,, Okamžitě připravte sál 5! Propíchnutá pravá plíce, pravděpodobně také vnitřní krvácení, tři zlomená žebra, ztráta spousty krve, také připravte infůzi! Rána ze zadu ostrou dýkou. '' slyšela jsem hlasy v dáli. Cítila jsem, jak mě někam vezou. Bylo chladno a zároveň takové vedro, až jsem se potila.

,, Sál pět je připravený!'' slyšela jsem jiný hlas.

,, Dobře...připravte pro jistotu defibrilátor, srdce se zpomaluje, začínáme jí ztrácet!'' a poté jsem dlouhou dobu nic neslyšela.

------

Píp, píp, píp

Zvuk přístroje, který mi udával frekvenci mého srdce byl stabilní. Nemohla jsem se hýbat, jelikož ostrá bolest na zádech mě neuvěřitelně bolela.

Snažila jsem se otevřít oči, abych věděla, kde to jsem, ale víčka byla tak slepená, že to prostě nešlo. Nebo to bylo tím, že jsem byla příliš slabá a tělo mi to nechtělo umožnit? Ať to bylo čímkoliv, chtěla jsem se probrat.

,, Doktore!'' zvuk odsouvající se židle od mého lůžka. A navíc hlas Ritariho. ,, Už máte diagnózu?''

,, Ach ano... bohužel, bohužel to nejsou dobré zprávy. Omlouvám se!''

,, Pokračujte...'' naléhal Ritari.

,, Podařilo se nám jí stabilizovat, ale ze zvláštního důvodu nevíme, proč se nechce probudit. Jak víte, už tady leží několik dní. Byla to sice náročná operace to ano, ale krev jsme ji už doplnili, všechno je v pořádku, až právě na to, že se nechce probudit. Otok mozku či nějaký úraz mozku podle rentgenu a jiných vyšetření není, ani poškození jater. Nevíme proč se vyskytla v ... v kómatu a ani nevíme, jak dlouho v tomto stavu bude. Je nám to líto. Snažíme se dělat, co je v našich silách, ale zatím jsme nic nezjistili. Žádnou příčinu jejího stavu...''

Věděla jsem, že Ritari ví stejně dobře jako já, co způsobilo to, proč jsem v tomhle stavu. Jestli mám všechno v pořádku, proč se tedy nemůžu probudit? Jednoduše...Eretmises předtím, než do mě vrazila ten meč, ho musela nějak otrávit či proklít...Jak jinak si to vysvětlit?

,, Děkuju doktore...vím, že se snažíte...''

,, Opravdu...budeme se snažit ji z toho dostat. Od toho jsme tu. Už musím jít...měl by jste si odpočinout, jste tu dost dlouho bez spánku! Na shledanou...'' doktor se zabouchnutím dveří byl pryč.

Náhle jsem pocítila Ritariho ruku, jak mě hladí po vlasech. ,, Vím, že mě slyšíš...cítím to. Buď silná... Eretmises zmizela. Nenašli jsme ji, ale mám pocit...mám pocit, že se převtělila do tebe, aby tě zničila. Nenech se snadno ovládnout. Bojuj zlato!'' a políbil mě na čelo...