S rukama v kapsách a se skloněnou hlavou jsem se vracela domů. Tenhle den byl katastrofa a lepší už to nebude.

Náhle jsem ztuhla. Právě jsem zaslechla zase ten podivný zvuk! Otočila jsem se a viděla tu bránu mezi dvěma světy. ,, Pane bože! On to nebyl sen...'' polkla jsem. Strašně jsem chtěla tam jít, ale co máma a táta? A ségra? Ty to snad přežijí!

Rozběhla jsem se a doslova skočila do té černé věci. V mžiku jsem se objevila zcela někde jinde. Před velkým stromem, který měl kmen v podobě velké brány a daleko přede mnou se rýsovala vesnička s hradem. Na tváři se mi objevil úsměv štěstí. Aspoň tady mám jednu kamarádku. Teda...snad!

Nikdy jsem neměla ráda přespolní běh, ale teď jsem to nijak neřešila. Běžela jsem jako o závod a když jsem do vesničky doběhla, byla jsem strašně nadšená.

,, Elisabeth?'' otočila jsem se za hlasem. Bruxa! Prohloubila jsem úsměv.

,, Bruxo!'' chtěla jsem ji obejmout, ale zarazila mě a s vážným výrazem mě zatáhla do svého domu.

,, Kde jsi byla? Byla jsi pryč dva dny! Ritarimu a jeho partě to přišlo podezřelý a tak po tobě pátrají, jelikož si myslí, že jsi nějaký vetřelec. Teď se tady nemůžeš objevovat.'' vyvalila jsem oči. Tak já mám průšvih v obou světech! Pěkně se to vyvíjí!

,, Já-'' dala mi ruku na ústa a zarazila. Chtěla jsem vědět, co se děje, ale nemusela jsem. Za vchodovými dveřmi jsme uslyšeli vrzání dřevěný podlahy. Někdo tam byl a poslouchal nás. Bruxa okamžitě zareagovala a začala cosi říkat. Měla jsem dojem, že to mělo něco společného s čarodějnictvím!

,, Teď se ani nehejbej!'' promluvila a šla ode mě trochu dál. Najednou někdo vyrazil dveře. Ve stínu jsem zahlédla velkou postavu v černém brnění. Byl to on. Ten Ritari. Známý a vlastně neznámý rytíř.

,, Kde je!'' jeho hlas byl zcela surový a nebezpečný, ale mě pohladil po tváři. ,, Kde je!'' zařval Ritari znovu. Teď jsem si vlastně uvědomila, že stojím před ním a on si mě nevšiml.

,, Já...nevím o kom mluvíte pane...''promluvila Bruxa a uklonila se. Ritari se rozhlížel po světničce, ale nejspíš nemohl najít to, co potřeboval. Další věc, která mi docvakla. Moje kamarádka mě udělala neviditelnou...

,, Slyšel jsem, že tady s někým mluvíš! Byla tady!''

,, Já...pane já mluvím ve většinu času sama pro sebe...'' Ritari se k ní přiblížil a prohlédl si ji od shora dolu. Měla jsem pocit, že se lehce, ale mile usmívá.

,, Elisabeth... '' zašeptal tak potichu, že kdybych se na něj nesoustředila, nezaslechla bych to. ,, Ještě jednou budu mít podezření a nebudu shovívavý!'' promluvil už nahlas a odešel. Úlevou jsem odešla. Bruxa bez toho, aby promluvila ke mě přišla a lehkým mávnutím ruky mě znovu udělala viditelnou.