/5.1. 1994/

„Něco jsem našla,"vypískla jsem. „Myslím, že kniha: 100+1 vychytávek pro šprýmaře by nám mohla pomoct. A heleme se, schválně jestli uhodnete, kdo jí napsal? Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák si dovolují vám představit 100+1 vychytávek pro šprýmaře,"uchechtla jsem se a v duchu si poznamenala, že až budu zase psát domů, tohle musím zmínit.

„Nejsou to ti stejní, co vymysleli Pobertův plánek?"zeptala se Daisy a já nepřítomně přikývla, protože jsem byla zabraná do rady číslo sedm, která nám mohla poskytnout pomoc s plněním pralinek nápojem lásky.

„Tak Sary, piš si,"pobídla jsem jí, nečekala na protesty a začala diktovat: „Hůlkou poklepeme nejdřív na to, čím budeme naplňovat a potom dvakrát poklepeme na to, co budeme naplňovat. Potom třikrát proneseme zaklínadlo, impleo." Zvedla jsem zrak od knihy a co nevidím, Merlin! Tak se kouknu znovu, a fakt ho nevidím. 

Každá byla zabraná do svojí knížky a vůbec nevnímala, že se jim snažim něco říct, takže jsem někde vylovila útržek pergamenu, založila si s ním stránku, abych to příště našla a práskla s tou knihou tak hlasitě, až holky naskočily.

„Tak seš normální?!"obořila se na mě Sary, který vypadla kniha z ruky.

„Naprosto,"odvětila jsem a sladce se usmála.

„A můžeš mi říct, co tě vedlo k tomu, tohle udělat? Chceš, abych dostala infarkt?

„Našla jsem to!"

„Co?"

„Co asi?"

„No já nevim,"pokrčila rameny Sary.

„Logicky, co jsme hledaly? Zapoj to minimum mozkovejch buněk, co ti v tom tvým květáku plným pilin zbylo a zkus přijít na to, co sem našla,"protočila jsem oči. Sary po mně hodila pohledem, za kterej by se nemusel stydět ani Snape, ale jinak to nechala bez povšimnutí. Tohle popichování bylo na denním pořádku, byla to vlastně taková hra. Obě jsme věděly, že to ani jedna nemyslí vážně, takže jsme si z toho nic nedělaly. A většinou jsme ještě soutěžily o to, kdo vymyslel lepší urážku. A náš nestranný soudce Daisy s jeho oddaným rádcem Norou, nás vždycky rozsoudil.

Když se Sary k ničemu neměla, rozhodla jsem se, že jí dál nebudu trápit a znovu přečetla pokyny.

„Tak jdem na to, ne?"zeptala se Daisy, když jsem domluvila.

„Jasan,"přikývla jsem, „myslím, že bude nejlepší, když ten nápoj lásky rozdělíme a každá to zkusíme zvlášť. Tomu, komu se to povede, budeme muset my ostatní,"významně jsem mrkla na Sary, „říkat Ó můj velký Merline. Jasný?"otočila jsem se na všechny a když to vypadalo, že žádná z mých spolupachatelek není zásadně proti, radostně jsem odzátkovala lahvičku nápoje lásky a rozlila ho do dalších tří lahviček - které jsem chvíli před tím vylovila z brašny - tak, že ve všech čtyřech lahvičkách bylo lektvaru přibližně stejně. Nora mezi tím rozdělala pralinky a jednu ochutnávka s tím, že přece musí zkusit, jestli nejsou otrávený.

„Myslím, že to by nám ani v nejmenším nevadilo, když vezmeš v úvahu, že se je právě snažíme otrávit,"poznamenala pobaveně Daisy, ale hned na to se chopila jedné lahvičky a pár pralinek. Okamžitě vytáhla hůlku a my ostatní jsme jí následovaly.

„Co to tady provádíte?"ozvalo se najednou ode dveří. Já se tak lekla, až jsem nadskočila a vylila si svojí lahvičku nápoje lásky do klína. Ani zbytek mých spolupachatelek na tom nebyl o moc líp; Noře vypadla hůlka z ruky, Sary vyskočila snad metr do vzduchu a jediná Daisy vypadala, že si ničeho nevšimla.

Otočila jsem se ke dveřím a spatřila naší spolužačku z Mrzimoru, Lisu Welsonovou. Svoje světle modré oči upírala na lahvičku postavenou vedle Daisy. Pak vytřeštila oči a pomalu vešla dovnitř. Posadila se mezi mě a Sary a popadla lahvičku, na kterou ještě pořád třeštila oči.

„To je nápoj lásky, že ano?"zeptala se a já přikývla.

„Co budeš dělat teď, práskneš nás?!"vyjela na ní najednou Sary a já se na ní zmateně podívala.

„Cože?"zeptala se Lisa a zakroutila hlavou. „Ne, chci vám pomoct."

„Jak to jako myslíš?"zeptala se opatrně Daisy.

„Chci vám pomoct,"zopakovala Lisa.

„Dobře, takže jakože se staneš naší - raz, dva, tři, čtyři - pátou spolupachatelkou?"zeptala jsem se a postupně ukazovala prstem na jednotlivé z nás.

„Jo, asi jo."

„Tak fajn,"promnula jsem si ruce, „asi budeš potřebovat zasvětil do plánu, co? Tak teda..."

***

Ahojky!

Tak tohle je poslední kapitola, která vychází (ale příběh Amy nekončí). Bohužel už moc nevím, jak pokračovat :(((. Ale v konceptech mám ještě rozepsanou kapitolu 31. Ale nevím, jestli ji někdy dotáhnu dokonce :(((.

A ještě jsem chtěla moc poděkovat za 2000 přečtení, no vážně, je tohle možný?? :DD

A to je asi všechno, přeju hezký zbytek neděle😁

Annie :DDD