Povídka je malilinko delší, ale přišlo mi zbytečné rozdělovat ji na více částí :D

Loni tento ship sklidil docela úspěch, tak uvidíme, jak si povede letos :D Hezké čtení ^-^

Bylo opravdu parné letní ráno. Srpen se tento rok ukazoval v pravé síle a meteorologové měřily jeden teplotní rekord za druhým. Klimatizace v autech jela na plné obrátky stejně jako větráky v domovech a bytech, aby se lidé neudusily parným horkem a téměř nedýchatelným vzduchem.

Jednou velkou majestátní vilou se rozezněl drnčivý a otravný domovní zvonek, jak na sebe chtěla příchozí návštěva upozornit, a mladá černovlasá žena oblečená jenom do volných letních, bílých šatů se rychlým krokem přihnala ke vstupním dveřím a otevřela je.

,,Oh, Shisuii, to je milé překvapení," usmála se ihned na dotyčného stojícího venku, ,,jdeš za Itachim?"

Mladý sedmnáctiletý černovlásek jenom přikývnul a úsměv jí opětoval.

,,Jo, chci ho vytáhnout k rybníku."

Mikoto se otočila přes rameno a dala si ruku v bok.

,,Itachi!" zakřičela do hlubin velké vily, ,,Je tady Shisui!"

Pak se hnedka otočila na černovláska a ucouvla mu, aby mohl projít do velmi příjemného chládku.

,,Pojď dovnitř, ať se venku neusmažíš. Dneska je tam opravdu příšerně. Nechcete spíš strávit dnešek tady u bazénu? Je to možná lepší, než se plahočit někam za město k rybníku, kde je stejně plno té kousací havěti," zvala ho.

,,Díky, ale ne, nechci tady pořád otravovat a vy si taky určitě chcete užít s Fugakem trochu soukromí. Sasuke pořád tráví čas u Naruta?"

Mikoto se mírně zarděla a stydlivě přikývla. Opravdu byla tak průhledná?

Po schodech se najednou ozval dupot nohou a o několik sekund později se přiřítil dolů tmavovlasý mladík, tolik podobný ženě stojící kousek od něj.

,,Sbal se a padáme k rybníku," zazubil se na něj okamžitě Shisui.

,,Zbláznil ses? V tomhle vedru? A jak se tam prosím tě chceš dostat?"

,,Na kole."

,,Dostal si z toho sluníčka úpal?" povytáhl Itachi obočí.

Představa rybníku a klídku od rodiny se mu sice zamlouvala, ale už mnohem méně se mu zamlouval fakt, že by se tam měl dopravit na kole. Vždyť vyflušou duši dřív, než tam vůbec dojedou!

,,Neremcej a sbal se," nedal se jen tak odbýt Shisui.

,,Shisui má pravdu, Itachi," vložila se do toho Mikoto, když viděla, jak je najednou její syn nerozhodný, ,,projížďka vám udělá dobře."

,,Mami! Venku je třicet osm stupňů!... Nechceš spíš jít dál a udělat si pohodlí ve stínu u bazénu? Tady nám nebude nic chybět," stočil zrak na černovláska.

Mikoto na něj přimhouřila varovně oči tak, jako to dokázala jenom ona.

,,Projížďka. Vám. Udělá. Dobře," procedila nekompromisně mezi zuby a založila si ruce v bok.

Itachi se chvíli na svou matku trochu překvapeně díval, když už i jemu došlo, o co se snaží. No jo, v takovým vedru mu to prostě jen tak nemyslelo.

,,Jasně, jasně," zasmál se a podrbal se na zátylku, ,,jdu si sbalit, hned jsem tu."

***

O několik minut později už dva mladí černovlásci ztěžka šlapali do pedálů a ještě hůře oddechovali, když se jim do plic dostával horký vzduch. Netrvalo to dlouhou a už nechávali za zády rozpařené betonové město a gumy pneumatik se z rozpáleného asfaltu setkaly konečně s prašnou vyježděnou cestičkou.

Už před několika lety, při různých projížďkách na kole, kdy prozkoumávali společně přilehlé okolí, narazili na jeden skrytý rybník uprostřed velkého lesa. Na kole se tam člověk dostal podstatně hůř, než pěšky, jelikož terén byl místy opravdu příšerný, ale bylo to lepší, než se trmácet pěšky. Od té doby, co na něj narazili, tam jezdili pořád.

