/7.8. 1993/
„Takže tohle bylo celé vtip?"zeptala se profesorka.

„Ano byl, paní profesorko,"zářivě se na ní usmál táta a McGonagallová se zamračila.

„Myslím, Minervo, že toto je naprosto unikátní situace. Pan Potter se slečnou Potterovou předvedli naprosto skvělý herecký výkon a dali mi nápad na heslo do ředitelny,"promluvil profesor Brumbál. Tátův zářivý úsměv se ještě prohloubil, zatímco McGonagallová se nesouhlasně zamračila. 

„Albusi, myslím, že bychom měli řešit mnohem důležitější věci, než je heslo do ředitelny,"otočila se na něj stále se mračící profesorka.

„Jistě, jistě. Mohu se tedy zeptat, jak jste přežili?"

„Vlastně ani nevíme. Voldemort proti mě vyslal smrtící kletbu, která mě zasáhla a já cítil, jak se propadám do tmy, ale potom jsem se najednou probral. Celý náš dům byl v troskách. Když jsem vyběhl nahoru do Harryho pokoje, našel jsem tam Lily. Když jsme se podívali na Harryho, vypadalo to, že je mrtvý. Nedýchal. Tak jsme se přemístili a rozhodli se žít jako mudlové,"začal líčit taťka a já hltala každé jeho slovo.

„Dobře. Předpokládám, že nechcete, aby se celé kouzelnické společenství dozvědělo, že jste naživu. Proto navrhuji, že slečně Potterové vymyslíme nějaké příjmení, abychom nevzbudili nějaké podezření."

„S prominutím Albusi, myslím, že měnit jméno nebude potřeba. Potter přece není nijak neobvyklé jméno, ne? A pokud byste trval na tom, aby se měla jiné příjmení, mohli bychom jí dát mé rodné,"promluvila mamka, která do té doby jen seděla a všemu přihlížela.

„Myslím, že ta druhá možnost přichází v úvahu,"pokýval hlavou profesor. 

„Evansová?"ujistila jsem se.

„Ano, Amélie Evansová, to zní dobře. Pak by jenom stačilo, aby se našel nějakej nápadaník, co by se do tebe zamiloval na první pohled a historie se bude možná opakovat. Kdyby se někdo takovej našel, některý hlášky bych mu mohl půjčit. Například "Evansová, nedáme rande?" nebo "Ty mě stejně tajně miluješ, Evansová". Tyhle hlášky museli utkvět v paměti všech, co nás ve škole potkali,"zavzpomínal si taťka a já se na něj otráveně podívala.

„Ty si mámu vážně takhle prudil? To sis myslel,  že jí zrovna na tohle sbalíš? Čekala jsem od tebe víc,"řekla jsem.

„Jo, prudil. Celých sedm let, představ si to. Asi by mě na rande zval ještě teď, kdybych mu tenkrát v sedmém ročníku nekývla,"připojila se k taťkovu vzpomínání mamka.

„Pamatuju si, že když jsme spolu začali chodit a přišli jsme na snídani spolu, tady paní profesorka na sebe vylila kafe a pan ředitel vypadal, že by nejraději začal tleskat na celou velkou síň,"dodal s uchechtnutím taťka.

„No tak Jamesi, nejsme tady kvůli tomu, abychom vzpomínali, ale kvůli nástupu slečny Evansové do školy,"utnul jeho vzpomínání profesor a schválně použil odteď mé nové příjmení.

„Předpokládám, že chcete dopodrobna vymyslet, co bude říkat, když si někdo její příjmení spojí se mnou,"otočila se na něj mamka a profesor přikývl.

„Přesně. Jelikož jste z mudlovské rodiny, nikdo pořádně vaši rodinu nezná."

„Až na Severuse,"utrousila mamka.

„No...pokud se tě někdo zeptá, jestli neznáš nějakou Lily Evansovou nebo Potterovou, řekneš, že si myslíš, že je to tvoje sestřenice, ale že když si se narodila, ona byla po smrti, protože tvůj táta říkal, že jí někdo i s jejím manželem zavraždil,"podíval se na mě Brumbál a já se snažila si všechno z toho zapamatovat.

„To znamená, že bych měla být Harryho něco jako teta z druhého kolena?"

„Jo. To je teda skandál,"potvrdil to taťka.

Když nikdo nepromluvil, zvedla se ze židle profesorka McGonagallová a řekla:

„Tak slečno Evansová, nemáme času nazbyt, budeme muset vyrazit."

„Vyrazit kam?"zeptala jsem a zmateně se podívala na tátu.

„No přece na Příčnou,"odpověděla.

„Počkejte paní profesorko! Proč s ní nemůžeme jít my?"zeptal se taťka a vyskočil ze židle. 

„Obávám se, že by nebylo dobré, kdyby se dva údajně mrtví lidé objevili na Příčné ulici v doprovodu studentky, která se bude vydávat za mudlorozenou,"vysvětlil Brumbál.

„Tak si změníme vzhled. Lily bude hnědovlasá, já zrzek a svojí barvu očí si nechám, kdežto Lily bude mít nějaký nenápadný hnědý odstín,"navrhl táta.

„Dobře, pusťte se do toho,"přikývl profesor a táta s mámou vytáhli hůlky a dali se do kouzlení. Po asi půl hodině, kdy máma s tátou nepřetržitě mávala hůlkou a občasného mumlání všelijakých zaklínadel před námi stáli úplně jiní lidé.