Další den, hned ráno jsem se nenápadně vykradla ven, jelikož být zavřená doma po dobu dvacet čtyř hodin, bylo pro mě utrpení.

Slunce bylo ještě zalezlé za horama, ale jeho paprsky už osvicovaly celou vesničku. Lidé i přesto, že bylo brzo ráno, se procházeli po náměstíčku a kupovali si chleba a jídlo.

Děti si už radostně hrály u fontánky a pletly věnečky. ,, Páni!'' rozzářila se jedna holčička a ukázala na mě prstem. ,, Vy máte překrásný vlasy!'' několik dívek se ke mě rozběhlo a začaly mě tahat k fontánce.

,, Posaď se...'' pověděly mi a já nemohla odmítnout. Okamžitě se daly do pletení copu. Do něho dokonce začaly proplétat květiny.

Lehce a šťastně se chychotaly. ,, Jste krásná!'' pověděla jedna tak desetiletá holčička, která mi upravovala ofinu.

,, Děkuju, ale díky vám budu stejně krásný jako vy.'' usmála jsem se a oni dodělaly poslední detaily.

Postavila jsem se a otočila dokolečka. ,, Tak jak vypadám?''

,, Briliantně...'' prudce jsem se otočila. Místo holčiček mi odpověděl zcela někdo jiný. Ritari ve své masce.

,, Děkuji šlechetný rytíři,'' uklonila jsem se a přitom se lehce usmívala. Byla jsem snad jediná, kdo tady z vesničky znal jeho tvář? ,, ale myslím, že vám to sluší mnohem víc...'' oplatila jsem mu kompliment a myslela na jeho pravou podobu. Ty jeho krásně modré oči a jeho černé vlasy! Přesně věděl, na co jsem narážela.

Dívky za mnou byly zticha. Podle Bruxi byl Ritari dost přísný, ale já si myslela, že nebyl. Za to mohla královna! prostě Ritari musí vykonávat svoji práci.

Cítila jsem, že se Ritari trošku zasmál.

,, Měla by jste si dávat pozor na to, co říkáte. Ne všichni by to považovali za kompliment...'' jeho přístup byl úplně jiný než tehdejší noc. Byl moc...vážný, ale přesto se mi zdálo, že by nejraději byl tím, kým by nejraději chtěl být.

,, Jistě pane...Sire...'' něco mě napadlo. Nenápadně jsem mu něco naznačila. ,, Máte jistě spoustu práce ...hlavně o půlnoci, kdy se tady poflakují bandité. Nechci vás proto zdržovat...'' přesně věděl, na co myslím.

,, Jistě...mám spoustu práce. Přesně o půlnoci!''

,, Dobře, tak tedy na shledanou.'' a naposledy jsem se mu uklonila. Ritari přikývl a zamířil do neznámé uličky.

Já poděkovala dívkám a rychle běžela zpátky do domu, kde Bruxa ještě spala. Lehla jsem si do postele a dělala, že spím. Čekal mě další den v tomto domě, ale večer...přesně o půlnoci, což nevím jak zjistím, vyjdu ven na menší procházku.