***

Shisui zadýchaně a upoceně slezl z kola, které nedbale pustil do trávy. Z ramen spustil batoh a rovnou se chytil za propocené volné tílko, které rychlými a prudkými pohyby odtahoval a přitahoval k tělu, aby trochu vyvětral.

,,Kurva, to je hic," zaskučel.

Naopak Itachi ze svého kola slezl poněkud šetrněji a rozhodně jej do trávy jej tak nepohodil, nýbrž se s ním doplahočil k jednomu velkému stromu, o jehož kmen jej opřel. On se na rozdíl od Shisuie o své věci staral. Po jeho příkladu si z ramen nechal sklouznout batoh se sbalenými věcmi a přiklekl si k němu, aby se v něm začal přehrabovat a vytáhl pro začátek ty nejdůležitější věci.

Shisui si mezitím už skopával kecky z nohou a stahoval kraťasy, chtě se tak dostat co nejdříve do chladivé vody rybníku.

,,T-tys jel na ostro?" zeptal se překvapeně Itachi, když na něj vykouknul bledý, pevný a kulatý zadeček.

,,Nehodlám si pařit koule ve spodním prádle," protočil očima Shisui, otočený k němu zády a rozešel se konečně k tak lákavě vypadajícímu rybníku.

,,A-a k-kde máš plavky?!" vyjekl za ním druhý černovlásek poněkud rozhozeně.

,,Nepotřebuju!" ozvalo se houknutí.

Itachi oněměle zíral na pomalu se vzdalující, svítivě bílý zadeček a na sucho poté polknul. To se jako bude koupat v rouše Adamově? Nezbláznil se?

,,Tak budeš tam jen tak stát a blbě čumět, nebo se ke mně konečně přidáš?!" vytrhnul ho z myšlenek pobavený hlas jeho nejlepšího kamaráda a extrémně vzdáleného příbuzného v jednom.

Několikrát zamrkal, aby se probral z podivného transu a rychle na krásně zelenou trávu vyrovnal deku, na kterou pohodil krém na opalování a repelent proti všetečnému a krve sajícímu hmyzu. Pak se rychle svléknul, plavky měl už na sobě pod kraťasy a rozešel se k rybníku, kde na něj Shisui čekal už ve vodě sahající mu do pasu.

,,Se stydíš, že si bereš přede mnou plavky nebo co?" ušklíbnul se na něj.

Itachi zakoulel očima.

,,Ne, ale nehodlám mít přisátou pijavici na ptákovi, kdo ví, co tady žije za potvory."

Krátkovlasý mladík sebou trochu nervózně trhnul a rozhlédnul se kolem sebe, jako kdyby snad měl možnost tu malou potvoru někde zahlédnout.

,,Děláš si jenom prdel," zamručel pak.

Itachi mykl rameny.

,,To poznáme, až vylezeme z vody," zazubil se na něj, pobavený z jeho momentální roztěkanosti.

***

V příjemně studené vodě, kam dopadala spousta stínů z okolních vysokých stromů strávili bezmála dobrou hodinku, kdy si jen tak plavali nebo po sobě stříkali vodu, jako malé děti, a Itachi tak mohl konečně zahnat do kouta kamarádovu nahotu. Užívali si do chvíle, než se Shisuiovi cosi slizkého otřelo o lýtko a on s doslova ženským hysterickým výkřikem skočil dlouhovláskovi kolem krku. Přitiskl se k pevnému a místy již velmi zálibně vypracovanému tělu, a kdyby Itachi nezasýpal pod náhlým nedostatkem kyslíku, nejspíš by ho strachy udusil.

,,Něco se o mě otřelo!" zařval mu rozechvěle do ucha, až se v něm druhému černovláskovi rozezněl nepříjemný pískot.

,,To byla asi pijavice," ušklíbnul se na něj, chytil jej pevně kolem pasu a nohama se víc zapřel do bahnitějšího dna, aby lépe vyrovnal rovnováhu a oba se neskáceli do vody.

