K tomuhle asi nemám co dodat :D Tahle jednorázovka se mi psala úplně sama a ten konec jsem před sebou viděla jako film :D

,,U Jashina, to je fakt hrozný," mručel nespokojeně vysoký plavovlásek, stoje polonahý před zrcadlem, tahaje si neexistující špeky na bříšku.

Otáčel se sem a tam a zkoumal ty ošklivé faldíčky ze všech možných úhlů pečlivě kritickýma modrýma očima.

,,Musím se sebou začít něco dělat, ty Vánoce mi dali zase zabrat," zahučel nakonec s odfrknutím a pustil si vytahanou kůži z rukou.

Založil si ruce v bok a znovu se přejel rentgenovým pohledem.

,,Co se tady proboha tak nakrucuješ?" vyrušil ho lehce pošklebný známý hlas ode dveří.

Natočil tím směrem hlavu a prohlédnul si svého dlouholetého milence od hlavy až k patě.

,,Musím zhubnout," oznámil mu.

Itachi povytáhl nechápavě obočí.

,,Prosím?" zeptal se ho, doufaje v to, že se jenom přeslechnul.

,,Že musím zhubnout. Letošní Vánoce jsem nedělal nic jinýho, než že jsem žral cukroví od tvý mámy!" prsknul plavovlásek našpuleně.

,,Vůbec nechápu o čem to mluvíš, vždyť vypadáš pořád stejně."

,,Tseh, to říkáš ty, ale já moc dobře vidím, že jsem přibral, Itachi. Jak to, že na tobě to není vůbec vidět? Taky si se cpal cukrovím, řízkama, salátem a různejma jednohubkama a nepřibral si ani posranej gram," obvinil ho.

Černovlásek nechápavě zamrkal, ale nakonec pokrčil jenom rameny.

,,Podědil jsem rychlý spalování."

,,Naser si s rychlým spalováním! Odedneška jíme zdravě, rozumíš?! Začneme oba cvičit a budeme si hlídat váhu. Nechci v tom bejt sám! Jo a k vašim přestaneme jezdit na ty nedělní obědy, z toho jsem taky přibral jako prase!"

***

,,Co se tváříš jako kakabus?" nakrčil zvědavě rudovlásek obočí o tři dny později, když se se svým kamarádem potkal na obědě v kantýně jejich firmy, ,,A co to máš proboha na talíři za hrůzu?!"

Itachi si jenom nespokojeně odfrknul a dál se rýpal vidličkou v salátě.

,,Deidara začal hubnout," oznámil jenom a podložil si unaveně bradu rukou, ,,ale odsírám to i já."

,,Proč začal hubnout? Copak ta vyžle něco přibrala?"

,,Jasně, že nepřibral ani gram, nevím co to do něj vjelo. V pátek jsem ho načapal, jak se kroutí před zrcadlem a prohlíží se. A když jsem se ho zeptal, co to dělá, řekl mi, že začne hubnout. Jíst zdravě, chodit cvičit a podobný nesmysly, a já že to musím absolvovat s ním, aby v tom nebyl sám."

Sasori na svého kamaráda nechápavě zamrkal.

,,V sobotu mě vzbudil v šest hodin ráno, abychom si šli zaběhat, chápeš to? V sedm hodin ráno! To samý v neděli... Udělal nájezd na lednici a spižírnu a vyhodil všechno dobrý a kvalitní jídlo! Kurvafix vyhodil i moje oblíbený sušenky, protože prej měly moc tuku a cukru! A o dango ani nemluvě!"

Akasuna se uchechtl a pak se znovu zadíval do kamarádova talíře, který překypoval zdravou výživou.

,,A proč si tady v práci nedáš něco normálního, na co máš opravdu chuť? Však ti nestojí za prdelí."

Itachi se na něj ublíženě zadíval.

,,Ten idiot koupil o víkendu nějakou připosranou chytrou váhu, která ti dokáže změřit i obsah cukru, tuku, bílkovin a všech možnejch hovadin. Vážíme se třikrát denně jenom proto, aby se přesvědčil, že nepodvádím! Kamaráde... Já si nemůžu dovolit podvádět."

