/30.7. 1993/
„Mami, nemůže u nás Harry zůstat?"zeptala jsem se a vrhla na mamku pohled malého štěněte. Harry u nás strávil celé odpoledne a teď, tak kolem půl šesté, se měl vracet domů k tetě a strýčkovi.

„No...mohl by, ale nemá tady žádné věci a Petunie o ničem neví."

„Tak já tam zaběhnu, vezmu si věci a vrátím se. Prosím, mami,"zaprosil Harry a podíval se na ní štěněcím pohledem. Mamka byla tak dojatá tím, že jí Harry řekl mami, že úplně zapomněla na to, že by měla odpovědět a jenom se na Harryho láskyplně dívala.

„Ehm, ehm,"odkašlala jsem si a mamka vypadala, jako by se probrala z transu.
„No dobře."
„A pozdravuj Petunii,"houkla za ním ještě.

„Budu!"

°°°

„Jsem zpátky!"zavolal Harry, když se vrátil. Bylo něco kolem sedmé a my se chystali na večeři.

„Co ti tak trvalo?"zavolala jsem od stolu.

„Jenom mě teta nechtěla pustit, to je vše. Strašně se o mě bojí,"pronesl ironicky a sundal si boty.

„Teď vážně, co tě tak zdrželo?"zeptal se taťka, který toho dnes moc nenamluvil. Nevím čím to je, jestli proto, že se našel jeho syn, nebo proto, že jeho nejlepší kámoš utekl z vězení. On totiž mluví vždycky.

„Když jsem tetě řekl, že budu spát u mojí desetiletý sestry, začala vřískat, že lžu, že nemůžu mít desetiletou sestru, protože mí rodiče jsou mrtví. No a když jsem jí ještě řekl, že jí moje mamka pozdravuje, omdlela.

Pak se tam přiřítil Dudley, který proměnu začal vřískat na strýčka Vernona, který se málem přerazil na schodech a naprosto rozčílený mě začal obviňovat, že jsem na tetu použil tu věc, a že lidi z toho mého spolku mě určitě zatknou. Když jsem mu řekl, že jsem tetě řekl jenom to, že budu spát u mojí desetiletý sestry a že ho moje mamka taky pozdravuje, skácel se k zemi jako před tím Petunie.

No a Dudley měl ještě lepší reakci. On totiž absolutně nic nechápal, takže jsem mu to pomalu a citlivě vysvětlil. Zkrátka jsem si z něj udělal srandu. Řekl jsem mu, že za chvíli přijde moje mladší sestra a on stejně jako jeho rodiče, omdlel.

Ale počkejte, to není všechno, bylo mi jich malinko, opravdu malilinkato líto, takže ještě před tím, než jsem odešel jsem jim zavolal záchranku, takže teď všichni leží v nějaké mudlovské nemocnici. Doufám jenom, že až se proberou, nebudou těm doktorů říkat o kouzelnickém světě. Ale je pravda, že by jim ti doktoři stejně nevěřili, protože jsem jim tak trochu naznačil, že jsou v překladu trošku blázni,"dopověděl Harry.

Táta se skoro od začátku pochechtával a mamka se sice snažila nesmát, ale ke konci už jí taky cukaly koutky. Já jsem se smála asi ze všech nejvíc, protože ta představa je prostě k nezaplacení.

°°°

„Takže, Jamesi, přines prosím Harrymu z půdy matraci a povlečení, já tím najdu nějakou peřinu a polštář a Amy bude tak hodná, že ukáže Harrymu, kde má pokoj a taky kde je koupelna,"začala rozdávat pokyny mamka a já popadla Harryho ruku a táhla do druhého patra.

Vyšli jsme po schodech a a vydali se na druhou stranu chodby. Cestou jsem mu ukazovala co kde je.

„Takže, tady je koupelna,"řekla jsem a ukázala jsem na jedny z dveří.

„Naproti koupelně mají rodiče ložnici a vedle ložnice je pracovna,"ukázala jsem na další dveře a rozešla se dál.

„Vedle koupelny je záchod a když pojdeš až nakonec chodby, tem je můj pokoj,"řekl jsem a neurčitě mávla rukou k dál do chodby.

„Dole, vedle obýváku je ještě jeden záchod, ale ten je věčně obsazenej,"uchechtla jsem se a šla dál k mému pokoji.

„A Amy, kam vedou tamhlety schody?"zeptal se ještě.

„Tamhlety? Po těch se dostaneš na půdu, ale teď tam nic zajímavého nenajdeš, jsou tam jenom krabice, krabice a krabice."

„Tak pojď Harry, ukážu ti můj pokoj."