V tu chvíli kdy se jeho bledé ruce dotkly jemné kůže jeho boků a natiskly ho na svoje tělo o něco víc, si teprve znovu uvědomil jeho plnou nahotu. A rozhodně za to nemohl jenom Shisuiův momentálně strachy a menší měrou i studenou vodou, povadlý penis, který se mu otíral o podbřišek. Nasucho polknul a začal vnímat to, jak mu kamarádův horký dech ovívá ucho.

,,To kurva nebyla pijavice ale had! Stoprocentně! Bylo to děsně dlouhý a hrozně slizký!" klepal se mu druhý v náručí.

,,Fajn, tak vyleze z vody, dobře?" zašeptal k němu Itachi trochu konejšivým hlasem.

Věděl, jakou má jeho nejlepší kamarád fóbii z hadů.

,,Pustím tě dolů a půjdeme z vody, dobře?"

Shisui začal rychle vrtět hlavou a jeho stisk ještě zesílil.

,,Do tý vody už nevlezu, Itachi."

,,A co mám s tebou jako dělat? Mám tě snad odnýst až na deku?" povzdechl si hraně útrpně černovlásek.

Souhlasné zakňučení u ucha mu mělo být dostatečnou odpovědí. Nic by to pro něj nebylo, Shisui nebyl těžký, vlastně byl skoro lehký jako pírko, nebo se mu to aspoň zdálo, mnohem horší však pro něj bylo to, že jak se k němu tisknul a strachy se třásl po těle, způsobovalo mu to na jeho vlastním těle příjemné vibrace, které se momentálně hnaly do míst, které se skrývaly přesně pod Shisuiovým nahým zadkem.

,Lež, lež, sakra, lež!' přikazoval si v duchu Itachi a skoro jako nějaký robot se pomalu trhaně otočil čelem ke kraji rybníku.

Avšak s každým krokem, kdy se o tu část těla otíral jeho penis uvězněný v mokrých plavkách, to bylo čím dál tím horší.

,Lež! Nesmíš vstát! Buď hodnej a lež!'

Svůj boj však prohrál asi pět metrů před roztaženou dekou, kdy zacítil, jak se mu do rozkroku hrne snad všechna krev z jeho těla. V momentě, kdy pokládal Shisuie do bezpečí, si uvědomil, že hned, co zacítil tlak v dolní části těla, toho kluka měl rovnou pustit na zem, aby zabránil plnému ztopoření. Teď si za svoji blbost v duchu akorát nadával. Co si o něm asi pomyslí?!

Avšak mnohem horší situace, o které si snad myslel, že nemůže ani nastat, přišla ve chvíli, kdy se Shisui odmítal pustit jeho krku a nohama jeho pasu, i když zády ležel už na dece.

,,Už... Mě můžeš pustit," konstatoval s polknutím Itachi a narovnal trochu hlavu, aby se mohl svému kamarádovi zahledět do tváře.

Ten na něj zíral s mírně přivřenýma černýma očima a lehce povytaženým obočím.

,,C-co je?" zeptal se ho dlouhovlásek.

,,Seš snad nějakej tajnej úchyl, kterýmu se postaví, když vidí a cítí někoho, kdo má strach?" uchechtnul se na něj Shisui.

Itachiho tváře nabraly roztomilý rudý odstín a trhnul svým tělem tak, že se ztopořeným penisem mnohem citlivěji otřel o nahý klín.

,,J-já... Z-za to nem-ůžu, h-rozně ses na mě vrtěl a-a... Můžeš mě kurva už pustit?!"

,,Nemůžu," zavrtěl Uchiha hlavou a roztomile si zkousnul spodní ret.

Počkat... Roztomile?!

Itachi nechápavě zamrkal.

,,Proč?" zeptal se ho jen.

,,Protože pak bys asi viděl to, co vidět nechceš."

Druhý Uchiha se zamračil a pak rázem ztuhnul, když ucítil, jak mu něco tvrdého a nalitého krví naráží na podbřišek.

,,T-tobě... T-tobě s-se-"

,,Nemůžu za to!" vypísknul mladík, ,,Ten tvůj se o mě strašně třel!"

,,Jo tak to je nakonec moje vina?!"

,,N-no... A-asi jo... Jo! Jasně, že je!"

Itachi si zhluboka povzdechnul a na několik sekund zavřel oči. Tohle byla nejspíš dost ošemetná situace a kdejaký kolemjdoucí by si ji rozhodně vyložil úplně jinak, než ve skutečnosti byla.

