Vrátila jsem se zpátky do normálního stavu. Plně jsem všechno slyšela a cítila. Nemohla jsem nic ale dělat. Jak jsem měla nakopnout svoje srdce? Jednoduchým příkazem snad: Pracuje?! To nejde, nebo snad ano?

Začala jsem se strašně soustředit na svoje srdce a zkoušela jedinou možnost, kterou jsem měla. Říct svému srdci: Naskoč!

Chvilku se nic nedělo, ale poté? Přístroj udávající frekvenci mého srdce znovu zaznamenával údaje o mém srdci, který pravidelně tepal. V duchu jsem si oddychla. Nevěděla jsem sice, jak se mi to podařilo či jestli se to nepodařilo doktorům, ale dokázala jsem to přežít! Aspoň tohle...

Musela jsem vymyslet plán, jak na Eretmises, která určitě někde v mé hlavě provádí své plány.

Jak šel čas, slyšela jsem, že se v mém pokoji prostřídalo několik doktorů a sestřiček. Navštívila mě dokonce i mamka s taťkou. A ne jednou Ritari, který mi říkal krásná slůvka, která mě měla povzbudit. A taky že ano. Dodávala mi energii...

,, Zvládneš to!'' cítila jsem jak mě hladí po vlasech. ,, Nesmíš mě opustit...''

Neopustím! Slibuju...

Pronesla jsem v duchu, jen byla škoda, že mě neslyšel.

Tak! Přišla řada na další boj!

Znovu jsem se vrátila do svého podvědomí, do té černé místnosti, kde na mě Eretmises čekala. ,, Sice si to stihla napravit, ale to stále neznamená, že mě můžeš porazit!'' pronesla svým chladným hlasem.

,, Hm...uvidíme!''

,, Ano to uvidíme, ale než začneme...Bylo krásné se podívat na tvé vzpomínky!'' zlomyslně se usmála a vedle nás na levé straně se objevila velká obrazovka, která mi začala ukazovat útržky mých vzpomínek s rodinou, Bruxou a hlavně s Ritarim. ,, Moc krásných vzpomínek tedy nemáš...byla si tak sama! Hlavně ve škole se o tebe nikdo nezajímal...byla si nula!''

,, Taky ty jsi byla tak drzá, že ses mi hrabala ve vzpomínkách?'' podotkla jsem a nedávala najevo, že její věty mě trochu ranily.

Zasmála se. ,, Jsem v tvé hlavě! Můžu si tady dělat co jen chci!''

,, To teda nemůžeš!''

,, A jak mi v tom chceš zabránit?'' chtěla vědět a mě něco napadlo! Když ukázala moje vzpomínky...O! Fantastický!

,, Sleduj...''

Nastala rána, která značila, že jsem prolomila její bariéru. Dostala jsem se do její mysli jen na pár sekund, ale to bohatě stačilo na sebrání pár těch nejhorších vzpomínek...

Na obrazovce moje vzpomínky zmizeli a místo toho to nahradily ty její. Eretmises byla celá šokovaná.

,, Jak vidím...ty taky nemáš moc krásných vzpomínek. Tady tě mučí a tady si z tebe dělají legraci. Vítám tě mezi nás... mezi NULY!''

,, Dej to pryč!'' zařvala na mě, ale já naschvál nic neudělala. Ať si protrpí stejně jako já! ,, Slyšíš! DEJ TO PRYČ!'' viděla jsem, že na její tváři se objevují lesklé kapky slz. Možná, že toho už bylo dost...

Vzpomínky i s obrazovkou zmizeli a my zase zůstaly potichu stát. Je to 1:1... Remíza... jak dlouho ale budeme tuhle hru hrát?