Tohle začíná být jeden z mých opravdu velmi oblíbených párů ^-^

Černovlasý muž hleděl do otevřeného koše na prádlo a jeho tvář se začínala křečovitě stahovat, díky tomu dostal nepříjemný tik do pravého víčka.

Kolikrát... Kolikrát už mu to do prdele říkal?! Desetkrát? Pche. Stokrát? Dozajista. Tisíckrát? Nejspíš určitě. Milionkrát? Stoprocentně! A vnímal ho? Poslechl ho? Přizpůsobil se tomu? No jasně, že kurva ne!

Frustrovaně zaklapl víko koše a založil si ruce na prsou. Mračil se jako bůh pomsty a propaloval koš na prádlo takovým pohledem, že kdyby to bylo reálně možné, vzplanul by.

Zhluboka se nadechl a vydechl. Ještě jednou. A ještě jednou.

,,Na tohle už nemám nervy. Odmítám se kvůli tomu rozčilovat," pronesl pro sebe nahlas klidným a vyrovnaným hlasem, a dokonce i jeho obličej se stáhnul do normální grimasy.

,,Však ono ti to dojde," ušklíbnul se pak lehce pomstychtivě a znovu koš na prádlo otevřel.

Vyndal z něj všechno oblečení, které pak rychle v koupelně na podlaze přetřídil a první várku hodil do pračky. Nasypal prací prášek, přidal dostatek aviváže, nacvakal příslušné tlačítko a mašinku zapnul. Koupelnou se poté rozezněl vrnivý zvuk pračky, jak do sebe napouštěla vodu a on s klidným svědomím mohl odejít připravovat večeři.

***

,,Jsem doma!" ozvalo se o několik desítek minut později s prásknutím domovních dveří.

Trvalo jenom několik málo sekund, než se v kuchyni objevil šedovlasý muž s úsměvem na rtech a přistoupil k černovláskovi, který se už otáčel u plotny.

,,Hm, krásně to voní," zavrněl blaženě a nosem nasál líbivou vůni připravované večeře, ,,co to bude až to bude?"

,,Moje večeře," odvětil Obito a ignoroval, že se mu Kakashi snažil dát polibek na rty na přivítanou.

,,Tvoje večeře?" pozdvihl nechápavě šedovlásek obočí, ,,Já jako nic?"

,,Ne. Ty si to nezasloužíš."

,,Eh? Provedl jsem něco?"

,,Myslíš, že jsi něco provedl?"

,,No nejspíš asi jo, když mi odmítáš dát najíst."

,,Tak zapátrej v tý svý šedovlasý kebuli a když na to přijdeš, dostaneš najíst, jinak si hold budeš muset něco uvařit," odvětil mu s pokrčením ramen černovlásek a dál míchal v hrnci omáčku.

Moc dobře věděl, že kulinářské umění jeho partnera je na bodu mrazu. Dokázal si sám sobě tak maximálně připravit vajíčka tak na sto způsobů, zalít si instantní polívku nebo si připravit zapečené tousty. Pochyboval, že by svedl víc. Za dva a půl roku jejich vztahu vařil vždycky jenom Obito. Kuchyně se stala jeho revírem hned poté, co se k sobě nastěhovali a Kakashimu nedopatřením začala hořet utěrka na nádobí, z čehož málem chytla celá jejich nová kuchyně.

Kakashi zamračeně sledoval mužova záda a v hloubi svého mozku se snažil přijít na cokoliv, co mohlo druhého tak nakrknout, že ho hodlá nechat o hladu. Vždyť nic sakra neprovedl! Chodil do práce včas, z práce rovnou domů, nikde se zbytečně nezdržoval a vlastně o to zájem ani neměl, maximálně běžel z práce rovnou na nákup, aby mohl Obito uvařit večeři. Neutrácel za zbytečné kraviny, ale nikdy nezapomněl Obitovi koupit jen tak něco pro radost, stejně tak jako to dělal i druhý. S domácími pracemi mu taky vždycky pomáhal, v kuchyni se objevoval jen, když tam byl on, nebo když si šel pro něco do ledničky nebo do špajzky, koš s odpadky taky vynášel bez remcání a co se týkalo jejich sexuálního života... Vždycky ho ošukal naprosto perfektně. Tak co má sakra teďka za problém?!

***

Takhle uběhlo několik dalších dnů. Kromě toho, že mu Obito odmítal vařit a on se opravdu musel uchýlit k vajíčkům, instantním polívkám, toustům a jídlu z donášky, se v jejich vztahu vlastně vůbec nic nezměnilo. Bavili se normálně, šukali jako zvířata, chodili na procházky, trávili společně večery, což Hatakemu nasadilo extrémně velkého brouka do hlavy. Přemýšlel nad tím den co den, večer co večer. A kdykoliv s tím na Obita uhodil, on mu vždycky odpověděl, ať se snaží trochu přemýšlet, že je dostatečně chytrý na to, aby na to přišel.