,,Fajn," vydechl nakonec, ,,ty mě teď pustíš a já se rychle otočím, aby ses mohl obléct, dobře? A už o tomhle nebudeme nikdy mluvit."

,,Platí," přikývnul Shisui a trochu rozechvěle spustil nohy objímající ho kolem pasu na deku, že mu nyní mladší Uchiha klečel přímo mezi nimi a hned na to rozmotal i ruce objímající jeho krk.

Itachi několik sekund nehnutě klečel mezi jeho nohama a bezmyšlenkovitě vdechoval jeho vůni, než se narovnal a-

,,Pořád na mě koukáš," ozval se tiše Shisui, když jeho kamarád neudělal první část toho, co slíbil.

Seděl nyní mezi jeho nohama a nepokrytě sledoval jeho nahé tělo ozdobené ještě několika kapkami vody. Vnímal jeho rychlejší nadzvedávání hrudníku a hlavně jeho odstávající penis od těla, na který se rozhodně snažil nezírat opravdu jako nějaký úchyl. Ne, že by snad nikdy neviděl nahé mužské přirození, hlavně to Shisuiovo viděl už nespočetněkrát, ale vždycky jenom na několik krátkých sekund, když se před ním mladík převlékal. Až nyní měl konečně možnost se na něj pořádně podívat a pohledem se trochu pokochat.

,,J-já, p-promiň," polknul Itachi a konečně odvrátil trochu zahanbeně zrak.

Zbytek dne už o tomto malém a skoro nicotném intimním sblížení, kde k pořádnému fyzickému kontaktu ani nedošlo, nemluvili. A do vody se kvůli Shisuiovým momentálním obavám taky nevrátili. Proleželi tedy dopoledne a odpoledne na dece, povídali si o všem a o ničem a prostě jen tak relaxovali.

***

Když se Itachi k večeru dostal konečně domů, jako kdyby na něj celá ta podivná dnešní záležitost spadla jako lavina. Nemohl dostat nahé tělo svého kamaráda z hlavy a o to víc mu přišlo divnější, že Shisuiovi to jeho zírání snad ani nevadilo. Jako kdyby snad chtěl, aby na něj koukal. A to mu prostě nešlo na rozum.

Rychle se navečeřel a snažil se nedívat se na to, jak po sobě jeho matka s otcem zamilovaně pokukují, protože jenom Jashin ví, co tu prováděli, když měli volné pole. Nad myšlenkou svých souložících rodičů se Itachi nechutně otřásl, stejně jako každý puberťák a bleskurychle odnesl prázdný talíř do dřezu, a zmizel u sebe v pokoji.

Svalil se zmoženě na postel a snažil se utřídit si zmatené myšlenky. Ne, že by ho snad vyvedlo úplně z míry to, že se mu postavil z kluka, který se k němu tak moc tiskl, přece jenom mu bylo teprve šestnáct, byl ve vývinu a nevybouřený, a sám ještě nedokázal zcela určit to, které pohlaví ho přitahuje více. Spíš pro něj byl mnohem horší fakt, že se mu právě postavil z jeho nejlepšího kamaráda, se kterým se znal už od kolébky. To jej vyvádělo z míry nejvíc. Nehledě na to, že jemu se postavil taky a jenom proto, že...

Itachi úpěnlivě zasténal a projel si dlouhými bledými prsty černé rozpuštěné vlasy. Jestli nad tím bude přemýšlet v takovýhle podivných smyčkách, nikam se nedostane. Avšak od dalšího přemýšlení, jej vyrušilo zapípání telefonu, které oznamovalo příchod nové zprávy. Vytáhnul jej z kapsy, odemkl postranním tlačítkem a rozklikl zprávu.

Shisui: Zítra, rybník?

Tvář se mu roztáhla do mírného úsměvu. Asi by si z toho neměl dělat hlavu, Shisui už na to nejspíš dávno zapomněl.

Itachi: Jasně, budu tě čekat.

Odepsal mu jasnou a krátkou odpověď. Už chtěl telefon odložit na noční stolek, když se ozvalo pípnutí znovu. S povytaženým obočím opět rozkliknul příchozí zprávu.

Shisui: Neber si s sebou plavky.