/25.12. 1993/

„Crrrrrrrrr!"to se mým pokojem rozezněl otravný zvuk budíku, který bych v tu chvíli nejradši vyhodila z okna.

„Co se to-"zeptala jsem se zmateně, ale vzápětí mi to došlo.

„A jo vlastně, sázka s Harrym."

„HARRY! MAMÍ! TATÍ! REMUSI!"zaječela jsem a vystřelila z postele jako neřízená střela. Na schodech jsem zakopla a rozplácla se, ale vůbec jsem na to nedbala, hned se zvedla a běžela do kuchyně, kde nikdo nebyl. S Harrym jsme se vsadili, že dokážu vstát dřív než ostatní - což se na první pohled jevilo jako nemožné, ale budík to zachránil - a jekotem dokážu vzbudit celý dům. Slíbil, že když to zvládnu, bude mi po celé Vánoce dělat snídaně.

„Harry, myslím, že si budeš muset udělat nějaký rychlokurz vaření, protože müsli s jogurtem ti neprojde."

Na schodech se objevila mamka v županu, evidentně pořád mezi spánkem a probuzením.

„Co se to tu děje? Vždyť je ještě strašně,"odmlčela se, aby si mohla zívnout, „brzo."

„Já se asi zbláznim,"to se na schodech objevil taťka. „Zrovna dneska se mi zdál hezkej sen o tom, jak jsem si koupil formuli a vyhrál jsem závody Formule 1 a ty nás takhle vzbudíš."

„Promiň, kdybych věděla, že se ti dneska bude zdát tak hezkej sen,"naznačila jsem ve vzduchu uvozovky, „nikdy bych se s Harrym nevsadila, že vstanu dřív než ostatní a všechny svým jekotem vzbudím."

„Cože jste udělali?"zeptala se výhrůžně mamka.

„Vsadili se, vždyť to říkám,"zopakovala jsem.

„Můžete mi vysvětlit, co se to tu děje?"zeptal se právě příchozí Remus. „Potřebuju velký šálek horké čokolády."

„Vy jste všichni strašně nevrlý!"řekla jsem a na schodech se objevil poslední obyvatel tohoto domu, Harry. „Vždyť jsou Vánoce! Tati, víš co si myslím? Že jsi druhá Trelawneyová a že tu formuli dostaneš!"

„Jen to ne, prosím. Nepotřebuju někoho dalšího, kdo mi bude v jednom kuse předpovídat smrt,"zabědoval Harry.

„Chudáčku, ty sis dal Jasnovidectví? Škoda, že ses nás nezeptal, jestli je to dobrej nápad. Sibyla chodila o rok výš, do Havraspáru. Podle mě byla naprosto šílená. Každýmu, koho potkala, předpovídala smrt a jednou za čas se vždycky zamotala do všech těch šál, co na sobě nosila,"zalitoval ho táta.

„Tos mohl říct dřív, ne?"zabručel Harry.

„Uvědomujete si, že se tady bavíte o naprostejch kravinách?"zeptala jsem se.

„A o čem bychom se podle tebe měli bavit?"zeptal se podrážděně Harry.

„Slovo dárky ti nic neříká?"zeptala jsem se ironicky a Harryho smaragdové zelené oči se rozzářily.

„Já věděl, že jsem na něco zapomněl!"vypískl Harry a rozběhl se do obýváku.

„Jako malý dítě,"zakroutila jsem hlavou a rozběhla se za ním. Hned za mnou běžel taťka, který mě samozřejmě po chvíli předběhl a Remus, který se vyřítil hned za ním.

„Všichni jste děti,"pronesla pobaveně mamka, a jediná normální chůzí, se vydala k nám.

***

„Harry! To je určitě koště!"vypískla jsem, když jsem spatřila poslední dárek ležící pod stromečkem. Harry se k němu vrhl a za chvíli už ležel na sedačce zbrusu nový, Kulový blesk.

„Tati?"otočil se Harry na tátu, který ale vypadal úplně stejně ohromený jako Harry.

„To nebyl já, synku,"zašeptal táta a přiblížil se blíž ke koštěti.

„Tak kdo?"

„Sirius,"vydechl Remus.

„Cože? Myslíš, že by mu to koště dal Tichošlápek?"zeptal se pobaveně táta.

„Samozřejmě. Kdo jiný?"

„Jakože si zašel vybrat peníze, šel do Prvotřídních potřeb pro famfrpál a koupil Harrymu Kulový blesk? Ty ses praštil, vlčku?"

„Ne,"odsekl naštvaně Remus, „jakože si ho například objednal přes zásilkovou službu a napsal jim, aby to poslali Harrymu, ne?"

„To zní logicky,"přikývla mamka.

„Můžem ho vyzkoušet?"zeptala jsem se.

„Samozřejmě,"přikývl nadšeně táta, „ale ne tady, aby nás mudlové neviděli. Mám takový dojem, že pojedeme na výlet!"