,,Koukám, že to chlapec myslí asi vážně, co?"

,,Smrtelně," povzdychnul si Uchiha zmoženě.

***

,,Nejhorší je," brblal Itachi po kousku cesty domů, kterou měl se Sasorim společnou, ,,že jsem si musel před vlastní matkou vymyslet nějakou výmluvu, proč jsme nemohli přijít v neděli na oběd. A tenhle tejden budu muset přijít zase na něco novýho."

,,A proč si ji normálně neřekl, co se děje?" nechápal Sasori.

,,Protože by si myslela, že buď vaří až tak špatně, nebo by se chytla toho debilního nápadu a začala tátovi s bráchou vařit taky zdraví jídla a to jim vážně nemůžu udělat. Zabili by mě za to. Radši budu trpět sám."

,,Brzo ho to přejde, uvidíš. Nikdy u ničeho nevydržel dlouho. Pamatuješ přece, jak se kasal, jak se naučí péct a po týdnu ho to přestalo bavit? Nebo jak se naučí háčkovat? Jak dlouho mu to vydrželo? Tři dny? A co ten jeho kurz krasopsaní? Devět dní? Věř tomu nebo ne, ale do čtrnácti dnů ho přejde i tahle hovadina."

Itachi se jenom modlil k tomu, aby měl jeho kamarád zase jednou pravdu.

***

Dny pomalu a líně ubíhaly a Deidarovo odhodlání v tom, hlídat si váhu a zdravě o sebe dbát, stále neustávalo. Už to trvalo celkem třináct dní a mladý Uchiha už začínal být sakra neklidný. U Jashina, jak rád by se zakousnul do pořádnýho hamburgeru, spořádal celej kyblík smažených kuřátek z KFC, nacpal si břicho k prasknutí oblíbenýma sušenkama nebo by prostě jen tak na posezení sežral celej kyblík čokoládový zmrzliny. Už několikrát se snažil zavést řeč na to, že sem tam sníst něco nezdravého nevadí, dokonce je to i doporučené, pokud tím nijak nenaruší přísun denní dávky kalorií. Všechno by to mělo bejt pěkně vyvážený. Jenže vždycky se setkal s totálním neúspěchem.

,,Žádný takový!" vrtěl u toho Deidara vždycky odmítavě hlavou, ,,Jednou si kousneš do hranolky a všechno naše snažení bude v prdeli."

Jediné, za co mohl být skutečně vděčný, bylo to, že jejich sexuální život se nijak nezměnil, ba možná měli sexu nyní víc, než obvykle. Bylo jasně vědecky dokázáno, že sexem se spaluje velká spousta kalorií. Jenže ani přehršel dokonalýho sexu Itachimu prostě nezabránil v tom mít chuť na sladké, mastné a pořádně tučné jídlo.

***

Když už to byl měsíc, Itachiho sebeovládání v tom, držet s Deidarou krok a opravdu se řídit podle jasně nastaveného jídelníčku vzalo za své, když ve městě, cestou domů narazil na stánek s horkými sladkými trdelníky. Sliny se mu v puse sběhly takovou rychlostí, že se málem zadusil, nehledě na to, jak ta dokonalá lahodná vůně zaútočila na jeho nos, až to s ním opravdu zamávalo. Dneska končil v práci dřív a to mu pěkně hrálo do karet.

,Jenom jeden... Jenom jednou,' pomyslel si s doširoka rozšířenýma očima a jako by v transu se rozešel ke stánku, neustále se kolem sebe rozhlížeje, jestli náhodou někde nespatří někoho známého.

Už nejednou se přesvědčil o tom, že má Deidara oči a uši úplně po celým městě... A to mohl kliďánko sedět doma na zadku.

***

S bušícím srdcem zaběhl s teplou sladkostí za první roh ulice a jako nějaký študák, co poprvé ukradl v samoobsluze lízátko a má na něj nehoráznou chuť, se schoval za jednu z velkých popelnic v ulici.

