8) Dostala jsem poznámku

,, Mami prosím! Já tu svačinu nechci. Přece víš, že nejím rajčata, tak proč si mi je tam dala!'' mamka se mi snažila dělat každé ráno svačiny, avšak vždycky dopadli mizerně. Ne, že by mamka neuměla vařit, to ne. Mamka umí výborně vařit, ale namazat chleba a obložit ho zeleninou fakt neumí! To si nejraději dělám sama.

,, Víš ty co? Já se na tebe můžu vybodnout!'' a hodila chleba do koše. V duchu jsem pokrčila rameny. Aspoň mi ušetřila práci. Taky bych ho vyhodila...

Místo normální klasické snídaně jsem si vzala jablko a s taškou na zádech jsem vyrazila do školy. Vyrazila jsem bohužel moc dlouho. Musela jsem totiž běžet, abych to stihla. Bohužel jsem to nestihla.

,, Dobrý...dobrý den ,pane učiteli,'' nemohla jsem popadnout dech. ,, O-omlouvám se, že jdu pozdě, ale-''

,, Okamžitě se posaďte a opovažte se dělat rámus! Na vaše výmluvy nejsem zvědavý! Je to váš problém, omluvenku dejte třídní, jelikož jsem vás už zapsal do třídnice. '' jen jsem celá vyjevená přikývla hlavou. Díky bohu ale, že jsem nemusela říkat důvod, proč jsem šla pozdě. Říct výmluvu: Máma mi nutila svačinu - by byla pěkně blbá výmluva.

Co nejtišeji jsem se posadila, připravila si věci na stůl a vyndala propisku, jelikož mi pan učitel dal přede mně papír ,na který jsme měli vypočítat příklady na známku. A sakra!

Jakmile zazvonilo, odevzdala jsem svůj výsledek, který nejspíš nedopadl dobře! Smutkem jsem vzdychla a jako poslední vyšla ze třídy.

Procházela jsem chodbou jako přízrak bez tváře. Nikdo se se mnou nebavil, což ve mě vzbuzovalo sklíčenost. Takhle to šlo až do poslední hodiny, kdy se to poté všechno změnilo.

,, Pane bože! Co to má s těmi vlasy? To vypadá, jako kdyby měla na hlavě hovno!'' zaslechla jsem za sebou o hodině, kdy učitelka angličtiny právě přišla do třídy. Bohužel to všichni slyšeli, takže propuknul smích.

Ve mě cosi přeskočilo! Napřímila jsem se, zlomyslně jsem se usmála a otočila se na ty dvě holky, který se ještě posměšně smáli. Jako tygr, který chce svoji kořist jsem se na ně vrhla a začala se s nimi prát. Ale ne takový ty holčičí rvačky. Ne škrábance ani nějaký pleskání. Vrazila jsem Jessice - mé nepřítelkyni - pěstí!

,, Graysnová!'' zařvala na mě učitelka. ,, Graysnová, okamžitě přestaňte!'' přišla k nám a odtrhla nás od sebe a jelikož mě nikdo nemá rád, tak jsem to všechno samozřejmě schytala já! ,, Co to do vás vjelo? Tohle budeme řešit kázeňsky!'' otočila se ke mě zády a pomohla mé nepřítelkyni na nohy. Z nosu jí tekla krev. Brečela jako malá holka!

Samozřejmě na konci hodiny mi učitelka napsala poznámku: Napadla bezdůvodně spolužačku ve třídě a zbila jí až do krve.

Jenže bezdůvodně to nebylo!