Hned poté, co Ritari odešel jsem si zašla zase lehnout. Měla jsem celkem strach z toho, že mě znovu někdo cestou domů napadne. A Ritari už tu není! Ten by mi nepomohl.

Díky bohu už se mi nic nestalo. Bruxa ležela jako andílek ve slaměné postýlce a v klidu spala. Já zalehla a ještě nějakou domu koukala do stropu. Přišlo mi neuvěřitelné, že Ritari je ten chlapec, kterého jsem potkala. Hned od začátku mi ty jeho oči připadaly tak... povědomé!

Zamrkala jsem a konečně zavřela oči, jelikož moje tělo si už potřebovalo odpočinout...

***

,, Zajdu pro nějakou zeleninu a ovoce. Ty buď tady a nevycházej z domu ani nevykukuj z okna. Měj se...Brzo jsem zpátky!'' Bruxa zabouchla dveře a já zatím přecházela z jednoho místa na druhé. Kéž bych tady měla svůj mobil. Aspoň těch pár her, které nehraju bych teď z nudy využila. Jenže ten je doma a nabíjí se.

Najednou klepání na dveře. Přece se Bruxa nemohla vrátit tak brzo ne?

,, Otevři dveře Bruxano! Vím, že jsi tam! Cítím tvůj dech.'' jak sakra může cítit můj dech? Ledaže...Ledaže to není člověk.

Rychle jsem vstala na nohy a běžela se schovat do jedné z prázdných skříní a právě včas, protože v ten moment někdo vyrazil dveře.

Přes škvírku ve skříni jsem nenápadně sledovala urostlého vousatého muže, který měl na rukou velké drápy. Velice mi to připomínalo X-mana, ale pochybovala jsem, že to je on.

,, Kde jsi!'¨zařval. ,, Cítím tě...''

Musela jsem si dát ruku na pusu, abych nevypískla. Bála jsem se strašně! Ale přece by mě nenapadl takhle všední den!

,, Že bych tě našel?'' přes škvírku jsem zahlédla, že střetl oči s mými a pomalu se ke mě začal belhat. Ale ne!

Takhle, když se ke mě stvoření přibližovalo mi to připomnělo několik hororů. Včetně vlkodlaků!

Prudce otevřel dveře a mě vyhodil krutě ven na podlahu.

,, Kde je Bruxana!'' zařval na mě a pevně mě svými hnáty přitiskl k podlaze.

,, Já...nevím!'' pokusila jsem se říci.

,, Vyřiď ji jedno! Za to, co mi udělala ji zabiju! Ať počítá se zítřejším úplňkem! '' Vstal a já se konečně nadechla vzduchu. Ani jsem si neuvědomila, že odešel, ale to nejspíš bylo tím, že jsem na chvilku omdlela.

,, Elisabeth? Elis?'' otevřela jsem oči. Ležela jsem na posteli a Bruxa mě ošetřovala.

,, B-''

,, Pšš...vím co se stalo.''

,, Jak?''

,, Což pak to není na tobě poznat? Hned jakmile jsem přišla domů jsem hned poznala, že tady byl Owiler. Muž, kterého jsem přeměnila na vlkodlaka, protože mi zabil kočku!''

,, On...''

,, Chce mě zabít...to není novinka. Už mi to říká několik let a ještě to neudělal. A teď už nemluv! odpočívej...''

Budu si muset nacházet lepší místo na úkryt než skříń!