* Elisabeth *

Celá jsem jen žasla nad touto zvláštní a zároveň dojemnou zprávou, ale aby se mi teď každý klaněl včetně Ritariho, kterého miluju a já mu to ještě nedala plně najevo, to se mi moc nelíbilo. ,, Prosím tě vstaň, nemusíš se mi klanět, protože já žádná královna nejsem!'' podotkla jsem, avšak Ritari se nedal odbít a stále se mi klaněl.

,, Jistě, že jsi... a teď musíme okamžitě jet za Bruxou zpátky k hradu. '' teprve teď vstal, nabídl mi rámě s milým povzbuzujícím úsměvem a vedl mě k černému koni, který tu ještě před chvilkou nebyl. ,, Nedělej si starosti s tím, jak se tady ten kůň objevil.'' poznamenal, když viděl můj překvapený výraz. ,, Prostě čáry mořských pan. '' 

Jako ladné pírko mě vyzvedl na koně a poté naskočil on. S pokřikem: ,, Hyjé!'' jsme se vydali na cestu, která trvala kupodivu jen pár minut. Možná to bylo tím, že jsem nevnímala přítomnost. Možná to bylo těmi kouzli, ale ať to bylo čímkoliv, přibližovali jsme se zpátky k mé nejlepší kamarádce a k ostatním lidem, kteří čekají na mě! Na královnu. Jsem ale ještě mladá na to být královna...

,, Neměj strach!'' snažil se mě Ritari uklidnit, když mi pomáhal seskakovat z koně. ,, Jen pár krůčků od nového života.''

,, Ale...jestli se stanu královnou...Budu si muset vzít někoho urozeného? Prince či dokonce krále?'' zeptala jsem se a bála se jeho odpovědi.

Zadíval se mi posmutněle do očí a já hned věděla, že odpověď je ano. ,, Nemůžu Ritari...já-'' už bych bývala mu vylíčila všechno, co bylo skryto v mém srdci, kdyby se do naší debaty nepřimíchal někdo jiný. Bruxa! 

Jindy bych byla nadšená, ale teď přišla v nevhodnou dobu. ,, Elisabeth! Počkej...'' zarazila se a když si mě prohlédla od hlavy až k patě, otevřela ústa dokořán a přitom se úžasem usmála. ,, Pardon...'' uklonila se mi a dodala: ,, Vaše výsosti...''

,, Bruxo, prosím ne!'' žadonila jsem. Připadala jsem si jako něco víc než jsou oni a přitom to bylo naopak. To oni by měli být vládci, protože jsou mnohem důležitější a šlechetnější a lepší než já!

,, Ale ano...'' Bruxa vstala, pousmála se, vzala mě za ruku a táhla do vesničky, kde na náměstí stáli všichni lidé. ,, Přivítejte novou královnu!'' pověděla Bruxa a v tu ránu nastal masivní potlesk a mnoha poklon.

Připadala jsem si zvláštně. Možná až divně. Všichni ti lidé se museli poklonit...museli, protože jsem jejich královna. Připadala jsem si něco jako otrokář a všichni lidé kolem byli moji otroci. Udělalo se mi mdlo...

,, Elisabeth!'' Ritari mě díky bohu včas zachytil. Kdyby tak neudělal, už bych ležela v bezvědomí před všemi těmi lidmi.

Co se stane dál? :) Máte nápad moji věrní čtenáři? :)