/19.12. 1993/

Kousek od ní jsme se zastavily a Sar vytáhla z kapsy krabičku barevných kříd. Shodila jsem z nás neviditelný plášť a pečlivě si ho schovala do hábitu.

„Tak co nakreslíme?" zeptala se Sar zamyšleně a poklepala si ukazováčkem na bradu.

„Nevím, ale hlavně pohni. Nakresli třeba lva, jak drtí v tlamě hada," zašeptala jsem.

„No jo, no jo, vždyť už dělám. Lva, co drtí v tlamě hada, říkáš? Tak se na to podíváme," řekla Dar a promnula si ruce. Z krabičky kříd vytáhla žlutou křídu a začala kreslit lva.

„A moc se s tím nevykresluj, hlavně to musí přilákat Norrisovou," zašeptala jsem jí.

„Neboj se, vždyť-"už to ale nedopověděla, protože se pod našima nohama ozvalo zamňoukání. Když jsem se na tu vypelichanou kočku otočila, ona už pádila pryč, pravděpodobně pro Filche. O asi minutu později už jsme slyšely kroky. Rychle jsem vytáhla neviditelný plášť a na poslední chvíli ho přes nás přehodila. Naše kotníky pod pláštěm zmizely asi nanosekundu před tím, než se za rohem Filch objevil.

„Co se to tu děje?" zeptal se zmateně školník. Když spatřil to, co Sar stihla nakreslit, jeho obličej se zkroutil v zuřivou grimasu.

„Protivo...já tě zabiju...až se mi dostaneš pod ruku...říkal jsem řediteli..." začal rychle mumlat. Chtěl říct asi ještě něco, ale co, to jsme se se Sar nedozvěděly, protože se v chodbě objevila Minnie, Daisy a Nora.

„Co se to tu děje, pane Filchi?" zeptala se Minnie. Když jí Filch začal vysvětlovat, že tohle udělal určitě Protiva, a že už Brumbálovi nejednou navrhoval, aby ho ředitel vyhodil ze školy, McGonagallová nenápadně vytáhla hůlku a namířila jí na kočku.

Norrisová se okamžitě zbarvila do jedovaté zelené, jenom ocas měla růžový. Profesorka rychle zastrčila hůlku a na chvíli se zatvářila spokojeně, potom ale začala předstírat, že Filche naprosto vnímá. Když Filch uviděl, co se jeho milované kočičce stalo, začal kolem sebe zuřivě mávat rukama. Potom se zastavil, upřeně se podíval na McGonagallovou a zeptal se:

„Dokážete to kouzlo zrušit, paní profesorko?"

„Hmm...to nevím, ale můžu to zkusit. Asi bude nejlepší, když paní Norrisovou vezmete a zvednete jí nad hlavu," řekla na oko zamyšleně a důvěřivý Filch udělal přesně to, co mu profesorka řekla. Ta namířila hůlku na jeho hlavu a zašeptala nějaké kouzlo. Norrisová zůstala pořád zeleno růžová, zato Filchovi vlasy teď měly stejnou zelenorůžovou barvu, jako srst paní Norrisové. Myslela jsem, že se počůrám smíchy, protože ten pohled byl naprosto k nezaplacení.

„Bohužel, pane Filchi, nepodařilo se mi to kouzlo zrušit. Zajděte za panem ředitelem, ten bude vědět, jak na to."

„Filch se na ní zamračil, ale nakonec se s ní v patách vydal směr ředitelna. Když zmizel za rohem, shodila jsem z nás neviditelný plášť a zuřivě gestikulovala na holky, aby se k nám přidaly.

„Počkejte, schovejte se jenom vy tři, já tetu doběhnu a půjdu s ní normálně,"zašeptala Nora. Já přikývla a přehodila přes nás neviditelný plášť. Nora se rozběhla za McGonogallovou a my vedle ní.

„Teto! Teto, počkej!"zavolala za ní a rozběhla se ještě rychleji. Minnie se prudce zastavila a ohlédla se dozadu. Už jsme byly skoro u ní, takže jsme zvolnily tempo, aby naše kroky nebyly tak moc slyšet. To jsme však ani dělat nemusely, protože Filch by v tu chvíli nevnímal ani to, kdyby mu někdo přímo u ucha odpálil petardu. Ani bombu hnojůvku by jeho vycvičený nos v tu chvíli asi nezachytil.

Do ředitelny jsme došly v mlčení, ale já jsem několikrát musela potlačovat smích, protože vždy, když jsem se podívala na Filche, jsem se mohla smíchy počůrat. Vlasy, co mu zbyly, se mu zbarvily do jedovaté zelené a napřímily se, takže to vypadalo, jako by mu z hlavy rostly tenoučké, jedovatě zelené antény.

„Mini muffin,"vyslovila heslo McGonagallová a Sar se začala dusit potlačovaným smíchem. Všichni jsme vystoupili na točité schodiště a to nás vyvezlo přímo před dveře do ředitelny. Profesorka zaklepala a když dostala pokyn, otevřela dveře a nakráčela dovnitř. Filch šel v těsném závěsu za ní. Nora a my pod neviditelným pláštěm jsme vstoupily jako poslední. Když jsem se podívala na ředitele, zjistila jsem, že je touto situací velice pobaven.

„Můžu se zeptat, Minervo, co se to tady děje?"

„Pane řediteli, nějaký student nabarvil panu Filchovi vlasy na zelenou a jeho kočku na zeleno růžovou. Když jsem ho potkala na chodbě, poprosil mě, jestli bych to kouzlo nedokázala zrušit. Bohužel je to nějaké obzvláště silné kouzlo, které nedokážu zvrátit. Proto jsme se obrátili na vás, Albusi,"odpověděla poslušně profesorka, ale Brumbál nejspíš poznal, že si vymýšlí, protože se jeho úsměv ještě prohloubil.

„Dobře, Minervo. Tak se na to podíváme."