,, Uvítejte Vaši královnu...Eretmises!'' pověděl nějaký malý mužík a poté hned ustoupil, aby mohla mladá královna v bílých šatech seskočit z jejího krásného koně. Vypadala přátelsky, mile a vlídně, ale podle Ritariho mě chtěla zabít. Mamka vždycky říkala: ,, Nikdy nevíš, co je to za člověka. Klidně to může být i psychopat, i přesto, že se bude tvářit jako neviňátko.''

Eretmises si upravila šaty a mezitím na náměstí přijeli další koně, na kterých byly jezdci včetně Ritariho, který mě pohledem začal hledat, avšak já jsem měla dočasně jinou tvář díky Bruxe.

Královna se porozhlédla přátelsky po všech včetně mě a poté prohloubila úsměv. ,, Dobré jitro drazí obyvatelé. Je mi potěšením sem dnes přijet a strávit tady s vámi jeden den. Přijela jsem, abych se na vás podívala. Což bych to byla za královnu, kdyby se nepřijela podívat a podpořit své obyvatele království?'' v jejím proslovu se skrývalo cosi z lhaní, avšak její půvab ohromil všechny natolik, že si toho všiml jen málo kdo.

Náhle se její oči zastavily u mě a nějaký okamžik mě pozorovaly. Myslela jsem, že mi vidí do duše, ale to přece nebylo možný, že ne?

Odtrhla ode mě oči a zadívala se na své jezdce včetně Ritariho a začala jim něco říkat.

Ostatní občané šli zase do své práce a Bruxa mě chtěla zatáhnout zpátky do dřevěného domu, ale já nemohla spustit oči z Královny a jezdců, jelikož Ritari

ztuhl hrůzou a tím mi dal najevo, že královna má podezření!

,, Bruxo?'' začala jsem a přitom přecházela v jejím domě z místa na místo. Očima jsem sem tam pohlédla ven z okna, abych věděla, jestli jsem v bezpečí nebo ne. Vůbec jsem nevěděla, co by mi udělala a jestli je to všechno vůbec pravda.

,, Ano?''

,, Co když se jí vydám dobrovolně?''

,, Zbláznila ses?'' vyskočila na nohy a vyvalila na mě oči. ,, To by tě nijak nezachránilo. Pokud tě Ritari hledá a chce tě předat královně, tak to prostě udělá a pokud je královna rozhodnuta, tak to taky udělá!''

Přikývla jsem a povzdechla si. Nebavilo mě čekat.

Přistoupila jsem znovu k oknu a kupodivu uviděla svého rytíře v černím brnění, jak stojí před dveřmi tohoto domu. Povšiml si, že se přes okno na něj dívám a jen na mě lítostně zamrkal. Bylo mu to líto! Nechtěl to udělat, ale musel.

Přikývla jsem na důkaz, že je všechno v pořádku a v ten moment vyrazil dveře. Bruxa celá vyděšená nevěděla, co má dělat. Gestem jsem ji však dala signál, že má stát na místě.

Ritari mě lehce vzal za ruku, naklonil se ke mě a pošeptal mi slůvka, na který jsem v poslední době úplně zapomněla.

Hned poté mě vyvedl ven, kde se samozřejmě šťastně a mile usmívala královna, ale ať se usmívá! Mám plán...