/10.9. 1993/

„Co dneska máme?"zeptala se Sar znuděně na snídani a já se začala přehrabovat v brašně. Snažila jsem se najít rozvrh, protože nejsem schopná si zapamatovat, kdy máme jakou hodinu.

„Lektvary,"odpověděla jsem nadšeně. Snape mě má z nějakého důvodu docela rád, pokud se to tak dá říct. Spíš se mě pořád nesnaží ztrapnit. Jsem mu vlastně celkem lhostejná, což mi absolutně vyhovuje. Nepotřebuju nějakou zvláštní pozornost. Prostě se můžu soustředit na lektvar a on mi pořád nestojí za zadkem.

Sar něco zamumlala a její zatím celkem dobrá nálada, klesla pod bod mrazu. Daisy se taky netvářila moc šťastně. Učení sice miluje, ale lektvary jí taky moc neberou.

„Žádný remcání, to přežijete! Hned po Lektvarech máme...máme, máme, máme...dvouhodinovku Bylinkářství!"začala jsem je povzbuzovat.

„Tak aspoň něco pozitivního na tomhle dni je,"zamumlala Sar a zvedla se od stolu.

„Víte co, holky? Nabarvíme Filchovi vlasy na zelenou!"vykřikla jsem, „pokud teda vůbec nějaký vlasy má."

„Tak pojďte, musíme vyrazit, jestli to chceme do sklepení stihnout,"začala nás popohánět Daisy.

„Tak jo, ještě to promyslíme. Harry se mi nedávno zmínil, že má neviditelný plášť po svém otci. Tak bych mu ho mohla štípnout a použily bychom ho,"řekla jsem a Sar přikývla. Do sklepení jsme potom došly v tichu. Se Sar jsme se posadily do zadní lavice a Daisy před nás. Po chvíli si k ní přisedla Nora McGonagallová, moc fajn holka, se kterou Daisy sedí na každé hodině.

„Nazdar Noro!"pozdravila jsem jí a zvedla se, abych jí obejmula.

„Čus!"

Jakmile jsme se posadily, do třídy dramaticky vešel Snape a zabouchl za sebou dveře, div nevyletěly z pantů. Plášť za ním vlál, i když nefoukalo. No jo no, vždycky si potrpěl na drama. Všichni zmlkli. Když šel ke katedře, jeho plášť vlál za ním.

„Nalistujte si v učebnici stranu 24 a uvařte mi příslušný lektvar. Tento lektvar je nad osnovy prvního ročníku, proto neočekávám, že by se někomu z vás povedl,"řekl posměšně.

***

„Pane profesore?"zeptala jsem se po hodině. Zůstala jsem jako jediná ve třídě. Holky šly napřed.

„Ano, slečno Evansová?"

„Vy jste znal mojí sestřenici, že?"pečlivě jsem volila slova. Promyslela všechno, co mu řeknu. A promyslela, co mu neřeknu.

„Mohu se zeptat, kdo je vaše sestřenice?"zeptal se, ale věděl to. Ví, koho myslím, moc dobře to ví. Možná si dokáže před studenty udržet kamennou masku, ale když jde o mojí mámu, jde v něm naprosto lehce číst.

„Lily Evansová. Tedy, byla to moje sestřenice,"odpověděla jsem.

„Ano...znal jsem jí,"povzdechl si.

„Víte, pane profesore, něco vám řeknu. Někdy nejsou věci tak, jak se zdají být. Vždycky, vždycky existuje malá naděje, že věci nejsou tak, jak to vypadá. Víte, kolik tajemství, se dá schovat mezi mudly? Zamyslete se nade mnou a zkuste přijít na to, kdo doopravdy jsem. Já totiž nejsem jen tak obyčejná Amélie Evansová, možná nejsem ani Evansová, přesto mám k rodině Evansů hodně blízko,"řekla jsem a rychle si začala balit věci. Snape, jakoby se probral z transu, na mě vyštěkl:

„Co to má znamenat?!"

Ale já mlčela. Mlčela, mlčela a mlčela.

„Odpovíte mi?!"

Já zvedla hlavu od lahvičky žabí žluče, usmála se na něj a zakroutila hlavou. Jemu evidentně ruply nervy, protože v obličeji zbrunátněl a nahnul se přes mojí lavici nad mojí hlavu tak, že mě na obličeji šimraly jeho mastné vlasy.

„Já radši mizím,"zamumlala jsem, popadla brašnu a vyběhla na chodbu. Běžela jsem až do Vstupní síně, kde na mě čekaly Daisy, Sar a Nora.

„Co jsi tam tak dlouho dělala?"vyjela na mě Daisy.

„Ále, jenom jsem si tak přátelsky popovídala se Sevíčkem. My jsme staří dobří přátelé, víte? Chodí k nám vždy na nedělní oběd, tak jsem si chtěla popovídat jako za starých časů. My už na sebe vůbec nemáme čas, víte? Asi budu brečet,"řekla jsem a začala popotahovat. Moc dlouho jsem to ale nevydržela, protože se holky začaly hrozně smát a já musela samozřejmě taky.

-------------

Kapitola vyšla trochu dřív. Protože už nemám nápady jak pokračovat, v několika dalších týdnech dovydávám to, co mám předepsané.
Pak ale kapitoly vycházet nebudou (pokud tedy nedostanu nápad).

Díky za pochopení❤️.