6) Turistická prohlídka

,, Tady máme kovárnu a tam, jak vidíš tu studnu, tam máme takovou hospůdku, kde většina chlapů tráví celý den.'' Bruxa mi začala ukazovat jednotlivá místa. Opravdu všechno mi připadalo jako ze starých, strašně starých dob. Jako v pohádkách. Třeba nakonec to je opravdu jen sen a nic z tohohle se ve skutečnosti neděje. ,, A tamhle vidíš hrad naší královny.'' byl vskutku úchvatný. Věže přesahovaly několik desítek metrů a vlajky vlály přes hradby.

ROH! Uslyšeli jsme roh. ,, Co se děje?'' zeptala jsem se vyjeveně. Bruxa se rozzářila jako sluníčko.

,, Přijíždí náš černý rytíř! Nikdy nikdo neviděl jeho tvář. Pouze jméno je známo. Pojď se podívat,'' vzala mě za ruku a zatáhla na místo, kde bychom lépe viděli. Kolem nás se totiž rozprostřela celá vesnice a před nás cupitaly koně, na jejichž hřbetech byly jezdci. Všichni byly stejný, až na jednoho. Ten se lišil nejvíce. Černý rytíř. Bruxa spatřila moje zaujetí. ,, Jmenuje se Ritari. Půvabné jméno, ale jestli má půvabnou i tvář, to nikdo neví. Ale já si myslím, že jo.'' uculila se a sledovala, jak černý rytíř sesedá z koně a prohlíží si všechny okolo. Najednou se mi zdá, že svůj zrak spočinul na mě. Ohlédla jsem se za sebe, ale za mnou nikdo nebyl.

Otočila jsem se proto zpátky a chtěla zjistit, na koho to kouká, ale nemusela jsem to zjišťovat. Leknutím jsem trochu usouvala. Ritari se svou černou přilbou se najednou objevil přímo přede mnou. Byl tichý jako myš...

,, Vy!'' zvolal a já ztuhla. ,, Jméno!'' zarazila jsem se. Ten hlas odněkud znám, ale jen odkud? ,, Neslyšela jste?''

,, Ehm...Elisabeth,'' vyhrkla jsem. ,, Elisabeth Graysnová.''

Muž v černém brnění náhle nic neříkal. Jen se na mě díval těmi jasně modrými oči. Nic jiného jsem z něj neviděla, jelikož byl celý černý. Ale ty oči! Kde jsem je jenom viděla?

,, Odkud jste?'' zeptal se dál už zaujatým a milejším tónem. Polkla jsem a rozhlédla jsem se po okolí. Všichni na nás ztuhle koukali a Bruxa byla celá vystresovaná.

,, Já...'' zapřemýšlela jsem. Co říkala Bruxa, když jsme se poprvé potkali? ,, Jsem z Angrelie.'' další hluboké ticho.

,, Elisabeth z Angrelie...Dobře, vítejte u nás v Paradaisu.'' otočil se a odpochodoval se svými následovníky k hradu. Vydechla jsem. Cítila jsem se konečně volná. Bruxa ke mě přistoupila a pošeptala.

,, Měla jsi strašný štěstí!''

,, J-jak to?'' chtěla jsem vědět naléhavě.

,, Protože Ritari není nikdy shovívavý k novým přistěhovalcům jako seš ty a navíc on lež pozná vždycky. Opravdu si měla štěstí!''

,, A co by se stalo, kdyby-'' zarazila jsem se. Což pak to nebylo jasné Elisabeth? Popravili by mě, jako v těch různých pohádkách. Napřed by mě prověřili z čarodějnictví a pak by mě stejně popravili za to, že jsem lhala šlechtici či rytíři!

Proč Elisabeth připadal Ritari tak povědomý? Máte nějaký nápad? :)