Večerní vánek ochlazoval těžký vzduch po odpoledním pražení slunce, které hřálo celý den. Pomalu již začínal podzim, ale i přesto bylo večer ještě příjemné teplo, při kterém člověku stačila pouhá mikina či lehký svetřík, který zakryl nahé paže. Pomalu se stmívalo a na obloze se začaly objevovat první hvězdy, které se nemohly dočkat toho, až je opět nějaký člověk uvidí a ocení tak jejich krásu.

Jeden z takových lidí byla právě Emma, která na hvězdy čekala každý večer, když mohla. Od doby, co bydlela na kolejích na nové škole, objevila místo, kam nikdo v tento čas nechodil a kde mohla nerušeně pozorovat nejen hvězdy na obloze, ale také město, na které bylo naprosto dokonalý výhled.

Pod sebou měla položenou starší deku, kterou měla již několik let, což se na ní trochu podepsalo, ale i tak zatím neměla v plánu koupit si novou, jelikož zatím jí sloužila dobře a připomínala jí staré časy. Vedle sebe měla položenou termolahev s ovocným čajem, kdyby jí náhodou byla zima a také odložený svetr, který by si mohla případně později obléknout.

Těchto pár věcí jí naprosto stačilo k tomu, aby spokojeně a nerušeně mohla sledovat hvězdy. Položila se jako obvykle na záda a když konečně našla pohodlnou polohu, v kapse jí zavibroval telefon.

„Sakra," zavrčela nad tím, že ji někdo ruší a vytáhla telefon. Na obrazovce zářilo jméno jejího dlouholetého kamaráda Chandlera, kterého Emma znala už od svých 6 let. Přejela prstem po displeji a jakmile si telefon přiložila k uchu, ozval se hrubý hlas, který už tak dlouho znala.

„Eh, kde jsi?" ozvalo se z reproduktoru, aniž by ji prvně pozdravil. „Ahoj, tak jako obvykle, Chandlere," prohodila trochu naštvaně, protože sem chodila už nějakou dobu a její kamarád si to stále nedokázal zapamatovat, což ji neskutečně štvalo, ale nijak to dál nekomentovala.

„Potřebuješ něco?" zeptala se zvědavě, protože obvykle, když volal v tuto dobu, tak potřeboval odvoz domů, protože si stále nebyl schopný udělat řidičský průkaz. Vždy na to reagoval tím, že má přece ji, tak k čemu by mu zatím byl.

„Říkal jsem si, jestli nechceš dnes něco podniknout. Dlouho jsme takhle nikde nebyli, tak mě napadlo, jestli nemáš čas. Je pátek, víkend před námi a ty určitě nemáš nic v plánu, kromě sledování těch svých telenovel," řekl Chandler a Emma by se vsadila, že při slově „telenovela" se zašklebil. 

„Jasný, můžeme. Mám tě vyzvednout nebo někde dáme sraz?" reagovala na jeho podnět. Emmě se zrovna dnes nikam mezi lidi nechtělo. Měla mastné vlasy učesané do drdolu a celkově byla ráda, že měla chvíli klidu pro sebe.

„Bezva!" zaradoval se Chandler, „vyzvednu tě osobně u tebe na pokoji. Dám ti čas hodinku, aby ses připravila." Emma si pro sebe povzdychla a souhlasila. Než stačila cokoliv říct, Chandler hovor típnul a z reproduktoru se ozvalo pípání. Podívala se na čas, bylo 19:30 a cesta zpět na pokoj jí zabere něco okolo 20 minut. Takže sebou musela hodit.

Do své plátěné tašky naskládala svetr i s termolahví a přehodila si ji přes rameno. Deku si napůl přeloženou přehodila přes paže a obětovala poslední pohled na výhled, který si tak zamilovala. Povzdychla si a vydala se na cestu.