,Nemohl jsem udělat až takovej průser... Chová se ke mně normálně... Až na to, že se nejspíš snaží o to, abych chcípnul hlady, nebo aby mi došli všechny peníze,' přemýšlel zadumaně a hleděl toho večera do rozevřené knihy.

Slova nevnímal. Jenom koukal na písmenka na stránce a přemýšlel. Přes okraj knihy se podíval na Obita, který poloseděl pololežel naproti němu na gauči a také si četl. Na jeho tváři nebyla ani špetka nějakého negativismu nebo nasranosti.

,,Jak dlouho mě chceš s tím jídlem ještě trápit?" zeptal se ho nakonec odevzdaně Kakashi.

Obito od rozečteného příběhu ani nevzhlédnul, jen ledabyle otočil na další stránku.

,,Až přijdeš na to, co děláš špatně," odvětil nezaujatě.

,,A jak mám kurva přijít na to, co dělám špatně, když mi to neřekneš?!" vyprsknul na něj.

,,Máš oči? Máš. Když se budeš snažit, přijdeš na to."

,,Říkáš, že to dělám pořád špatně. Takže to jako špatně dělám pořád dokola?"

,,Jo."

Kakashi útrpně zaskučel. Byl opravdu v koncích. Znovu a znovu si projížděl poslední dny. Zabruslil dokonce i do minulého měsíce, ale za boha nemohl přijít na to, co Obita donutilo odpírat mu svoje dokonalé jídlo.

***

A konečně na to přišel o dva dny později. Vstal jako každé jiné ráno v půl osmé a rovnou se přemístil k vysoké šatní skříni. Sklonil se k jednomu šuplíku, aby si vytáhnul čisté trenky a převléknul si je místo boxerek na spaní. Pak se sklonil k druhému šuplíku, otevřel ho a... Nic tam nebylo.

,,Kde mám kurva všechny ponožky?" zamručel nespokojeně nahlas.

Sekundu na to rozšířil překvapením oči a musel se praštit dlaní do čela. No jasně!

Jako malé děcko se přiřítil jenom v trenýrkách a celý rozcuchaný do kuchyně, kde Obito už připravoval snídani.

,,Ponožky!" vykřiknul na něj, ,,Jsou to ty posraný ponožky! Že jo?!"

Obito se na něj na něj téměř znuděně ohlídnul přes rameno.

,,A co s nima je špatně?" zeptal se ho v klidu.

Hatake se zarazil na místě. No jo. Co s nima bylo špatně?! Pak, jako kdyby mu snad někdo střelil šíp do zadku, se otočil na bosé patě a upaloval do koupelny, kde okamžitě odklopil víko koše na prádlo. A byly tam! Všechny jeho ponožky byly v koši na prádlo! Ale proč, sakra?!

Kakashi zadumaně hleděl do koše na prádlo, kde bylo mezi ponožkami i jiné oblečení a přemýšlel co je na tom sakra špatně. Sehnul se a vytáhnul jednu Obitovu a jednu svoji. Jasně, že je od sebe rozeznal, protože Obito si stahoval ponožky tak, jako každý normální člověk a on sám si je stahoval tak, že byly vždycky naruby.

,,Jsou naruby!" vykřiknul, jako kdyby našel sto let starý poklad.

A v tu další chvíli mu to došlo! Obito mu nejmíň milionkrát říkal, žádal ho a prosil, aby si ty posraný ponožky obracel!

,,Bingo," uchechtl se kousek od něj černovlasý muž.

Kakashi se prudce otočil a uviděl svého partnera, jak se ležérně opírá o futra dveří se založenýma rukama na prsou a úšklebkem na tváři.

,,To je to co tě tak nasralo?" zeptal se ho.

Uchiha jenom přikývnul.

,,A to si mi to nemohl říct rovnou?"

,,Mluvení nepomáhalo," ušklíbnul se a odpíchnul se od futer.

Vrátil se za několik sekund zpátky a v rukách držel nové, čisté a ještě zabalené ponožky, které Kakashimu hodil do rukou.

,,Příště budeš chrápat na gauči, to by ti to mělo dojít rychleji," ušklíbnul se na něj a chtěl odejít dodělat snídani, ale byl zaražen.

Kakashi k němu totiž dvěma dlouhými kroky přiskočil a vtáhnul si ho do silného objetí.

,,Žádný příště nebude," přislíbil mu a dychtivě se mu vpil do rtů.