Lehla jsem si na postel a Ritari vedle mě. Společně jsem se dívali do stropu a vůbec si nevšímali té bouřky, která venku řádila. Mamku jsem poprosila o to, jestli tady může můj ,, kamarád ,, zůstat a jelikož moje mamka skoro na všechno odpoví ano, tak ani teď to nebylo jinak.

,, Co teď?'' zeptala jsem se a stále nespouštěla oči ze stropu, kde náhle proletěla můra.

,, Musíme se dřív nebo později tam vrátit.'' podotkl, ale nemusel, jelikož jsem to sama nejlíp věděla.

,, Tebe ale už bude považovat za...zrádce.'' otočila jsem hlavu na stranu, abych na něho viděla. Jeho výraz byl klidný a nebojácný.

,, Já vím, ale to nevadí,'' pohlédl mi do očí a usmál se. ,, Hlavně, že ty budeš v pořádku, když budu s tebou. Budu tvůj...AGENT?'' lehce jsme se oba zasmáli.

,, Vždyť jsi příšerný agent.''

,, Zlepším se.'' jeho úsměv mě hřál u srdíčka. Dodávalo mi to energii.

,, Já vím...'' vzdychla jsem. ,, Neodpustila bych si, kdyby ti kvůli mě něco udělali.''

,, Neboj se!'' natáhl ruku a lehce mě pohladil po tváři. Nezbedný pramen mi dal za ucho a začal se pomalu ke mě natahovat. Chtěl mě políbit, ale já ucukla a vstala z postele. Ne že bych ho nechtěla políbit...spíše naopak, ale teď na to nebyla vhodná doba.

Jako blesk se objevil vedle mě a snažil se zjistit, co se děje. ,, Ne...nic. V pořádku, jen...četla jsem nedávno takovou knížku své sestřičce, kde se psalo, že potomek, který dokáže znovu cestovat mezi světy...bla, bla bla...dokáže prostě udělat oba světy obyvatelný. Jenže... když jsem viděla Eretmises - Tu, co svět stvořila. Vypadala silná, odhodlaná a cílevědomá. Taková já nejsem. Nedokážu to!'' Ritari mě objal a zvedl mi bradu tak, abych se mu dívala do očí.

,, Ale zvládneš! Já ti věřím, protože ty si jenom myslíš, že nejsi silná, ale tak to není. Odhodlaná? Rozhodně jsi odhodlaná a cílevědomá? Kdyby si nebyla, nevěděla bys vůbec, že nějaký paralelní druhý svět existuje.'' znovu mě lehce pohladil. ,, Navíc máš pozoruhodné schopnosti...nevšimla sis?''

Povytáhla jsem obočí. Co tím myslel?

,, Bruxa umí kouzlit...což není žádné tajemství, i když se to snaží skrývat.'' podíval se někam za mě a to, co řekl nyní znělo spíš, že si to říká pro sebe. ,, Měl jsem ji za to hodně krát potrestat. '' znovu své oči spočinul na mě. ,, Jenže...ty taky! Možná nejsi tak dobrá jako pravá kouzelnice, ale v sobě to máš. Stejně jako Eretmises...A dokážeš toho mnohem víc...stačí jen v to věřit! To je to nejdůležitější! VĚŘIT SI!''

Lehce jsem se pousmála a okamžitě ho políbila. Nebyl ani vyvedený z míry, jelikož to očekával...