Na pokoji bydlela spolu s Ashley, která se líbila Chandlerovi. Emma se s ní moc nebavila a maximálně s ní prohodila pár slov, když odcházela z pokoje nebo do něj vcházela, ale bylo to z pouhé slušnosti. Ashley byla typická dívka, která si užívala mejdany a balila kluky. Emma jí dala přezdívku Barbie, nejen kvůli tomu, jak vypadala a jak se oblékala, ale také proto, že měla nejspíš místo mozku plastovou kuličku.

Raději se s ní snažila vycházet zadobře, dle možností, ale ne vždy to bylo snadné. Než Emma odcházela na vyhlídku, Ashley se vypravovala na další večírek, který se dnes konal. V duchu doufala, že bude mít pokoj aspoň na chvíli pro sebe. Do pokoje dorazila za necelých 20 minut, přesně jak předpokládala. Na pokoji nikdo nebyl, takže si s úlevou oddychla, odložila si své věci na postel a chystala se do sprchy.

Než si stihla připravit čisté oblečení a ručník, ozvalo se zaklepání na dveře. Jelikož to neočekávala, vylekaně uskočila a shodila svým úskokem květináč ze svého stolu. „Ale no tak!" řekla naštvaně a šla otevřít dveře. Uklidí to potom. 

Pomalu otevřela dveře, aby mohla nakouknout, kdo ji vlastně otravuje. Byl to Chandler. Nečekaně. Kdykoliv se domluvili na nějaký čas, on dorazil o půl hodiny dřív. Na rozdíl od Emmy, která všude chodila pozdě.

„Ty?!" překvapeně vyjekla a otevřela dveře víc dokořán. „Se vší parádou," odvětil Chandler a už se cpal dovnitř za ní. „Vždyť jsi říkal za hodinu, uběhlo sotva půl hodiny a už jsi tady... Ale, co mě to vlastně překvapuje po tolika letech, pojď dál," ustoupila ode dveří a pustila ho. Jen co prošel, zabouchla dveřmi a šla si pro věci, které si nachystala, aby si mohla dát svěží koupel.

„Ty ještě nejsi připravená? No tak šup, šup, ať nepřijdeme pozdě," spiklenecky na ní mrkl a sedl si na okraj její postele. Místo odpovědi se mu dostalo jen ušklíbnutí a zabouchnutí dveří. 

Chandler seděl na okraji postele a očima přejížděl po místnosti. Jeho oči zářily zelenou barvou, čímž ho dělali výjimečným a něčím zvláštním. Dívky o něj jevily zájem stále a on toho vcelku i využíval, když měl náladu. Nejlepší místo pro něj byly večírky, mohl zahnat své chmurné myšlenky do pozadí a snažit se zabavit něčím jiným. Věděl, že to, co dělá není správné, ale svým způsobem si nemohl pomoct.  

V hodně věcech mu ovšem dokázala pomoct Emma. Už od mala mu pomáhala s různými problémy a starosti, bez ní si připadal bezmocný a propadal depresím. Když se dozvěděl, že jeho nejlepší kamarádku vzali na stejnou školu, kam chodí, byl radostí bez sebe. Celé dětství a dospívání prožívali společně a pevně doufal, že budou přátelé i nadále. 

Při prohlížení pokoji se pohledem zastavil na rozbitém květináči, který ležel na zemi. Typická Emma, pomyslel si, místo toho, aby to uklidila hned, nechá to tam ležet a nechá to na jindy. Povzdychl si a vstal z postele, aby ten nepořádek uklidil. Tohle jej vytáčelo, Emma byla šílený líný člověk a nechápal, že zvládla vůbec střední školu, i přesto, že měla dobré známky.

Její pokoj vypadal vždy neuklizený a když mohla, dělala všechnu práci na poslední chvíli. Chandler byl na rozdíl od ní velmi pracovitý a pořádný. Kdykoliv měl nějakou zadanou práci, udělal ji hned a potom měl čas na zábavu. Věděl o Emmě, že je tak trochu snílek a často jí to vyčítal, že se nedokáže soustředit, ale co víc mohl udělat. Emma si to musela uvědomit sama, že se musí snažit víc a on jí slíbil, že jí bude kdykoliv rád nápomocen.

