/4.8. 1993/
Všichni čtyři jsme seděli v obývacím pokoji a seznamovali se, jak to nazvala mamka. 
Spočívalo to v tom, že jsme jen tak seděli na pohovce, z jedné strany máma, z druhé Harry a vedle Haryho táta a čekali, až někdo začne.

„Tak si představte, že Ronův taťka vyhrál nějakou tombolu a teď jsou v Egyptě,"začal Harry.

„To je super! Kdy ti to napsal?"zavýskla jsem nadšeně. To téma mě zas až moc nebralo, ale to ticho mi už drásalo nervy, protože já bych nejradši mluvila pořád.

„Ten den, co jste si pro mě přišli k tetě a strýčkovi, tak tu noc jsem dělal úkoly. No a tenkrát, to mi přišel dárek od Hermiony, která mi dala soupravu na údržbu košťat, od Rona, který mi dal lotroskop a poslal mi dokonce výstřižek z Denního Věštce a ještě mi přišel dárek od Hagrida, ten mi poslal nějakou knížku, jmenuje se myslím, Obludné Obludárium a k tomu napsal, že se mi bude hodit. Počkejte chvilku, vezmu si nahoru ty dárky a přinesu ten výstřižek,"vysvětloval Harry a začal sbírat všechny dárky, co od nás dostal.
Trvalo to asi pět minut, než se Harry vrátil. Mezi tím jsme tam všichni seděli a najednou se ozval se taťka:

„Myslíte, že je to všechno skutečný?"

„Nevím, Jamesi, podle mě to nebude úplně jednoduché. Jak chceš dokázat, že je Tichošlápek nevinný, když jsme pro všechny kouzelníky mrtví? A co se stane, až Amy nastoupí do Bradavic? Mimo jiné, až bude profesorka McGonagallová posílat dopisy, asi jí dojde, že když se jmenuje Amélie Lily Potterová, že to než jenom blbá náhoda? A když už jí to nebude připadat divný, bude si myslet, že jsme mudlové. Takže sem přijde ona nebo nějaký jiný profesor a jakmile se mu představíme, dojde jim, že jsme to my. A až se to dostane na ministerstvo, to bude teprve divadlo."

Na to táta neměl co říct. Mamka to pojmenovala skvěle. Divadlo.

„Tak tady to je,"řekl Harry, když se po chvíli vrátil z mého pokoje i s fotkou v ruce. Sedl doprostřed pohovky a všichni jsme se k němu naklonili, abychom viděli, co se tam píše.

HLAVNÍ CENU ZÍSKÁVÁ
ZAMĚSTNANEC MINISTERSTVA KOUZEL
Artur Weasley, ředitel odboru pro zneužívání mudlovských vý­tvorů na Ministerstvu kouzel, získal v každoroční galeo­nové tombole hlavní cenu Denního věštce.
Převelmi potěšený pan Weasley Dennímu věštci sdělil: „To zlato, které jsme vyhráli, věnujeme na letní dovolenou v Egyptě, kde náš nejstarší syn Bill pracuje jako odeklí­nač pro kouzelnickou Gringottovu banku."
Rodina Weasleyových stráví v Egyptě měsíc a vrátí se před začátkem nového školního roku v Bradavicích, kde mo­mentálně studuje pět jejich dětí.

„Harry, mohl bys nám prosím říct, kdo je kdo?"otočila se mamka na Harryho.

„Jistě, takže, tohle je Ginny, půjde do druhého ročníku, tohle je Ron, ten je stejně starý jako já, tohle jsou Fred a George, ti jdou do pátého ročníku, Percy, ten jde do sedmého a je Primus, pak jsou tu Bill a Charlie, ty jsem nikdy neviděl, protože už vyšli školu a tady jsou pan a paní Weasleyovi,"říkal Harry a postupně přejížděl prstem z jednoho na druhého.

„A Harry, co je tohle za krysu?"procedil mezi zatnutými zuby táta.

„To je Ronova Prašivka, dostal jí po Percym,"odpověděl Harry a zmateně se podíval po tátovi, protože nechápal, proč se tak naštval. Ani já to nechápu.

„Vidíte to? Na přední tlapce jí chybí prst,"řekl taťka a zapíchl ukazováček na jednu přední tlapku Prašivky. A mě to v tu chvíli došlo. Vzpomněla jsem si na to, jak taťka vyprávěl, že se z nich stali zvěromágové a že s Pettigrewa zbyl jenom prst.

Prst, prst, prst

„Jediné, co z Pettigrewa zbylo byl prst,"řekli jsme ve stejnou chvíli já a mamka.

„Správně dámy, správně,"pochválil nás taťka.

„Ale co uděláme? To přece nemůžeme nechat jen tak,"řekl Harry a zadíval se na tátu.
Ten chvíli vypadal, že usilovně přemýšlí a potom se mu na tváři usídlil pobavený úsměv

„Přesně Harry. Zahajuji misi, Najít Blešáka a zneškodnit krysu,"pronesl slavnostně a na všechny se usmál.