,, K čemu mi budou nějaké bojové techniky? Eretmises přece neumí kung-fu ne?'' povytáhla jsem překvapeně obočí další den ráno. Mamka s taťkou už byly zase v práci. Kdyby tak věděli, že jsem za školou a učím se tady bojové a kouzelnické techniky.

,, No...kung fu myslím že zrovna neumí, ale viděl jsem ji bojovat. Neradil bych ti zaútočit na ni zezadu...''

,, Přeprala by mě...je mi to jasný!''

,, To jsem neřekl.'' lehce se zasmál a přišel blíž ke mě, aby mi nastavil ruce do správné polohy. Byl u mě tak blízko, že mi začalo tlouct srdce a on to vycítil. ,, Nesmíš myslet na nic jiného než na boj.'' podíval se mi do očí a snažil se mě ujistit, že to opravdu myslí vážně. Jen jsem přikývla a čekala, co teď bude.

Odstoupil ode mě kus dál a jen tak prostě stál. Chvíli jsem nevěděla, co mám dělat, ale pak mi to došlo. Prostě se na něj musím vrhnout po hlavě.

Nadechla jsem se a vyrazila. Můj útok odrazil jako nic a během sekundy jsem ležela na zemi a on na mě. SAKRA! Nemysli na nic jiného El! Na nic jiného, jenže...to prostě nejde...

Pomohl mi vstát. ,, Ještě jednou a můžeš popadnout jakoukoliv věc tady. Neboj se, mě neublížíš...Jen si neubliž ty!''

Znovu jsem se nadechla, nenápadně se porozhlédla po zahradě a snažila se najít něco, co by mi mohlo pomoct. Nejlepší byla lopata, která byla těsně u Ritariho. Dobře...zkusím to!

Rozběhla jsem se k němu, ale v plánu jsem měla něco jiného. Popadnout lopatu, nějak ho ochromit a vyhrát! Jupí! Ale tak snadné to nebude...

Lopatu jsem popadla. To ano, ale praštit s tím Ritariho se mi už nepovedlo.

,, Ale už se zlepšuješ.'' znovu jsem ležela na zemi a on na mě.

,, Jasně! Vtipný!''

Celé odpoledne až do večera jsme takhle trénovali. Mě vůbec nepřišlo, že bych se nějak zlepšovala. Spíše naopak.

,, Zítra bude odpočinek ano?'' promluvil nakonec a pomohl mi vstát. Za dnešek jsem ho ani jedno neporazila.

,, A co budeme dělat?'' chtěla jsem vědět, ale místo odpovědi mě obdařil úsměvem.

,