5) Zjišťuji mnohem víc

,, Mockrát vám děkuju.'' poděkovala jsem a seskočila z vozu. Stařík se jen usmál a jel dál. Já se otáčela kolem dokola. Ta knížka, kterou jsem četla Alex je přece pohádka ne? To není pravda, ale očividně ano. Přecestovala jsem z toho jednoho světa do toho druhého a tenhle svět vytvořila ta dívka Eretmises! Stále jsem však nedokázala pochopit, co se tady děje.

Vesnička vypadala jako ze středověku. Dřevěné domy, drůbež, trhy a lidé s potrhaným oblečením. Jen já tam byla zcela odlišná. S brýlemi ve vlasech a zahalená osuškou. Všichni si mě všímali, jako kdybych byla úplně jiný stvoření.

Cítila jsem se nesvá, ale to jsem nejspíš nebyla jediná. ,, Hej ty!'' zařval někdo. Otočila jsem se za hlasem a povšimla si dívky přibližně stejného věku. Ukazovala na mě, abych k ní přišla. ,, Pojď sem...'' Docupitala jsem bosa k ní.

,, No?''

,, Odkud jsi? Jistě nejsi odtud... Jsi z Angrelie?'' zeptala se mě a já povytáhla obočí. Nic takového jsem v životě neslyšela, ale odkývala jsem to. ,, No...je to poznat.'' prohlédla si mě. ,, Ale neboj se. Aby si tady zapadla, tak ti mohu dát nějaké oblečení. Pojď se mnou...''

,, To by si byla tak hodná?'' zeptala jsem se jí s údivem. Tohle se u nás v našem světě běžně neděje.

,, A proč by ne? Já jen chci, aby si tady zapadla a nebrali si tě ostatní, jako nějakou divnou holku. Potom je ten život těžký.'' zavedla mě do jednoho z dřevěných domků. ,, Zavři za sebou dveře, prosím tě.'' požádala a já jej splnila. Dívka přistoupila k velké truhle. Máchla nad ní rukou a cosi zaříkala. V ten moment mě něco napadlo.

,, Ty...ty jsi čarodějka?''

,, Šuš!'' okřikla mě. ,, To nemůžeš říkat! Tady v království je to zakázaný. Žádní kouzelníci ani čarodějky. Jinak...smrt. ''

,, Neboj, nehodlám to říct, jen...páni! Vždycky jsem si myslela, že tohle lidé dokážou, ale když to takhle vidím...'' poznamenala jsem. Dívka mi vyndala z truhly náhle oblečení.

,, Ty jsi ještě nikdy neviděla kouzelníka či čarodějku?'' zeptala se vyjeveně.

,, Ehm...ne.'' musela jsem se zazubit. Vzala jsem si to oblečení a zašla za roh, abych se v klidu mohla obléci. Plavky, které byly suché jsem si nechala na sobě, jen jsem hodila na sebe ty otrhané středověké šaty.

,, Mimochodem, jmenuju se Bruxa.'' vyšla jsem na světla a ještě se upravovala. Zrcadlo tady asi nemají, že?

,, Já jsem Elisabeth.'' usmála jsem se.

,, Neobvyklé jméno, ale moc hezké.'' Bruxa mi oplatila úsměv.

,, Tvoje je taky pěkné...víš, jsem tu nová a ráda bych viděla víc. Mohla by si mě tady provést?'' jen přikývla a už se chtěla vydat ven, jenže v ten moment mě něco ještě napadlo. ,, Počkej ještě. Mám jednu otázku. Když jsem sem šla...ehm...tak jsem po cestě viděla něco černého oválného. Něco jako bránu. Nevíš co to je?'' otevřela ústa dokořán.

,, Ty myslíš tu bránu? Bránu Oxaris, která umožňuje průchod mezi dvěma světy?''

,, No...asi jo.''

,, To ale není možné! Je to legenda! Nikdo za tisíciletí neviděl, že by z jednoho světa přišel někdo jiný z toho druhého. Nejspíš...nejspíš si viděla jen nějaký záblesk něčeho. Pojď raději na tu prohlídku.'' Nejspíš...jenže já tím prošla, takže jsem si byla naprosto jistá, že to bylo to, co řekla...

Jenže jak jsem tím mohla projít, když sama řekla, že se ta brána již tisíciletí neviděla?