Chandler vzal lopatku a smetáček, který byl hozený pod psacím stolem a začal zametat tu spoušť. Jakmile byl hotový, přišla zpět Emma, která byla nyní převlečená a čistá. Dala si na sebe světle modré džíny, bílé triko a na zahřátí paží si vzala dlouhý šedý kardigan, který ráda nosila. Své špinavé blond vlasy měla tentokrát rozpuštěné a dosahovali ji po ramena.

„Tak jsem připravená, můžeme jít," pronesla mezitím, co šla přehodit mokrý ručník přes židli. Všimla si, že Chandler mezitím uklidil rozbitý květináč a po nepořádku nebyly ani stopy. Nechápavě nad jeho maniackým uklízením protočila oči, ale i tak mu poděkovala. 

„Není zač, madam," utrousil a mrkl na ní. „Jestli máš hlad, můžeme jít na burgery nebo pokud ne, můžeme jít na takovou menší party," pronesl vesele a už se chystal ke dveřím.

„Moment, party? To jsi neříkal!" vyjekla překvapeně, protože nerada chodila někam, kde bylo více lidí, které neznala. „Asi pojďme raději na to jídlo," rozhodla se v okamžiku a pomalu se vydala k Chandlerovi, který už stihl otevřít dveře. Stejně měla hlad a připadalo jí to mnohem klidnější než se někde mačkat s opilými lidmi.

„No tak, proč tam nechceš jít? Je pátek, všichni se baví. Vsadím se, že kdybych ti nezavolal, seděla bys teď u noťase a sledovala další telenovely nebo ty svoje krimi seriály. Začni trochu žít a přestaň být tak uťápnutá," ryl do ní Chandler, i když tušil, že se mu to nejspíš nepovede Emmu přesvědčil.   

„Ty víš, že já na tohle nejsem. Můžeme jít na to jídlo a ty pak můžeš jít přece pokračovat dál. Stejně mě tam k ničemu nepotřebuješ... Určitě tam najdeš někoho, s kým se budeš bavit a třeba i něco víc, tak jako vždycky," rýpla si tentokrát Emma do něj. Chandler na hodil vražedný pohled, ale dál se nevyjadřoval.

Po pár minutách došli do jejich oblíbené restaurace, kde dělaly ty nejlepší burgery ve městě. Usadili se na své obvyklé místo a když přišla obsluha, objednali si burgery s hranolky a domácí limonádou. „Tak co ta party, nezměnila jsi názor?" promluvil Chandler a začal si hrát s jídelním lístkem. Byl ve tvaru burgeru a bylo vidět, že je opotřebovaný díky šikovným rukám pana Chandlera Harrisa.

„Já nevím, nechce se mi tam. Vsadím se, že tam bude i Ashley a u té jsem ráda, když ji vidím sem tam v pokoji," odpověděla mu a na prst si namotávala pár svých vlasů. 

„Prosím, aspoň kvůli mně, slibuji ti, že se budu věnovat tobě a jen tobě. Ale chci, aby ses uměla taky bavit. Když se ti tam nebude líbit, odejdeme," udělal na Emmu psí oči a věděl, že tohle na ni zabere.

„Fajn," povzdychla si, „ale jakmile se mi tam nebude líbit, opravdu odejdeme, slibuješ?" Chandlerovi se roztáhl obrovský úsměv na obličeji. Věděl, že ji přece jenom přesvědčí. „Slibuji," a podal ji malíček, aby jí dokázal, že to myslí vážně.  

Emma nevěřila tomu, že mu to opravdu odsouhlasila, ale co tak hrozného by se mohlo stát. Půjdou tam na chvíli, užijí si společné chvíle a potom bude zase spokojeně sledovat své seriály v pohodlí svého pokoje, schovaná před celým světem. Aspoň jednou mu tu radost udělá, že tam bude s ním...

~~~

Vítám Vás u nové knihy <3 Doufám, že se Vám první kapitola bude líbit <3 Nové díly se budu pokoušet vydávat aspoň jednou za den <3

Těším se na Vás!

Vaše Nat <3