/2.9. 1993/
„Dobré dopoledne, studenti,"pozdravil nás vznešeně Lupin, když vešel do třídy.

„Dnes to bude taková úvodní hodina, takže bychom mohli začít tím, že se mi všichni představíte. Jak vidím, ve vašem ročníku je hrozně málo studentů, proto máte hodiny všechny koleje dohromady. Začneme předními lavicemi a postupně se mi představí lidé sedící vzadu."

Když profesor nic neříkal, slova se ujmula havraspárka sedící s Daisy přede mnou a Sar:

„Tak já asi začnu. Moje jméno je Eleanora McGonagallová, ale byla bych ráda, kdybyste mi říkal Nora nebo McGonagallová."

„Daisy McDonaldová."

„John Cellson."

„James Kelly."

„Jeremy Holmes."

„William Weston."

To, že jsem na řadě, abych řekla své jméno, jsem si uvědomila až v tu chvíli, kdy mě Sar bolestivě šťouchla do ramene.

„Jo...pardon. Amélie Evansová, ale Amélie mi nikdo dlouho neřekl. Pro všechny jsem spíš Amy."

„Já jsem Sarah Abbotová. Ocenila bych ale, kdybyste mi říkal Sar,"řekla okamžitě.

„Fajn...já jsem Elizabeth Moonová, pro všechny pouze Beth,"představila se černovlasá mrzimorka sedící přes uličku.

„Mé jméno je Olivie Prewettová a nesnáším, když mi někdo říká zdrobnělinami. Prostě Olivie,"představila se špinavě blonďatá havraspárka sedící ne židli vedle Beth.

„Tak já jsem Jacob White,"řekl náš nebelvírský spolužák.

„Daniel Armand."

„Irene Olivierová,"zářivě se usmála jedna z mrzimorských dvojčat sedících za námi.

„Michael Olivier."

„Kevin Avery,"představil se a povýšeně se podíval na Remuse.

„Andrew Flint."

„Astorie Greengrassová,"představila se další zmijozelka.

„Blair Selwynová,"řekla pyšně vypadající holka.

„A já jsem Lisa Welsonová."

***

„Pane profesore?"zeptala jsem se na konci hodiny, když už všichni opustili třídu. Holkám jsem řekla, ať na mě nečekají a jdou na oběd.

„Co se děje?"

„Pamatujete si, jak jsem vám včera ve vlaku slíbila, že vám dneska řeknu tajemství?"

„Samozřejmě, že si to pamatuji,"přikývl, zvedl pohled od katedry a zadíval se mi do očí. Já si schválně změnila barvu vlasů na zrzavo a sledovala jeho nejdřív vyděšený, potom šokovaný výraz.

„Už včera jsem vám řekla, že Evansová je jen krycí jméno. A dneska vám možná řeknu, jaké je moje praví jméno,"řekla jsem tajemně a přistoupila ke katedře.

„Pane profesore? Nemohli bychom jít do vašeho kabinetu? Nerada bych, aby se tohle někdo dozvěděl. Jistě chápete, že to, že mám krycí jméno není jen tak a nemyslím si, že by bylo v pohodě, kdyby pravdu o mém původu zaslechl člověk jako je Draco Malfoy,"řekla jsem a naprosto měnila tón hlasu. Z tajemného se stal zcela vážný a i profesor zřejmě tuto změnu zachytil.

„No dobře,"odpověděl váhavě a vydal se ke dveřím svého kabinetu.

„Tak jo. Celým jménem se jmenuju Amélie Lily Potterová, i když táta navrhoval, abych se jmenovala Siriuska. Máma mu to ale naštěstí rozmluvila,"řekla jsem a sledovala Remusův pobavený úsměv, který se vzápětí změnil ve vyděšený škleb.

„Předpokládám, že tvoji rodiče jsou Lily a James Potterovi. Ale jak je to možné? Vždyť jsou mrtví!"

„Heleďte se, pane profesore. Já o tom vím asi tolik jako vy, takže se mě neptejte. To se musíte zeptat jich. Přes týden jsou oba v práci, ale o víkendu by měli být doma. Co byste řekl na to, že bychom je o víkendu navštívili?"zeptala jsem se a profesor nadšeně přikývl.

„Tak super! V sobotu, pane profesore, už teď se těším!"

„A ještě něco. Tátovi určitě nebude vadit, když mu napíšete. Já osobně mu ještě dneska pošlu sovu,"otočila jsem se na něj ve dveřích.

„Tak tedy, hezký zbytek dne, pane profesore,"rozloučila jsem se a ještě si na něco vzpomněla.

„No...je mi to blbý, ale nemohl byste mě dovést do Velké síně? Já už mám šílenej hlad a nechce se mi bloudit po celém hradě."

„Samozřejmě. Já už bych si taky něco dal,"přikývl a vydal se ke mně.