,, Když jsem byla malá, tak jsem si vždycky hrála s figurkami draků a rytířů. Teď to všechno existuje...V mém světě a ty mi to chceš vzít!'' zařvala královna.

,, Nechci ti to vzít. Jen...nemyslíš, že kdyby o tom věděli i ostatní z mého světa, ze světa, kde ses narodila a kde si strávila dětství, Eretmises, kdyby věděli, co tenhle svět přináší. Nebylo by to lepší? Byly by fascinováni''

Eretmises se zasmála. ,, Moje dětství bylo...dost špatné. Narodila jsem se v dětském domově. Šikanovali mě! Proto jsem taky vytvořila tenhle svět! Svět snů! A samozřejmě, že jsem jim dala šanci, ale ... nechtěli si zvyknout na to, že tady je to nebezpečnější. I přesto, že nebylo! Utekli! Jako Srabi...Zůstala jsem sama a to mě naštvalo, že jsem pro ně tento svět uzavřela. Sami si vybrali. Nechtěli tady být, tak ať tady nejsou!''

,, Ale mezitím uplynulo už spoustu let. Kolik ti vlastně je?'' zajímalo mě.

,, Nepočítám to...ale myslím, že přes tisíc...Za tu dobu se lidstvo nezměnilo!''

,, A jak to můžeš vědět?'' zeptala jsem se jí s povytáhnutým obočím. ,, Ty už jsi nebyla na druhé straně tolik let! ''

,, To sice ne, ale mám špehy!'' probodla mě pohledem. ,, Navíc mám jasný důkaz. Tebe!''

,, Mě? Já snad-''

,, Ano! Utíkáš stejně jako oni.''

,, Teď snad utíkám? Zamysli se,'' na to odpověď neměla. ,, Umožni jim, aby mohli sem. Dej jim šanci.''

,, Šanci už měli. Druhou nedávám!'' napřáhla se rukou a já okamžitě věděla, že chce použít nějaké kouzlo. Musela jsem jednat. A hned! Když ona na mě kouzlem, tak já to zkusím taky.

Během chvíle, kdy jsme si povídali jsem se stačila kolem sebe pořádně ohlédnout. Byla tady voda! V těch sudech... Teď jen stačilo ji použít.

Myslela jsem co nejsilněji na tu mohutnou, úžasnou vodu a jen se modlila, aby to fungovalo. Kupodivu se to povedlo.

Voda ze sudů vyletěla a vytvořila jen kousek ode mě tenkou stěnu, která dokázala odrazit Eretmisino kouzlo.

,, Jak vidím, dokázala si najít v sobě magickou sílu, ale na mě nemáš!''

Jako šelma proběhla vodovou stěnou na mě a vůbec se nezajímala o to, že je mokrá.

Zakřičela jsem, strhla mě na zem a začala se se mnou rvát.

Překulila jsem se a snažila se jí odkopnout, ale její stisk byl pevnější. Držela mě na zemi a já nemohla nic dělat.

,, Neměla si mi křížit cestu!'' zlomyslně se ušklíbla a už začala říkat pár slůvek, které mě měli usmrtit. Zaklínadlo.