/29.7. 1993/

Ráno jsem se v klidu nasnídala a řekla rodičům, že se jdu projít po okolí, a že na oběd budu doma. Ještě před tím, než jsem vyrazila, doběhla jsem do pokoje a z pod polštáře vzala deník.

Vyšla jsem ven na ulici a rozhlédla se kolem sebe. Přes ulici je takový mini parčík, tak se půjdu projít. Během cesty parkem jsem se maličko zamyslela. Nohy mě táhly ani nevím kam. Když jsem se probrala ze svého zadumání, zjistila jsem, že jsem na nějakém hřišti. To hřiště bylo opuštěné, jenom na jedné z houpaček seděl černovlasý kluk. Neviděla jsem mu do obličeje, protože se koukal do země.

Došla jsem k houpačce vedle, sedla si na ní a zadívala se na něj. On můj pohled asi vycítil a zvedl hlavu. Jeho pohed a vzhled jeho obličeje mě absolutně odrovnal. Vypadal úplně stejně jako táta, ale měl smaragdově zelené oči, které má máma. On se na mě koukal stejně šokovaně, jako já na něj.

,,Ahoj, jak se jmenuješ?"zeptal se mě.

,,Amy Potterová, ty?" ¨

,,Potterová?"

,,Jo...Potterová...proč?"

,,Já jsem Harry...Harry Potter,"řekl ten kluk pomalu. Mě se v tu chvíli zatočilo před očima.

Hlavně se uklidni...

Může to bejt náhoda, chápeš?

Ale co když je to on?

V hlavě mi vířily jedna myšlenka za druhou.

,,Myslíš, že bychom mohli být příbuzní?"zeptala jsem se ho potichu, ,,Víš, vypadáš skoro stejně jako můj táta, jenom oči-"

,,Oči mám jako tvoje máma?"přerušil mě podíval se na mě takovým zvláštním výrazem. Na jednu stranu šťastně, ale zároveň smutně.

,,Jo...jak to víš?"

,,To mi řekl jeden můj známý, co je znal, že vypadám jako můj otec, ale oči mám po matce."

,,Znal? Tvoji rodiče snad nežijí?"

,,Ne...zemřeli když mi byl rok...vůbec si je nepamatuju...ale mám fotoalbum...a ty vypadáš jako moje mamka, jenom máš hnědé oči a brýle"řekl mi.

,,Vážně? Protože já prý vypadám jako moje mamka. Myslíš, že bychom mohli být vážně příbuzní?"zeptala jsem se.

,,To nevím, kolik ti je?"

,,Sedmýho srpna mi bude jedenáct, tobě?"

,,Pozítří mi bude třináct, takže je to blbost, moji rodiče už byli po smrti, když ses narodila,"řekl smutně.

,,A kde bydlíš?"zeptala jsem se ho. Stačí už jenom jedna věc a jsem si stoprocentně jistá, že je to ten Harry Potter. Protože, kolik existuje Harry Potterů, kterým umřeli rodiče když jim byl rok a bydlí s tetou a strýcem v Zobí ulici? Asi moc ne, co?

,,V Zobí ulici 4, s tetou a strýcem,"odpověděl.

Ty vado...

To je něco...

Asi je to vážně on...

Hlavně zachovej klid...

Klídek, klídek, klídek...

To je přece úplně normální, potkávat knižní postavy na dětském hřišti, ne?

Ne, asi ne

,,Víš co, Harry?"otočila jsem se na něj a on zakroutil hlavou.

,,Přijď sem zítra ve stejnou dobu."

Vstala jsem z houpačky a rozešla se pryč.

***

,,Mami, představ si, že jsem byla dneska na hřišti, co je nedaleko Šeříkovýho nároží a potkala jsem tam jednoho kluka,"řekla jsem mamce při obědě a strčila si do pusy bramboru.

,,Jo...a proč mi to říkáš?"

,,No...to bylo hrozně zajímavý, víš? On se taky jmenuje Potter, ale to není tak důležitý, protože Potter není nijak neobvyklý jméno, ale on se jmenuje Harry, chápeš? Jako Harry Potter z tý knížky,"začala jsem vyprávět a tentokrát si uřízla kousek řízku.

,,Tak jsme si začali povídat...a ještě ti něco řeknu...on vypadal úplně jako táta, jenom oči měl jiný, ty měl smaragdově zelený jako ty, mami,"dopověděla jsem, mamka strašně zbledla a z očí se jí začaly kutálet slzy.

,,Taťko! S mamkou něco je!"zavolala jsem na tátu, který seděl v obývacím pokoji a koukal se na zprávy, ve kterých hlásili, že nějaký masový vrah utekl z vězení.

Když přišel do kuchyně, byl taky nějaký bledý.

,,Co se stalo, Amy?"zeptal se mě.

,,Vyprávěla jsem jí, co se mi stalo dneska na hřišti a mamka najednou šíleně zbledla a rozbrečela se."

,,A co se ti stalo?"

,,Potkala jsem jednoho kluka, co se jmenuje Harry Potter, vypadá jako ty, jenom oči má jako mamka a rodiče mu umřeli, když mu byl rok,"zkrátila jsem svoje vyprávění a taťka kecnul na židli.

,,Jste v pohodě? To jsem nečekala, že by vás to tak odrovnalo,"zamumlala jsem a posunula se na židli vedle mamky.