Druhý den ráno mě probudilo jasné denní světlo a skřehotání ptáčků, včetně fénixova zpěvu, který se ozýval z nedalekého lesa. Když jsem se podíval vedle sebe, čekal jsem, že uvidím Elisabeth, jak poklidně spí, ale místo toho jsem uviděl prázdné místo. Okamžitě jsem proto vystartoval na nohy a začal jsem se kolem sebe rozhlížet.

,, Jen klid...'' zaslechl jsem za sebou a když jsem se otočil, spatřil jsem tu nejpůvabnější dívku, kterou jsem dosud viděl. Na sobě měla krásně modré, zářivé šaty, které ji museli vytvořit mořské panny, jelikož takovou záři a lest neumí vytvořit nikdo jiný než ony. Její krásné vlasy byly spleteny do krásného copu v nichž měla modré květy. Její rty sázel lesk stejně zářivý jako její šaty a modré střevíce ji doplňovaly na kráse.

S otevřenou pusou jsem jen stál a nezmohl se jediného slova. ,, Děje se něco?'' zeptala se a lehce a sladce se zahihňala. Stále jsem se nezmohl slova. Neustále jsem si ji prohlížel a nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Zarazil jsem se akorát u zvláštní věci...

Na pravé i na levé ruce měla u prstů až po loket modré lesklé tetování značící květiny. ,, Co ...co to tady máš?'' zeptal jsem se ji a to bylo první, co jsem za tu dlouhou chvíli řekl. Elisabeth se podívala na své ruce a sama žasla. Nejspíš jí to překvapilo stejně, jako mě.

,, Já...nevím.'' zamračila se a ladnými prsty si přejela po tetování. 

,, Mohu se podívat?'' zeptal jsem se opatrně, avšak jsem nemusel. Hned přikývla a já jsem k ní mohl přistoupit, abych se podíval, na její zázrak. Bylo to velice zvláštní, jelikož nic takového jsem nikdy neviděl.

Jako na zavolanou se však z vody vynořily dívčí hlavy. Mořské panny, které žasly nad krásou mé překrásné dívky. Lehce něco zakuňkaly, ale nerozuměl jsem jim, ale Elisabeth náhle zvolala. ,, Je to prý označení.'' a v ten moment mi všechna kolečka docvakla do jednoho.

Zasmál jsem se a Elisabeth celá s úžasem na mě přesměrovala zrak. ,, Co si zjistil?''

,, Eretmises už tu není...Tenhle svět nemá královnu a ty ...ty jsi dědic! Proto máš to znamení...Teď jsi královna...'' a jakmile jsem vyřkl poslední slova, uklonil jsem se své královně.