,, Vypadni tam odtud!'' zařvala jsem z plných plic na Ritariho, který mi skákal v záhonu, kde jsem měla zasazenou mrkev. ,, Slyšíš?'' vykulila jsem na něj oči, ale on si z toho nic nedělal. Už jsem musela zakročit jinak a on si to přál...

Rozběhla jsem se na něj ve svých černých šatech a doufala, že ho chytím, avšak on byl vytrénovaný a uměl běhat lépe než já. Brzo byl daleko přede mnou a já bloudila zahradami našeho hradu, ve kterém vládla královna Bruxa i přesto, že nesouhlasila.

Postavila mi s Ritarim malý domeček na odlehlé zahrádce, kde jsem se snažila pěstovat aspoň nějakou zeleninu, abych se zabavila, ale Ritari mi to pokaždé pokazil...Jenže až ho chytnu, tak uvidí můj hněv.

,, Ritari!'' zařvala jsem na něj a snažila se ho očima najít. Avšak nikdo nikde. Otáčela jsem se kolem dokolečka a čekala, že na mě z nějakého keře vyskočí, ale jako vždy, chňapl mě zezadu a mi oba spadli do měkoučké trávy. Snažila jsem se mu vymanit ze sevření, ale překulil se na bok a tak jsem ležela pod ním. ,, Ale no tak!'' zaprotestovala jsem. ,, To není fér...''

,, Proč? Poddala ses mi královno...Tak teď jsi jenom moje.'' lehce jsem se zasmála. Začal se ke mě přibližovat ústy a mě začalo tlouct srdce, když v tom:

,, Ale no tak hrdličky...tady ne! je to nehygienické!'' Ritari okamžitě vstal na nohy a mě samozřejmě pomohl také. Bruxa se před námi objevila jako duch. ,, No co koukáte! Šup, šup...jděte dělat děti!''

Oba jsem na Bruxu zírali, jako kdyby náhle spadla z Marsu. Pak jsme se však tomu všichni zasmáli. ,, Ale no tak Brux...'' šťouchla jsem ji. ,, Ty jsi nemožná!''

,, Nemožně nemožná si zapomněla dodat.'' jen jsem potvrdila. 

,, Když už si tady, nepůjdeme se projít?'' navrhl Ritari, ale Bruxa hned zamítla.

,, Promiň, ale dnes ne...mám...mám jednu naléhavou schůzku.''

,, Aha! Tak schůzku.'' podotkla jsem a mrkla jedním okem.

,, Jistě, že schůzku...neboli rande.'' dodala a zasmála se. ,, Ale co, taky chci mít nějakého féšáka, který bohužel nebude jako ty,'' poukázala na mého přítele. ,, Ale snad se někdo najde.''

,, Tomu věřím...''

,, Já vím, že jo. Tak tedy večer na večeři.'' usmála se, otočila se a vydala se zahradou pryč. 

,, No, když tak nad tím uvažuju...'' začal Ritari a já se na něj podívala s povytaženým obočím. 

,, Nad čím prosím tě ty můžeš uvažovat?''

,, Něco bych ti chtěl dát.'' trochu jsem byla nejistá. Snad...snad mi nechce dát snubní prsten! To by přece byla hloupost! Zavrtěla jsem hlavou a tuhle myšlenku zahnala.

,, A co?'' zeptala jsem se celá vzrušená. V ten moment si mě prudce přitáhl k tělu a políbil mě tak jako nikdy...

,, Tohle...'' zašeptal mezi polibky a propletl si moje prsty s těmi svými.

Tak a jsme u konce tohoto příběhu :) Možná někteří z vás budou protestovat, ale takhle mi to ukončit přišlo nejlepší :) Snad se vám tenhle příběh líbil a samozřejmě se nebojte o to, že nepřidám zase nějaký svůj vymyšlený výtvor. Zrovna pracuji na příběhu, který se bude jmenovat: Jsi moje :) Nechte se překvapit...