Upřímně... Připadal si jako naprostý a totální idiot.

Skoro jako feťák vtahoval do nosu sladkou vůni skořicového cukru a sledoval, jak se mu z trdelníku ještě stále kouří. Naprosto ignoroval nepříjemný zápach linoucí se z popelnice se smíšeným odpadem. Pro teď tu byl jenom on a trdelník.

Blaženě se zakousnul do teplé pochoutky a tiše si spokojeně zamručel. Oči se mu protáčely, když se mu na jazyku rozpouštěl skořicový cukr a slastně přežvykoval měkké těstíčko.

Jakmile však spolkl poslední sousto a zahodil použitý ubrousek do popelnice, dostavil se do jeho srdce naprosto obří nápor viny, až nad tím překvapeně vykulil oči. Tak tohle opravdu nečekal.

,Byl to jenom pitomej trdelník, proč se cítím, jako kdybych ho podvedl?' pomyslel si nechápavě.

A odpověď byla zcela prostá. Jasně, že ho podvedl! Nebo ne tak úplně v tom pravém slova smysl, ale podvedl jeho důvěru v něj. Chudák Deidara se přemáhal a snažil se jíst zdravě, cvičil a všechno to okolo a on při první příležitosti sejde z cesty, kterou mu tak krásně nalajnoval? Ne, že by snad o ní stál, ale stejně!

Mladý Uchiha si zhluboka povzdechl a potřásl sám nad sebou hlavou. Bude se mu muset přiznat, že zhřešil. Hold bude muset přetrpět přednášku, vyslechnout si, jak strašně ho zklamal a dokonce počítal i s tím, že minimálně přes víkend bude nastolená tichá domácnost, ale všechno lepší, než přijít domů a dělat jakoby nic.

***

Strčil klíček do zámku a zlehka s ním otočil. Zarazil se nad tím, že bylo zamčeno. Deidara měl toho dne homeoffice a nepamatoval si, že by mu říkal, že odpoledne nebude doma.

,Hm, taky vlastně nepočítal ani s tím, že já přijdu dřív domů,' zavrtěl nad tím v duchu hlavou, ,nejspíš šel asi do toho úžasně zdravýho krámu pro další hnusnej kuskus k obědu.'

O to víc ho ale překvapilo, když si všimnul, že žádné boty v botníku nechybí a Deidarova bunda, kterou pro tenhle týden nosil, je pořád na věšáku. Nervózně se mu rozběhlo srdce a skoro až podezřívavě prozkoumal, zda se v botníku náhodou nenachází pár bot, které by neznal, nebo by na věšáku nevisela bunda, která nebyla ani jednoho z nich.

,Nepodvedl by mě,' ubezpečoval se v duchu.

Věřil mu a nikdy nepojal podezření na to, že by mu snad někdy zahnul. Jen mu přišlo zvláštní, že se zamknul, protože on se nezamykal nikdy. I když mu to stokrát opakoval.

Zul si boty a sundal si kabát se šálou, a kočičím krokem se rozešel do obývacího pokoje, odkud slyšel zvuk zapnuté televize.

Jakmile však stanul mezi futry, srdce mu vynechalo jeden úder, oči se doširoka rozšířily a brada poklesla o pár milimetrů níž. Kousek od něj se totiž zády k němu rozvaloval plavovlásek na gauči a cpal se co hrdlo ráčí smaženými kuřecími křidýlky a zapíjel to colou, která rozhodně nebyla light.

,Děkuju ti, Jashine, že si vyslechl moje prosby,' zajásal v duchu.

Na rtech se mu rozvlnil skoro až ďábelský úšklebek a dost důrazně si odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost.

Tělo na gauči sebou poplašeně trhlo a mladík se pootočil za zvukem. Když uviděl svého milence stát mezi futry s rukama založenýma na prsou a pozdvihnutým obočím, snažil se s plnou pusou vykouzlit co nejprovinilejší výraz, kterého byl v tu chvíli schopný.

,,Dháš si thaky?"