,, Ahoj...'' pozdravila mě Eretmises. ,, Promiň, že tě tady Ritari takhle přepadl, ale hledal tě dlouho a nemohl tě najít. Ale našla jsem tě a teď si z tebou potřebuju promluvit. Jen...Tady moji strážci tě odvedou do hradu, kde přespíš a hned ráno si z tebou promluvím...'' vyznělo to přívětivě, ale stejně můj instinkt říkal, že plánuje mě zabít.

Přikývla jsem a Ritari mě vzal na koně, na kterým jsem se už vydali do hradu.

Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsem se dočkala. Stále jsem myslela na Ritariho slova, která mi nedala spát. Jak jsem na to mohla jen tak zapomenout?

,, Slez!'' zařval na mě druhý jezdec. Ritari zadržoval hněv a pomohl mi slézt z koně. Pevně mi stiskl ruku a potichu zvolal: Teď...

Přikývla jsem a začala myslet co nejintenzivněji na domov. Můj pravý domov v mém světě. Na druhé straně. A to se taky stalo. Všechno se zatočilo a já se objevila tam, kde jsem měla být, když jsem se vracela domů s tou poznámkou. Ritari, který se sem dostal díky tomu, že mě držel za ruku, kupodivu už neměl na sobě svoje černé brnění, ale svoji černou mikinu s lebkou a černé kalhoty, které jsem na něm uviděla tenkrát poprvé.

,, Páni! Dokázala jsi to...'' rozzářil se a zahleděl se mi hluboce do očí. Neodolala jsem jeho pohledu a aniž bych věděla, co vlastně dělám, jsem ho políbila. Ze začátku ho to překvapilo, ale postupně mi začal polibky oplácet.

,, Musím domů a ty půjdeš se mnou...pojď!'' pověděla jsem poté a rozběhla se. Tady čas moc rychle neuběhl, ale stejně přijdu domů pozdě!

Ritari, jelikož měl fyzičku, bez problému zvládal dlouhý běh, ale já - ta co byla vždycky poslední v přespolním běhu - to zvládala dost špatně. Naštěstí jsem domů ale uběhla.

,, Ahoj mami!'' hodila jsem klíče na komodu a poté se snažila nadechnout. Bolelo mě pod žebry.

Ritari si prohlížel naši předsíň. Jistě pro něj musela být ohromující, když žil jakoby ve středověku ( hrady, zámky, dřevěná stavení, žádná telka).

,, Ahoj brou-'' mamka přišla do předsíně a s nádobím v ruce, který se snažila utřít utěrkou vyvalila oči na Riatriho. ,, Kohopak to tu máme?'' rozzářila se, jelikož si myslela, že jsem si našla kluka. Popravdě ani já sama jsem nevěděla, jestli ho mám považovat za přítele nebo kamaráda.

,, To je Rita-'' už jsem chtěl říct jeho pravé jméno, ale uvědomila jsem si, že zní docela...starodávně. ,, To je James!'' pousmála jsem se na něj a on hned věděl, co má dělat.

,, Jo... Jo...já jsem James. Moc mě těší.''

,, A jde mi pomoct s domácím úkolem.'' vzala jsem ho za ruku a už jsem byla z mámina dohledu pryč ve svém pokoji.