7) Divné snění
7) Divné snění
Promnula jsem si čelo. Já chci domů! Chci odtud pryč! Nadechla jsem se a rozhlédla po náměstíčku, kde už nikdo téměř nebyl. Bruxa stála vedle mě a prohlížela si mě. ,, Jsi v pořádku?'' zeptala se mě a já přikývla, aniž bych věděla, na co kývám.
,, Já...jen...omluv mě!'' řekla jsem ji, aniž bych se na ni podívala a hned poté se rozběhla na druhý konec náměstíčka, jelikož v jedné uličce jsem zahlédla něco černého. Mohlo by to snad být to, co jsem potřebovala?
Ano! Přede mnou se mihotala brána. Brána, která mě zavede domů. Už jsem do ní chtěla vstoupit, ale pak jsem si vzpomněla na to, co se stalo.
Nemohu přece jen tak odejít a nechat tady svoji novou přítelkyni Bruxu samotnou. Navíc když je tady ten rytíř RItari. Jenže...Já chci opravdu tak domů! Ale já se sem vrátím...slibuju! A skočila jsem do brány.
Uviděla jsem pouze temnotu, ale ta po dlouhé chvilce ustoupila. Lehce jsem zamrkala a snažila se zaostřit. Studené dlaždice u bazénu mi naháněly husí kůži a západ slunce mě bodal do očí.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Na sobě jsem měla ručník a plavky. Žádné starověké či středověké oblečení. Takže to, co jsem nejspíš prožila byl jen sen! Pane bože...díky bohu!
Strašně jsem si oddychla, jelikož sen je prostě jen sen, ale v realitě se můžou stát strašný věci.
Vstala jsem, opucovala se a zachumlala do osušky. Rychle jsem běžela domů, abych se vykoupala a rovnou se oblékla do pyžama. Už jsem se strašně těšila do postele a přitom jsem nijak své tělo nezatěžovala. Jen jsem se opalovala...
,, Mami? Jdu spát...doboru.'' pověděla jsem, dala ji pusu na tvář a běžela do své postele. Mamka jen nevěřícně sledovala utíkám celá nadšená do postele.
Když jsem zalehla, ještě nějakou dobu jsem se dívala do stropu a přemýšlela a všelijakých věcech. I když to byl pouho pouhý sen, stejně mi Ritari vrtal hlavou. Přeci jsem ho někde už potkala. Ty oči si pamatuju, ale jen u koho?
S těmito myšlenkami jsem usla, avšak spánek pro mne netrval dlouho. Budík, který mi jasně naznačoval, že je čas vstávat do školy, zazvonil právě včas. A to jsem před chvílí šla spát!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro