komentík❤️