,, Elisabeth!'' Ritari mě začal hladit po tváři a snažil se okamžitě zjistit, zda jsem v pořádku. Věděla jsem, že kdybych neprojevovala známky života, okamžitě by mě převezl zpátky do druhého světa, kde bych znovu skončila v nemocnici, ale Ritari věděl, že je na mě toho moc a tak si mě přitiskl více k tělu a snažil se mě uklidnit krásnými doteky a ještě krásnějšími slůvky. 

,, To je...to je v pořádku.'' pověděla jsem a snažila se postavit. Hlava se mi ještě motala, ale bylo to lepší. ,, Jen...prosím!'' požádala jsem, ale Ritari chvilku nechápal. ,, Prosím, nemůžu!''

Ritari se zhluboka nadechl. Viděla jsem na něm, že by něco rád řekl. Něco povzbuzujícího, ale nic z něj nevyšlo. Jen jsem přikývla a obrátila se k Bruxe, která byla celá zaražená. ,, Jsi v pořádku?'' optala se mě starostlivě. Neodpověděla jsem ji. Teď jsem potřebovala dořešit něco mnohem důležitějšího než jestli jsem v pořádku.

,, Brux...'' začala jsem opatrně. ,, Jsi moje nejlepší kamarádka, kterou jsem kdy poznala. Vím, že máš dobrý srdce, cítím to a také vím, že jsi úplně nejlepší kouzelnice,'' při vyslovení kouzelnice někteří v okolí zatajili dech. ,, Nemůžu žít bez Ritariho. Zapomněla jsem mu to říct z očí do očí. Zapomněla jsem mu promluvit do duše a jakmile to udělám, už nebudu moci být královna. Proto...proto ti vládu předávám!'' 

Bruxa otevřela ústa dokořán a ani nedutala. Lehce jsem se usmála a poté se dotkla její ruky. Soustředila jsem se co nejintenzivněji na to, abych všechnu tu moc předala ji. A povedlo se. Cítila jsem, že nemám moc mluvit se všemi tvory v zemi. Tetování mi sice zůstalo - nejspíš proto, že jsem pořád byla právoplatní dědic - ale na tom mi až tak nezáleželo. Teď mi záleželo na Riatrim!

Otočila jsem se k němu a zadívala se do jeho krásným modrých očí, které věděli přesně, co mu chci říct. Lehce jsem mu pročísla vlasy, podívala jsem se mu na rty a na jeho křivky a poté se znovu zadívala do jeho očí. ,, Jsi vazoun...''

Trochu vyprskl smíchy a já popravdě musela také. ,, Ale to není to, co jsem ti chtěla říct. Já...'' nadechla jsem se a vyslovila to co nejzřetelněji jak jen to šlo. ,, MILUJU TĚ A VŽDYCKY BUDU.''

Rázem nastal potlesk od všech lidí okolo, včetně Bruxi, ale já ten potlesk nevnímala. Vnímala jsem jen sladké doteky našich rtů, když se o sebe otíraly při našem polibku.